Sváteční Barolo od Cascina Boschetti Gomba

O svátcích jsem otevřel dost bublin, nějaké ty ryzlinky a na Silvestra to vidím podobně, ale přiznávám, že poznámky jsem si dělal jen u pár z nich. Prostě si užíval dobrá vína, často kousky co už dobře znám a mám rád a právě proto otevírám, a nesnažil se je „vědecky uchopit“ :-) Ale došlo i na nějaké červené a zrovna tohle jsem ještě neznal, takže tam jsem si dělat něco naškrabat dovolil. Před rokem jsem se tu rozepisoval o třech úrovních Barola od vinařství Cascina Boschetti Gomba (web), taky pár řádků k samotnému producentovi v článku najdete. A teď otevřel jejich vrcholné víno, Barolo „Boschetti“ Riserva 2012. Z révy zhruba 70 let staré, první a původní jejich vinařství. Po ručním sběru a odstopkování a pomletí maceruje a fermentuje něco přes tři týdny, poté zraje ve starších sudech ze slavonského dubu asi čtyři roky a následně smíšené sudy ještě v nerezu a poté v lahvi než jde na trh (od sklizně je to pět až šest let). Nic složitého, ale trochu trpělivosti to teda vyžaduje :-)

Šumivý Sauvignon a bubliny z Istrie

O svátcích jsem otevřel Sauvignon Sekt 2019 Extra Brut z řady Soul od vinařství Fabig (web), domácího specialisty na odrůdu (nedávno jsem tu trochu kontemploval nad jeho nejdražší lahví). Čistě sovošové bubliny vyrobené klasickou metodou, na kalech v lahvi rok a půl, dozážováno na čtyři gramy. Teprve druhý ročník tohoto vína, ale první celkem slavil úspěchy a rychle zmizel. Spíše světlejší barva, fajn perlení menších bublinek. Čerstvá, čistá, svěží vůně, pocitově trochu reduktivní a svědčil tomu vzduch, citrusové tóny (grep, kůra), florální linka a mineralita. Suché, přímější, čisté, s výraznější kyselinou, osvěžující a výborně pitelné. Zmizlo snadno a rychle, fajn bublinky. Čekal jsem možná trochu komplexnější dojem, ale rozhodně potěšilo.

Velké Fino La Panesa od Emilio Hidalgo

Na Štědrý den máme už takovou vlastně docela tradici, že krom (spousty) bublin otevíráme i nějaké opravdu dobré sherry. Tentokrát to byla La Panesa, fino z vinařství Emilio Hidalgo (web, neplést s Bodegas Hidalgo-La Gitana), které dlouhodobě patří mezi nejuznávanější a nejlepší představitele stylu. Mně se ale už mnoho let vyhýbalo a není to ani tak tím, že ho vzniká každoročně jen pár tisíc lahví, v kontextu podobných sherry je to vlastně hodně, očividně nás deviantů není ani celosvětově nějak zásadní množství :-) Každopádně když jsem před lety víno objednal poprvé, tak ač v obchodě byla správná fotka, jméno i popis, tak mi přišlo základní fino producenta. Furt špičkové, ale… nebyla to La Panesa. Měla mne trknout cena, samozřejmě. Dostal jsem peníze zpět a víno si mohl nechat. Po několika měsících jsem na stejném německém obchodě dosáhl totožného výsledku a už mne poněkud naštvalo, poté už e-shop aktualizovali. Napotřetí jsem víno přihodil při nákupu ve Španělsku, k docela velké objednávce asi šedesáti různých vín. Blokovalo několik dní odeslání a pak mi volali, že tohle jediné prostě nějak ve skladu nemohou najít a vinařství také nemá. Rezignoval jsem a dalších pár let objednat nezkoušel Až letos na podzim znovu zkusil přidat a čekal, co se podělá tentokrát. A zázrak, víno dorazilo!

Vaše top vína roku 2021?

