Letošní rok jsem zrovna moc degustací neabsolvoval, ale pár kousků na články ještě v záloze mám. Jednou z posledních, než se vše opět zhroutilo, byla přechutnávka devíti vín od Domaine du Pélican ze sortimentu dovozce Domaine R&B. Před více než čtyřmi lety jsem o tomhle jurském vinařství s „tak trochu“ burgundskými kořeny psal obsáhlejší text, po dvou letech se k nim vrátil na degustací pěti vín a dnes se mrkneme na pár dalších. Burgundské vlastnictví se poněkud projevuje na cenové politice, na poměry Jury jsou ty lahve relativně drahé a upřímně v kontextu vín podobné kvality od jiných skvělých vinařů možná až příliš. Ale to je můj problém, prosadit se na světovém trhu a být vyprodaní jim to nekomplikuje, značka Marquis d'Angerville má svou nespornou sílu :-)
Vlastně jako už obvykle mne nejvíc bavilo Arbois Trois Cépages tentokrát v ročníku 2017. Směs hroznů z Montigny-lès-Arsures, přibližně 60 % Pinot Noir, 35 % Trousseau a 5 % Poulsard, komplet odstopkované hrozny, fermentace v kádích, macerace jen asi týden. Zrání v použitých burgundských 228-litrových sudech a foudres 10 měsíců. Mladistvé a čerstvé ve vůni i v chuti, trochu sladší peckovinové, třešně, dotyk jahod, hodně „pinotové“, elegantní, minerální. Suché, šťavnaté, se sladkostí peckovinového ovoce, pěkně postavené, lehce svíravé, třísloviny jemnější. Vyvážené, skvělé. Určitě mi sedělo víc než velmi mladičký Arbois Pinot Noir 2018 z parcely dominantně na vápenci, který byl zatím hodně sevřený, působil reduktivně a potřebuje čas. Lehčí, s fajn kyselinami, jemnější, ovocný dost lehký a snadno pitelný styl, ale víno dlouhé a něco v něm je. Arbois Poulsard 2018 z vinic od Jacquese Puffeney čerstvý, mix červené ovoce a herbálnosti. Suché, šťavnaté, svíravější, působí docela přímočaře. Dal bych tomu čas. Arbois Trousseau „Béranger“ 2018 je z jediné vinice, kterou taktéž původně vlastní Puffeney, ze starších keřů a školeno v 350l ale ne nových sudech. Složitější, teplejší zralejší aromatika, „fialovější“ a tmavší ovocnost, lehce bylinkový likér. Tmavší i v chuti, šťavnaté, koncentrovanější, s bezva kyselinou, výraznější třísloviny. Mladé, ale s velkým potenciálem.
Bílá mi přišlo nějak úplně neměla úplně svůj den. Nebo už na nás, či alespoň mne, jen víc doléhal „nervózní covidový humor“, těžko říct. Úvodní Arbois Savagnin Ouillé 2016 vypadal o hodně jinak, než si ho pamatuji, s kombinací nazrálosti a zároveň čerstvosti a až trochu syrového dřeva a hodně karamelovým dozníváním, byť celek poměrně expresivní a zajímavý. Arbois Savagnin Ouillé „Grand Curoulet“ 2018 z polohy převzaté od vinařství Jean-Marc Brignot asi nejvíc evokoval šardonku od Jaroslava Osičky v její mladé a nevycválanější podobě, což není špatný projev, jen… od Savagninu v jeho vrcholné podobě čekám přeci jen trochu něco jiného. Arbois Chardonnay 2016 působilo ze začátku hodně zaprděně, později se trochu otevřelo, ale stále tak nějak… obyčejné. Arbois Chardonnay „Grand Curoulet“ 2018 se projevovalo mladistvě, vápenitě minerálně, s jemnější ovocností elegantnějším projevem, vrstevnatě a docela seriózně. Suché, šťavnaté, s pěknou kyselinkou ale lehce zakulacené a krémové, mírně zemité. V závěru takové trochu rozstřelené, ale to snad vyřeší čas. Arbois Chardonnay „en Barbi“ 2018 z relativně mladých keřů a mixu 350l a 500l sudu, foudres a z pětiny tanků mladičké, sevřenější, výrazně minerální a pikantnější. Šťavnaté, čisté, citrusové, moc příjemné, s krémovou linkou, vyvážené, s dobrou dochutí. Tohle je dost sympatické.
