Bellone. Okrajová italská odrůda (v roce 2000 jí tam teda ještě bylo přes 1300 ha, dnes už je to pod pět stovek) původem a s domovinou v oblasti Lazio, o které ale třeba Ian Domenico D'Agata, autor opusu Native wine grapes of Italy, mluví s obrovským nadšením jako o špičkové a jedné z nejlepších v současné Itálii. V minulosti výrazně rozšířená po Castelli Romani, legenda dokonce praví, že je to Uva Pantastica, o které se ve svém díle Naturalis historia zmiňuje Plinius starší. Vitální, s kompaktními většími hrozny bobulí s tenkou (ale na pektiny a polyfenoly velmi bohatou) slupkou a hodně náchylná k botrytidě, pro suchá vína je na to třeba dávat velký pozor, ale díky vždy výrazným kyselinám úspěšně používána na sladká (a dříve základ Cannellino di Frascati). Dnes Bellone ale moc často samostatně neuvidíte. Těch pár keřů, co vinařství stále ještě mají vysazeno, obvykle končí poloanonymně malým dílem ve Frascati nebo Marino směsích. Na vhodných půdách, především vulkanických ale třeba také vápencových, a ve vhodných lokalitách, zásadní jsou okolo města a v apelaci Cori, může nabídnout nevšední zážitky. Nic z toho jsem bez chytrých knih nevěděl, od toho tu taky přeci jsou. A ke zkoumání mne podnítily dvě lahve, které jsem nedávno ochutnal. Co ochutnal, s velkou chutí a nadšením vypil!
Obě mají původ ve vinařství Cincinnato (web, jméno nesou po slavném politikovi a generálovi, který se v místě prý uchýlil pracovat na své malé farmě), což je družstvo sídlící právě kousek od Cori, na jihovýchodě od Říma. Už jsem to tu psal, možná vícekrát, ale další opakování neuškodí… družstvo nemusí být špatně! Kolosy produkující hromady spíš podřadných alkoholických tekutin z hroznů více než sporné kvality jsou spíš minulostí a dneska najdete, větších i menších, spoustu družstev se skvělými víny a navíc často za sympatické ceny. Cincinnato, založené v roce 1947 a dnes s 550 ha vinic obdělávaných 105 pěstiteli, patří mezi ty relativně menší a opravdu kvalitní. Celá produkce je v ekologicky šetrnějším režimu a 100 hektarů už mají v certifikovaném bio, podstatnou část elektřiny berou z fotovoltaiky, auta mají na plyn :-) Navíc se nezaměřují na nějakou zaměnitelnou „mezinárodní“ produkci a obligátní Pinot Grigio & spol., ale jedou čistě typické lokální odrůdy, mnohdy unikátní a jinde nepříliš viděné. Takže krom Bellone, v tiché i šumivé podobě, je to především modrá odrůda Nero Buono (bude určitě článek o několika vínech). Ale pěstují též Cesanese, Greco či odrůdu Malvasia Puntinata (určitě kvalitnější než rozšířenější Malvasia Candia, bohužel zároveň velmi špatně odolná vůči téměř všem chorobám révy a tím pádem opouštěná).
Castore Bellone 2019 Lazio IGT (podle Castora, jednoho ze slavných dvojčat a představitelů souhvězdí Blíženci, synů Lédy a boha Dia; a ano, vinařství má i Polluka, víno Pollùce je červené z odrůdy Nero Buono) je čisté Bellone ze svahů v okolí Cori v nadmořské výšce 100 až 250 metrů, na vulkanických a jílových půdách. Fermentované v nerezu za nízkých teplot, s ležením na jemných kalech a několik měsíců v tanku, vyhýbají se malolaktice. Citronová barva. Čerstvá svěží vůně, mix florálních tónů, hloh, a „chladnější“ tropické ovocnosti, lehce mandle a evokuje nahořklost. Suché, čisté, svěží, vyvážené, šťavnaté, s pěknou ovocností připomínající nektarinku, lehce krémové, výborně pitelné, s jemným dotykem nahořklosti v docela slušně dlouhém doznívání. Hodně příjemné, charakterní ač nekomplikované bílé co baví a jak dělané „jen tak“ po sklence k jídlu. Cena aktuálně lehce přes dvě stovky.
Enyo Bellone 2018 Lazio IGT (podle Enýó, bohyně války, krvežíznivosti a destrukce v řecké mytologii; římským ekvivalentem je Bellona) je znovu čisté Bellone, ze starších vinic na vulkanickém podloží a o něco výše (200 až 300 metrů) a s výraznou selekcí hroznů. Fermentace v nerezu za nízkých teplot, malolaktika, několik měsíců ležení na jemných kalech a celkem asi rok v tanku. Uloženo v nízké buclaté „kalamář“ lahvi, pěkné. Trochu hlubší, tmavší nazlátlejší barva. Komplexní zábavná aromatika, ve které se spojuje pecičkovost a jemná oříškovost se žlutým ovocem, florálními tóny a trochou kouřově-minerální vulkanickou linkou. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, plnější, vyvážené, krásně postavené, koncentrované, seriózní moc zajímavé bílé. Bavila mne každá sklenka! Delší dochuť s lehkou, nijak nerušivou a naopak komplexitě dodávající nahořklostí (mimochodem k tématu moc fajn nedávný zápisek Pavla Jelena). Na čistě „nerezovku“ opravdu výtečné. Zde jsme cenově na dvojnásobku a zhruba čtyřech stovkách. Vinařství dováží Víno pro Vás.
Mimochodem poprvé jsem si Cincinnato prochutnával letos v květnu, včetně Castore, a byl dost spokojen. Vlastně nechápu, proč jsem nic nepsal. Asi bylo potřeba to opravdové nadšení z Enyo, aby mne dokopalo :-) Z vinařství jsem měl i základní brut bubliny, spumante metodou Charmat, také z Bellone. A šlo o čisté, vyvážené, výtečně udělané pití. Ale pravda o dost víc by mne zajímal brut a brut nature Korì udělané klasickou metodou v lahvi, ta odrůda mi přijde má na bubliny slušný potenicál…