Probírám se tu poznámkami k vínům a zážitky z letošního zvláštního roku a připravuji malý výběr toho snad nejzajímavějšího do pravidelného přehledu. A říkám si, že bych mohl dát prostor i vám v komentářích, ať se taky zamyslíte a podělíte :-) Co bylo vaše nejlepší víno v roce 2021? Jaké vás nejvíce zaujalo či překvapilo a proč? Nějaký vyloženě nečekaný nový objev, ať už konkrétní lahve, producenta či místa původu? K jaké lahvi či vinařství jste se letos nejčastěji vraceli?

Fascinující sólista Jean-Marc Sélèque

Psát recenze na téměř nedostupná vína, a teď nemyslím ani tak cenou (i když i to hraje roli…) jako spíš malým počtem připravených lahví, tím že jsou už vyprodány a nebo jde o starší nedostupný ročník, mi vlastně trochu uvolňuje ruce. Je to potom víc „můj milý deníčku, tohle mi fakt strašně chutnalo…“, spíš než snaha o nákupní doporučení jiným :-) Konkrétně tohoto vína vzniklo 1500 sedmiček a 100 magnumek a do ČR se dostalo jen pár lahví. Ochutnal jsem ho v rámci degustace Blanc de Noirs ze specifických jednotlivých parcel od severu k jihu, kterou pořádal dovozce Terroir Champagne. Připravil ho jeden z mých nejoblíbenějších pěstitelů, Champagne Jean-Marc Sélèque (web, bližší a ne úplně zastaralé info zde na blogu viz třeba tento zápisek) a v rámci jeho hudbou inspirovaných řad jsme u sólisty – vždy jen jedno místo původu v jeho domovské obci Pierry, jedna odrůda a jeden ročník. Ve sklence je Soliste Pinot Noir Pierry 1er Cru Les Gayères 2015 Extra Brut.

Skvělá chorvatská Malvasija osm let v sudech

Po nějaké době jsem zase otevřel láhev z vinařství Roxanich (web), měl jsem tu o nich report z degustace. A od té doby, co fotku lahve označil na Instagramu, tak mi ještě častěji vyskakují fotky jejich hotelu a lákavé pohledy na krajinu z bazénu se sklenkou jejich vína a dobrovolně přiznávám, že chuť někam vypadnout je aktuálně dost silná :-) Ale zpět k vínu. Otevíral jsem láhev Antica 2011, což je čistá Malvasija Istriana, spontánně kvašená a macerovaná půl roku a dalších osm let školená ve velkých starších dubových sudech, v podstatě jde o aktuální ročník! A pak ať mi nikdo neříká, že naturálno jsou rychlokvašky a vyšší ceny si nezaslouží ;-) Do lahví bez filtrace a dalších úprav a jen trochu sířeno, celková je něco málo přes čtyřicet mg/l.

PF 2022 z Jižního svahu

Letošní rok byl z těch náročnějších, asi pro většinu z nás. Fyzicky, psychicky, ekonomicky. Pevně doufám, že se řecká abeceda brzy vyčerpá, omikron k nám bude milostiv a s tau či psí se nesetkáme vůbec. Do roku 2022 vám přeji především mnoho podnětných setkání a vůbec onu prostou a dříve samozřejmou možnost se setkávat, pozitivní myšlenky a negativní testy, spoustu skvělých vín a čich a chuť v kondici na to si je plně vychutnat. A samozřejmě si užijte i nadcházející svátky! Neloučím se, do konce roku vás jistě ještě pár zápisky potrápím a podělím se o lahve, které jsem si pro tenhle čas pošetřil. A dejte vědět, co se chystáte otevřít vy! :-)

