„Okrajová odrůda centrální Itálie míchaná s Montepulcianem nebo Cesanese“, shrnuje to zásadní o Nero Buono (dříve s dovětkem di Cori, které EU nyní již nedovoluje) encyklopedie Wine Grapes. A doplňuje, že se pěstuje prakticky jen v okolí obce Cori a v přilehlé oblasti Castelli Romani a končí spíše ve směsích, čistě odrůdových vín je pomálu. V roce 2000 jí bylo vysazeno jen 114 ha, v roce 2010 to už ale bylo překvapivě 135 ha a plocha i nadále mírně stoupala. Ian d’Aggata začíná svůj profil odrůdy poněkud lákavěji: „Nero Buono je jednou z nejméně známých původních odrůd Itálie, ale jak už to tak bývá, odrůdou která má mnoho co říci.“ V oblasti ji prý rozšířil slavný politik a generál a později farmář Cincinnato, byť půjde spíše o legendu. K dispozici nejsou oficiální klony, většina výsadeb pochází ze selekcí rostlin asi jen dvou tamních pěstitelů. Odrůda má potenciál dávat, i přes relativně tenkou slupku, temná vína barvě i ovocné aromatice, s herbálními tóny. Vyhovující ji vyšší polohy a vulkanické půdy… a to Cori splňuje. Neustále se obaluje novými listy a je potřeba velká spousta zelených prací.
Já měl možnost chutnat hned tři varianty od producenta, který se na Nero Buono dost specializuje a Ian d’Aggata jej uvádí jako zásadní tříhvězdičkový zdroj, Cincinnato (web). Vše zásadní jsem o nich psal už minulý týden, kdy jsme se věnovali jejich specializaci v bílé, odrůdě Bellone. Ale teď už vína. Základní Pollùce Nero Buono 2018 (IGT Lazio, jméno jeden z blíženců, viz předchozí článek) je čisté Nero Buono ze svahů u Cori v nadmořské výšce 100 až 200 metrů, z vulkanických a jílových půd. Kvasí a maceruje asi 10 dní, zraje rok v nerezu a pak ještě půl roku v lahvích než jde na trh. Tmavá barva. Čisté, „nerezově“ přímě (až trochu hroznově čerstvě) šťavnatě ovocné, s kořenitou linkou, mix tmavého a červeného ovoce, nic složitého ale příjemné. Suché, šťavnaté, lehce svíravé, s nijak výraznými ale znatelnými tříslovinami, fajn délka a vyváženost. Přístupné, nekomplikovaně fajn. Mám u toho „pizza plus“, v pozitivním směru, tohle bych si po skle dal rád :-)
Ercole Nero Buono 2017 (IGT Lazio, jméno je italskou verzí Hérakla) je též stoprocentní Nero Buono, selekce hroznů z vinic posazených trochu výše, okolo 250 metrů. Pozdější sběr a o trošku vyšší alkohol než předchozí víno, fermentace a macerace 12 dní, školení rok ve francouzských barrique sudech a dalších osm měsíců v lahvi před prodejem. Tmavší trochu hutnější rubínová barva. Teplejší, kořenité, trochu nazrálejší ve vůni, „jižnější“, s tmavší ovocností do lesních plodů, dřevo lehce do kávy, balzamiková linka. Suché, čisté, plnější, s velmi fajn kyselinami, svíravost a trochu výraznější třísloviny, tmavá ovocnost, dobrá struktura, delší, velmi solidní kousek. Klidně bych tomu dal další rok či dva a myslím, že nabídne ještě víc než teď.
Kora Nero Buono 2016 (IGT Lazio, jméno poctou městu Cori) je znovu Nero Buono „in purezza“, z vulkanických půd v nadmořské výšce okolo 250 metrů, limitovaný výnos a selekce hroznů z pozdního sběru. Školeno dva roky ve francouzských barrique sudech. Znovu o trochu víc alkoholu, ze 13 % jsme se přesunuli na 13.5 % a zde na 14 %. Místo zkosených klasických sedmiček uloženo v buclatém kalamáři. Tmavá, hluboká barva. Výraznější tmavě expresivně trochu sladčeji ovocné, ale do toho i pikantnější šťavnatější linka ovoce červeného a celkově ovocnost zajímavá a velmi fajn, pálené dřevo, čokoláda. Dřeva hodně a hraje významnou roli, ale takový ten otravně přebarikovaný dojem z toho určitě nemám a v čase se bude vyvíjet slušně. Suché, plnější, šťavnaté se super kyselinou, sladkost tmavého ovoce, delší, vyvážené, s jemnozrnnými sladšími tříslovinami. Seriózní, docela efektní červené.
No a teď ceny :-) U dovozce Víno pro Vás stojí (po jednotlivých lahvích) základ Pollùce 221 Kč, „střední třída“ Ercole 329 Kč a vrchol produkce vinařství, Kora, 446 Kč. Což je dost fér.
