Vytáhl jsem ze sklepa jednu z posledních lahví muškátu/milerky/směsi (je to takové lehce sporné, láhev je špatně označena), moje „vlastní“ víno z ročníku 2013 z modřanských hroznů. Měl jsem tu zápisky Pomáhat a chránit muškát s milerkou a také V demižonech to dobublává. Trochu k tématu jsem se zmiňoval i v článku Modřanský košt s pár moc fajn víny, kde jsem si svou produkci dovolil zařadit mezi tvorbu tamních zavedených vinařů. Víno, vzhledem ke způsobu vzniku až překvapivě, nebývá vadné a všechny otevřené lahve zatím v pohodě. Jen se obvykle hodně rychle rozpadne na vzduchu, zábavné bývá prvních pár desítek minut. Tmavší barva, trochu matnější zlato-oranžová. Ve vůni stále něco květinových tónů a trochu mýdlová linka, troška medu a přezrálá broskev a oříškovo-sójovková linka. Suché, kyseliny to má ale zvládl bych i více, překvapivě ještě trocha ovocnosti, spíše kratší, s mírnou nahořklostí v závěru. Nic zásadního, teda. A zároveň spokojenost, asi jsem měl i nemálo horších naturálních i konvenčních vín, takhle k rozjímání před svátky mne to potěšilo :-)
Ale teď už profesionálové a víno, co na rozdíl od mých sklepních zbytků jde ještě pořídit :-) Otevřel jsem P.A.N. 2019 (vysvětlení názvu a o co přesně jde v článku ke staršímu ročníku) od Jaroslava Osičky (web), mladou směs Pinot Noir a André, lahvovanou k okamžité konzumaci do burgundských lahví se šroubovým uzávěrem. Moc mne to bavilo ještě nehotové na degustaci (a v článku najdete dost informací k vinařství jako takovému) i při letní návštěvě ve sklepě, koupil jsem si pár lahví na domácí popíjení. Výrazná tmavší barva, fialový tón. Čerstvá, mladistvá vůně, višňová, lehce kořenitá a o chlup divočejší než předchozí ročník, svědčí tomu rozdýchání. Suché, šťavnaté, peckovinové do tmavých višní, s výraznější kyselinou, středně plné, slušně dlouhé. Nic složitého na přemýšlení, ale pije se velmi dobře, skvělá záležitost na rozliv po sklence.