Výtečný Riesling z Pfalze a další z Weinviertelu

Ochutnal jsem za uplynulé měsíce několik vín od Weingut Acham-Magin (web) z Forstu (an der Weinstraße), tradičního rodinného producenta s vinicemi v bio(dynamice), člena VDP a producenta fakt zajímavých komplexních ryzlinků s potenciálem zrání. Ty u nich tvoří na 80 % produkce, ale dělají i další odrůdy, však je to Pfalz. Vlastní vinice v těch nejlepších lokalitách okolo Forstu a Deidesheimu (Kirchenstück, Ungeheuer, Pechstein, Jesuitengarten…) a vinaří na nich už přes 300 let, stejnou dobu i provozují hostinec a vinárnu. Budu se jim určitě věnovat trochu více časem, rozhodně si to zaslouží. Dnes si tu jen „odložím“ poznámky k naposledy chutnané lahvi, mladičkému (a předčasně otevřenému, ale prostě… znáte to) 2020 Deidesheimer Herrgottsacker Riesling trocken (VDP.Erste Lage). Citronová barva. Čerstvá, energická, citrusová vůně s výraznou florální linkou a mineralitou, s mladistvou svěžestí, už teď hodně zajímavé a zábavné ale s potenciálem. Suché, čisté, šťavnaté s výraznější ale ne přestřelenou kyselinou a jen dotykem zbytkového cukru, štíhlejší elegantní styl, vyvážené a precizně postavené, citrusové, velmi dobrá délka. Fakt povedené.

Výtečné ročníkové italské bubliny od Contratto

Dnes se podíváme na výtečné italské bubliny. Azienda Agricola Giuseppe Contratto (web) Metodo Classico Millesimato Pas Dosé 2014 je vínem od tradičního producenta skvělých čistě ročníkových šumivých vín, vermutů a likérů založeného už v roce 1867, na vinětách mají obrázek z reklamních plakátů vinařství z dvacátých let a jejich sklepy alias „vinná katedrála“ s až jedním a půl milionem zrajících lahví jsou dokonce památkou UNESCO. Rodinný podnik v roce 1993 získal nového majitele, palírnickou rodinu Bocchino. A v roce 2011 pak přešel pod křídla vinařství La Spinetta, ale stále funguje jako samostatné vinařství a značka a spojení naznačuje jen malé kolečko s tradičním nosorožcem od Dürera na zadní vinětě :-) Nový investor ale znamenal nákup dalších vinic v nejvyšších částech Langhe a vstup Contratto do sdružení producentů bublin v rámci apelace Alta Langa. Ve vinicích bio a snaha o udržení starých výsadeb, redukované výnosy, ve sklepích většinou několikaměsíční zrání ještě před druhotnou fermentací a u některých vín i v sudech, delší doba na kalech v lahvi (a jedou i větší formáty, až devítilitrový Salmanazar) a ruční setřásání kalů.

PIWI v apelacích & Prošek vs. Prosecco

Do apelací v Evropě přichází zásadní změna. V rámci širší revize celého systému značení a kontroly kvality EU rozhodla, že členské státy mohou v rámci vinných apelací používat i rezistentní hybridní PIWI odrůdy. Doposud byla povolena jen čistá vitis vinifera a tato změna má dát vinařům více možností, usnadnit přechod na ekologičtější zemědělství, snížit emise CO₂ a takové ty věci. PIWI odrůdy samozřejmě pěstovat možné je, a v rámci Evropy je najdete leckde a třeba zrovna ČR je v jejich šlechtění významnou zemí (a naše vína z nich jsou medailově úpěšná, ovšem na body byla tahle soutěž fakt štědrá; což nic nemění na faktu, že vítězný Rinot od Michlovského bych moc rád zkusil), ale nemohla se stát součástí kontrolovaných apelací, nést jejich jména. Změna v legislativě samozřejmě neznamená, že v bílém burgundském se najednou začne objevovat Villaris místo šardonky, v Bordeaux bude Merlot nahrazen odrůdou Regent a v Piemontu nahradí Barberu náš Laurot. Každá apelace si musí povolení té či oné odrůdy a v jakých poměrech může do současných vín sama schválit a povolit, viz nedávno Bordeaux a jejich nová odrůdová sada určená k boji s globálním oteplováním. A to nebude snadné a bude trvat. Osobně jsem za tohle rozhodnutí rád. I přestože stále čekám na nějaká ta PIWI vína, která mne opravdu vystřelí z kramfleků :-)

