Champagne Lanson, tradiční barák z Remeše založený už v roce 1760, s nepřehlédnutelným maltézským křížem v logu, poutá v poslední době trochu větší pozornost. Možná je to lepším marketingem a novým majitelem (od roku 2006 je součástí Boizel Chanoine Champagne Group, dnes Lanson-BCC, ve které je třeba i Philiponnat či De Venoge), možná vzestupem kvality i u základních vín… kdo ví :-) Každopádně ve slepých degustacích dopadá hodně dobře (a fakt by mne zajímal jejich kousek z biodynamicky pěstovaných hroznů z Verneuil a Vandières) a hlavně po pár letech zrání bývají ta vína skvělá. Lanson je jedním z mála producentů, kteří se zuby nehty vyhýbají malolaktice v celém portfoliu, takže čas na lahvi potřebují tuplem a velmi svědčí i základní neročníkovce. Dům si prošel těžkým obdobím na počátku 90. let, v krizi jej nakonec koupil Moët, aby jej po sotva půl roce znovu prodal, ovšem už bez více než 200 hektarů vinic (a v rámci obchodní geniality za stejné peníze jako nakoupil). Zůstala jim ovšem zásoba vín, jméno, špičkový sklepmistr a zkušenosti. Ale stejně trvalo nemalou dobu, než si opět zajistili dostatečný přísun kvalitních hroznů.
K 250. výročí si dům nadělil nové cuvée, tehdejší sklepmistr Jean-Paul Gandon (v roce 2013 jej nahradil Hervé Dantan) přišel s Extra Age ve variantě klasického brutu, rosé a později i blanc de blancs. Šlo o víno, které mělo zaplnit mezeru mezi neročníkovými základy a ročníkovkami / prestižkami (mezi které lze zařadit i Clos Lanson, z jediné zdí obehnané vinice přímo v Remeši). Víno sice neročníkové ale komunikováno jako „směs více ročníků“, vznikající spojením několika povedených a ne nutně po sobě jdoucích předchozích let (2000+2002+2004, 2002+2004+2005, 2004+2005+2006) a následně druhotná fermentace a zrání na kalech v lahvi nejméně pět let. O víně mluvím v minulém čase, protože ač je stále k dispozici, jedná se už jen o doprodej. Ač víno tvořilo sotva dvě procenta celkové produkce, tak prodeje prostě nebyly úplně takové, jaké si představovali. Aktuálně jej v sortimentu tak trochu nahrazuje Le Black Réserve, byť mám trochu obavu, že odlišení od základního a povedeného Le Black Label Brut není tak výrazné jako u Extra Age (a upřímně oživení názvů a vizuálu, kdy ke všemu přidávají na začátek Le, asi pro exportní trhy na které se vždy zaměřovali, mi u některých variant přijde… nepatrně směšné).
Chutnaný Extra Age Brut je podle všeho 60 % Pinot Noir z Bouzy a Verzenay a 40 % Chardonnay z obcí Chouilly, Cramant a Le Mesnil-sur-Oger. Degoržováno 12. září 2018 a ročníkový základ… upřímně nevím. Už velmi záhy se prodloužilo zrání na kalech z pěti na sedm let, víno odstřelované v roce 2016 zrálo dokonce let devět (základ 2004+2005+2006) a trochu se „obávám“, že šarže degoržovaná 2018 bylo stále totéž. Trochu tmavší barva, do slámové, krásné perlení malých bublinek. Ve vůni a ostatně i chuti parádní kombinace čerstvosti a zároveň jasného dlouhého zrání a věku. Kandované citrusy a citronová kůra, sušené malvice, toastové tóny, vápenitě minerální linka, něco másla, hlubší. Suché, s parádní kyselinou a svěžestí a dozáží (8 g/l) dodávající balanc, trochu plnější, strukturované, opět kombinace citrusů a hrušky, nazrálejší tóny, delší a trochu slané. Krásné klasické Champagne, které myslím dost nadchne nejen příznivce maisons. A navíc to má potenciál dál ležet a zrát do krásy 10+ let. Běžná cena okolo šestnácti stovek, dá se sehnat i levněji. Za mne super ukázka velkého baráku ve zralejší ale stále svěží podobě za „dobrou cenu“ :-)
