Ročník 2007 v Bordeaux nebyl… z těch velkých, to si asi nemusíme nalhávat. V rámci en primeur degustací jsem si přesto vybral pár běžnějších vín na brzké pití, ale zaujalo mne i několik lepších kousků. A tak mi ve sklepě skončil Pontet Canet, La Confession a také Château Le Gay 2007 z Pomerolu (neplést s mnoha dalšími château a doménami stejného jména jinde), které mne v mladičké nehotové podobě nadchlo určitě nejvíce. Tohle vinařství mělo pár „legendárních“ vín ve čtyřicátých a padesátých letech, ale pak poněkud upadlo. V ročníku 2008 mu dal Parker extrémně vysoké hodnocení a zájem o château hodně nakopl. Důvodů nového úspěchu, krom toho hlavního v podobě zřetelně rostoucí kvality, bylo ale samozřejmě více.
Podnik dnes sestává z 10.5 hektarů, z toho 3.4 ha jsou nové výsadby z roku 2002 poté, co po smrti předchozí majitelky (dědic prostě neměl na daň a k prodeji byl tak trochu donucen) vinařství koupila Catherine Pere-Verge, v té době vlastnící několik dalších vinařství v Bordeaux i ve světě, a rozhodla se jej rozšířit. Vinice, povětšinou na jílu a štěrku na slavné pomerolské plošině, jedou v „udržitelném“ režimu, dominuje na nich Merlot s asi desetinou Cabernetu Franc. Coby konzultanta nová majitelka najmula Michela Rollanda a sklepmistrem se stal Marcelo Pelleriti z jejího vinařství Monteviejo v Argentině. Na vinicích jedou hodně nízké výnosy, ve sklepě zpracování dominantně v nových barrique sudech, kde víno rok a půl zraje. Výsledkem jsou vína koncentrovaná, opulentnější a aromaticky efektní, ale charakterní a s potenciálem (a potřebou, v lepších ročnících určitě 10+ let) dlouhého zrání.
Jaká byla sedmička? Bordó láhev, kovová záklopka, delší celokorek v úplně perfektním stavu. Tmavé v barvě, jen decentní známky nazrávání. I aromatika je poměrně tmavá, s tóny švestek, přezrálých černých třešní, dotyk rybízu, čokoláda, uzené maso a kamenitost. Suché, šťavnaté, středně plné, výraznější, pěkně postavené s delší dochutí, strukturované, pevné, hodně dobré. V kontextu ročníku bych čekal pokročilejší projev, tohle byla vlastně stále ještě docela „mladistvé“. Užil jsem si, o tom žádná, ale vážně přemýšlím, co dalšího přesně jsem v tom tenkrát viděl, abych zaplatil skoro dvojku :-) Útrata ale už zapomenuta, je to „dávno“. Mimochodem je na tomhle víně krásně vidět devalvace bodování, v roce 2010 jej Robert Parker hodnotil jako „This is a shockingly good wine“ a neodpustil si vůči producentovi výkřik „Bravo!“, ale na body „jen“ 91 :-)