Mohutnější alsaský Riesling a fajn bílé CdR

Nedávno jsem naslepo chutnal a poté pil Muenchberg Riesling Grand Cru 2008 z Domaine Ostertag (web), tedy ryzlink vrcholné alsaské kategorie. Patnáctihektarové vinařství se postupně etablovalo mezi nejuznávanější jména oblasti. Když jej po stáží v Burgundsku v osmdesátých letech převzal po otci André Ostertag, přinesl sebou spoustu změn. Nové přístupy ve sklepě – citlivá práce se sudy (navíc vyrobenými z místních dubů), sem tam amfora či macerace, minimalizace síření – ale hlavně snížení výnosů a přechod na certifikované bio a biodynamiku ve vinicích. Muenchberg (jméno znamená mnišská hora a odkazuje k cisterciákům, kteří zde hospodařili již v 11. století), jižně orientovaný amfiteátr u Nothaltenu, je jejich zásadní polohou. Keře Rieslingu se zde pohybují okolo čtyřiceti let věku a rostou na polohách z růžového pískovce s výraznými vulkanickými depozity a trochou vápence. Víno, ač otevřené několik hodin, působilo po nalití do sklenek velmi oxidativně a divoce, ale po pár minutách a pořádném nadechnutí se až magicky změnilo. Tmavší nazlátlá barva. Výrazná aromatika, kombinace florálních tónů a medu, přezrálé meruňky, botrytická linka. Suché, zralé, výrazné, s poměrně zahlazenou kyselinou (vůbec by mi nevadila vyšší, ale to je ročníkem), medovost, koncentrace, opět hodně zralé peckoviny, fajn délka. Přiznám se, že jsem víno sice poslal do Alsaska, ale tipoval nějakou směs ve které bude i trocha tramínu a ne čistý Riesling. Ale vinař říká, že mu jde hlavně o výraz místa původu spíše než „typický“ projev odrůdy, tak třeba je to lokalitou… :-) Mimochodem viněty navrhuje Andrého žena, Christine Colin-Ostertag.

Sylván, Veltlín a Rulandské modré v bílé z Pfalze

O Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz) už jsem se tu zmiňoval opakovaně, šlo ovšem vždy o různé verze jejich Rieslingu, varianty z odlišných podloží či lišící se technikou zpracování. Na nedávné ochutnávce německých vín mne ale dost oslovilo jejich mladé Scheurebe právě z Weyheru. A vůbec špatná nebyla ani jejich bílá a šedá burgunda, v kontextu těhle odrůd určitě přísnější a zábavnější než průměr. A teď jsem si doma projel tři další odrůdy co připravují. Až vám bude zase někdo říkat, že na Moravě oproti zahraničí všichni dělají 15+ odrůd, klidně odkažte na Meierovi ;-) Ve sklence mi skončil jejich Silvaner, Grüner Veltliner a také Spätburgunder, ovšem v bílé podobě, vše vína ze základní (nepočítaje litrovky) gutswein řady.

Stará Barbera d’Alba a mladistvý Pinot z Pfalze

Slepé degustace jsou v mnoha ohledech objevná záležitost, obzvláště pokud může být ve sklence prakticky „cokoliv“. A v případě, že všechno víno neskončí jen ochutnané naslepo a je pak možno se mu věnovat i později, když už víte co přesně pijete. Takhle jsem včera měl možnost vyzkoušet Barbera d’Alba 1998 vinařství Pio Cesare (web). Od tohohle oblíbeného producenta Barola a Barbaresca jsem Barberu neměl už dlouho, ale pamatuji si, že před lety mne vlastně bavila více než jejich prestižnější vína. Bohatší aromatika, jasně nazrálejší ale stále i s červeným ovocem, zralé třešně, něco tabáku, sušené květy. Poměrně výrazné v chuti, středně plné, krásně vyvážené, moc pěkné kyseliny a šťavnatost, delší, seriózní, klasické. Moc pěkné! Naslepo jsem tipoval nějaké fajn Nebbiolo, ale vlastně to tím směrem svádělo hlavně proto, že při jasně vyšším věku a odhadu, o jakou část Itálie asi půjde, právě Nebbiolo čekáte. Protože kdo nechává „jen“ Barberu dlouho zrát, že jo? :-)

