Dnešní příspěvek píšu trochu pod vlivem trochu moc vína k obědu. Poslední den, kdy budou otevřené restaurace, bylo třeba využít. Ne každý věří, že za tři týdny bude možné jít si někam normálně sednout, to je vzhledem k současnému vývoji iluze. Možná v prosinci, kdo ví. Některé oblíbené podniky otevřou ale až na jaře, pokud vůbec. Tak to prostě je. Trochu „blbá nálada“. Možná i proto, že při snaze udělat hezkou fotku lahve, o které se chystám psát, jsem rozbil svou oblíbenou sklenku (už včera a za střízliva!). Fouknul vítr a spadla na ni ta dřevěná deska v pozadí. Moje debilita, co naděláte. Na fotce výše se již láhev topí v deci skvělého vína a Riedel střepů. Ale co už, hlavně že to víno je fajn a nerozprskla se celá láhev. Descendientes de J. Palacios Villa de Corullón 2015 si totiž rozhodně rozlévat po balkóně nezaslouží.
Vinařství nesporně patří mezi španělskou elitu. Rozepisoval jsem se zde o jednom z jejich špičkových vín z jednotlivých vinic a opakovaně se zmiňoval i o oblíbeném základu. Villa de Corullón je jejich zásadním vínem, pochází z dvou stovek malých parcel čistě v okolí Corullón, na docela strmých svazích v nadmořské výšce 500 až 950 metrů (a s pár výjimkami ještě výš), vedených v organice a s keři ve věku padesát až sto plus let. Jsou v tom hrozny i z oněch vůbec nejlepších poloh (La Faraona, Las Lamas a Fontelas, ale hlavně Monçerbal a San Martín) co lahvují samostatně a prodávají potom za stovky (a některé později atakují spíš tisíce) euro za láhev a také z mnoha dalších skvělých vinic jako Ferro, Maria Cota, Vasnadas nebo Brux. Hrozny z části odstopkovány, fermentace v dřevěných kádích s pravidelným přetáčením, další dlouhá macerace a následně zrání 16 měsíců v sudech. Odrůdově samozřejmě z naprosté většiny Mencía a k tomu něco bílých odrůd (tentokrát docela dost, nějakých devět procent, především Palomino ale i Malvasia, Chasselas či Godello) a opravdu malinko dalších červených co se ve vinících také vyskytují a sbírají zároveň (Alicante Bouschet, Gran Negro, Pan y Carne, Negred). 2015 je tam ročník špičkový a je to poznat.
Burgundská láhev, silná kovová záklopka, dlouhý celokorek. Tmavá barva, výrazná, tón do fialové ale nepůsobí nějak hutně. Hodně čerstvé ve vůni, sevřenější, hlavně tmavě ovocné, sušená švestka, florální linka, hodně břidlicově šutrovité, kořenité, s linkou dřeva. Suché, středně plné až plnější, skvělá kyseliny, šťavnatá tmavší ovocnost, kořenitost, svíravost, dost třísla, krásně strukturované, bohatší, ale… zoufale mladé. Ani druhý den v otevřené lahvi se nedokázalo úplně otevřít, po delší době ukázkový příklad vína, které dává jasně najevo obrovský potenciál a je moc zajímavé a užijete si ho vlastně i teď, ale zároveň prostě nabízí jen část toho co za pár let a je to snadno poznat. Každopádně Mencía v jedné z jejích vrcholných podob. A víno, které má potenciál oslovit (abych to přiblížil někomu mimo mencíofilní bublinu) nadšence de velkých frankovek :-) Vinařství u nás dováží AdVivum a za tuhle flašku už chtějí dva tisíce, mladší ročník nějakých dvanáct stovek (což jsem platil ve Španělsku i za tohle víno a je tak nějak běžná ceně ve světě, bohužel).
