František Šamla z Víno pro Vás nedávno rozesílal výsledky 3. kola soutěže Prague Wine Trophy 2020, kde v kategorii Nebbiolo z jedenácti přihlášených vín získal jedenáct velkých zlatých medailí a všechno nad devadesáti body. Moc na tohle nedám, upřímně, a podle bodů se příliš nerozhoduji. Ale dostal jsem možnost hodnocená vína sám přechutnat a docela mne bude zajímat, jak se v názorech sejdu s odbornou porotou :-) První sadou, kterou jsem otevřel, byla trojice z vinařství Cascina Massara di Burlotto (web), už dříve jsem se tu o nich zmiňoval, včetně poznámek k jejich top Barolo Massara ve starším ročníku. Tentokrát chutnal „základní“ Langhe Nebbiolo a dvě varianty Barola.
Začneme s Langhe Nebbiolo 2017. Z jediné vinice u obce Verduno, ze které může vznikat i Barolo, ale z mladých výsadeb a tedy dobrovolně deklasováno. Fermentace v nerezu, zrání rok v dubových sudech. Láhev klasika Albeisa, plastová záklopka a DIAM korek. Barola pak mají klasický celokorek. Rubínová, nijak zvlášť hluboká, pěkná barva. Čerstvá, čistá, ovocitá vůně, spíše červené plody, černý rybíz. Suché, čisté, středně plné až plnější, něco svíravosti a jemnozrnné výraznější třísloviny, slušná délka. Šťavnatá ovocnost, již teď docela dobře pitelné a přístupné, ale bude dál zrát. Bavilo. Letos nesoutěžilo, z loňského kola PWT má 90 bodů.
Barolo Monvigliero 2015 pochází opět od obce Verduno, z nejvýše položené polohy na vrcholu kopce. Fermentace v nerezu a pak tři roky ve velkých sudech. Výraznější, již trochu nazrálejší ale stále ještě dost čerstvá vůně. Zralé červené plody, černý rybíz, něco kořenitosti a dotyk dřeva. Suché, trochu tvrdší, plnější, strukturované, s výraznějšími tříslovinami. Nutně potřebuje hodně vzduchu (druhý den v otevřené rozpité lahvi nestačí, určitě delší dekantaci), po kterém otevírá subtilnější vrstvy a komplexnější projev. Výborná červená klasika, která ovšem ještě potřebuje zrát. Letošní PWT 91 bodů, upřímně ale ten kvalitativní skok je více než jeden bod.
S Barolo Massara 2015 jsme opět u Verduno, v historickém cru a vinici táhnoucí se jako pruh šikmo po kopci, starší keře ve věku okolo 45 let. Opět kvašení v nerezu a dva roky ve velkém dubu. V mnoha ohledech připomíná předchozí víno, ale v jakoby jemnější a elegantnější podobě, aniž by ztrácelo na síle a důrazu. Spíše červené ovoce, komplexnější odbočky, suché, strukturované, s jemnozrnnými tříslovinami, delší. Teprve na začátku své cesty, byť o trochu přístupnější než Monvigliero. Osobně bych ale volil toto víno, potenciál vývoje je podobný a už nyní poskytuje výborný zážitek. Navíc je o sto pade levnější :-) Pro jednou se asi i shodnu, PWT 94 bodů.