Filtrujeme depot aneb neberme se tak vážně

V určitých kruzích je populární udržet teplotu bílého vína či prosecca ve sklence tak, že do ní přihodíte pár zmrzlých hroznů. Nebo, nedej bože, dokonce kostku ledu! Někdo nemá problém s tím příliš chladné víno zahřát na pár vteřin v mikrovlnce. A je to tak deset let zpátky, co Nathan Myhrvold způsobil malé pozdvižení „hyperdekantováním“ vína za pomoci mixéru. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem si nalil do sklenky zbytek lahve naturálního červeného a byla v něm fakt spousta depotu. Jo, nenalévám opatrně, neprovádím dekantace před svíčkou a podobné věci. Obvykle to neřeším a prostě odpíjím opatrně a zbyde mi ve sklence něco různorodého bordelu. Poslední doušek může… trochu zaskřípat mezi zuby. Soudíte mne? Ale tentokrát jsem, nově vybaven díky propadnutí kávě, udělal malý pokus. Prostě jsem zbytek vína nalil do Aeropressu a pod tlakem prohnal papírovým filtrem. Výsledkem byla sklenka s prakticky úplně čistým vínem a lepší, než to co tam bylo předtím. Trošku jsem se za to ale styděl. A pak si řekl, že je to přesně to, co je na světě vína špatně. Bereme se občas ku*va příliš vážně.

Vinařství Václav a vrcholná řada Princeps

Už je to pár měsíců, co jsem zde psal o Vinařství Václav (web) a sadě vín z ročníku 2019. A nedávno měl možnost ochutnat, respektive se věnovat celým lahvím, dalším dvěma kouskům. Do nabídky totiž přidali novou vrcholnou řadu nazvanou PRINCEPS. Jdou o jakousi jejich „rezervu“, výběr top hroznů/sudů, s delším školením (aktuálně je to 10 měsíců v nových a dalších 8 měsíců v jednou použitých barrique) a na trhu v podstatě až nějaké dva roky po sklizni. Vína vznikají bez aditiv a nějakých složitých intervencí až do lahvování, kdy jsou filtrována a zasířena. Z ročníku 2019 je takto k dispozici směs Merlotu s Cabernetem a připravili také Pinot Gris, kterého byl ale jen jeden sud a už je v podstatě pryč.

Nový ročník fajn Beaujolais a jedna Ribolla

Mezi vína, která hodlám sledovat pravidelně a případně doplnit do domácích zásob v novém ročníku, je i Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ z Maison Louis Jadot. Chutnám ho už pár ročníků a opakovaně jsem tu psal o 2017 a 2019 (o 2019 znovu nedávno) a teď jsem otevřel láhev nejnovějšího ročník, 2020. Což je další z těch výrazně teplých, což by byl o něco menší problém než sucho, které bylo někde už dost kritické. Zároveň šlo o ročník s druhou nejčasnější sklizní v historii (rekord stále drží 2003). Vína z obvykle nižších výnosů jsou spíš plnějšího typu a s trochu vyšším alkoholem, což platí i pro tenhle kousek, který má nemalých 13.5 %. Když si vezmete, že pro Beaujolais-Villages apelační předpisy stále předepisují alespoň 10 %... doba se dost posunula :-) Každopádně tohle víno má původ v z Lancié, Lantignié a také Régnié, semi-karbonická macerace a zrání jen v nerezu. Trochu tmavší, hlubší barva. Mladistvé, voňavější ovocné ve vůni, jahody a trochu červené peckoviny, decentně fialové bonpari (tak jak si jej pamatuji z dětství, nevím zda dnes už nemají nějakou „zdravější“ variantu co voní a chutná jinak). Suché, čisté, středně plné až plnější, ovocné na pomezí červených a tmavších plodů, šťavnaté, slušná stavba, svíravější a něco tříslovin, dobrá délka. Pomáhal tomu vzduch a přinášel serióznější projev, ale ta veselá pitelnost tam byla furt. A bude jistě dobře zrát, vůbec bych se nebál dát tomu 3-5 let. Společně s 2019 rozhodně adept na nákup. Běžná cena po lahvi u Kupmeto 275 Kč, kartonová o 25 kaček méně.

Výborná vyzrálá cava za rozumný peníz

Nedávno jsem si chtěl ověřit, zda Agustí Torelló Mata (web) stále drží stejnou úroveň kvality, a otevřel dalších ročník jejich Cava Gran Reserva, 2013 Brut Nature. Stále platí vlastní vinice a v nich čistě (bio s inklinací k biodynamice), staré keře (50+ let), ruční sklizeň, spontánní fermentace a i jinak poctivá práce ve sklepě, delší školení na kalech. Odrůdy jsou vždy stejné, ale jejich poměr se každý rok liší, někdy i o desítky procent, není tam jeden jasný recept. Tentokrát je to téměř na třetiny – 35 % Macabeu, 34 % Xarel·lo a 31 % Parellada. Vína odstřelují postupně a šarže se mohou výrazně lišit, ostatně jsem o tom psal u jiného jejich vína, zde jsme degorzáž 10/2019 a na kalech v lahvi nějakých šest let, což je i aktuální minimum pro tohle víno. Najdete i kousky odstřelené po 7+. Na vinětě se pyšní i frčkou Vegan. A mám opravdu rád jejich lahve s logem lahve v pupitru přímo ve skle. Trochu mne překvapuje, že zatím zůstávají věrni značení Cava a ještě neprchli k některé z alternativ :-)

Fajn rakouský Riesling a Pinot ze Zimního vrchu

V rámci operace „ať furt nepiju ryzlinky jen Německé“ jsem se teď zase kouknul i po pár dalších okolních zemích. A otevřel třeba kousek do vinařství Thomas und Maria Buchmayer (web). Jsme ve Weinviertelu, konkrétně obci Pillersdorf a tedy jen kousek od Retzu a potažmo moravských hranic, v rodině vinařící již po několik generací, od roku 1760. Dlouhodobě jeli spíš úplně konvenčně, v současnosti už jsou ale v certifikovaném biorežimu a jedou biodynamicky, nové ročníky budou již s Demeter certifikací, na lahvích se pyšní i frčkami vegan. Mají i „naturál“ řadu, spontánně fermentovanou, lehce či úplně macerovanou, nefiltrovanou a minimálně sířenou či úplně nesířenou, ale většina vín zatím vzniká spíš „běžně“. Já otevíral kousek z vyšší řady traťovek, Riesling „Ried Kalvarienberg” 2019, ze svahu na jehož vrcholu je pískovcové sousoší ukřižování Krista. Ročně jej udělají zhruba 3500 lahví. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Čistá, čerstvá, příjemná aromatika do peckovin, meruňky, s fajn minerální linkou. Trochu kouřové, lehce zelenější linka, karambola. Suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou, středně a vlastně docela koncentrované, citrusy, meruňka, solidní koncentrace a mineralita. Solidní ryzlink, kterému myslím ještě prospěje čas. Úlovek z regálu ve Vinotéce U Lachtana na Vinohradech.

Sparklers, somíci, Eloi Dürrbach, Mouton 2019, opilá Austrálie a WS TOP 100

Tvůrci filmové série SOMM, o které jsem tu něco málo psal, přišli s novou „reality show“ nazvanou Sparklers, venku je na platformě SOMM TV první osmidílná sezóna. Jde v podstatě o koncept kuchařské soutěže, ve které ale somíci navíc párují jídla s různými druhy bublin. Zatím jsem neviděl ani díl, ale vzhledem ke svému bublinovému postižení tomu možná dám šanci. Pořad přichází v době, kdy vrcholí aféra v Court of Master Sommeliers, i o té jsem se zde zmiňoval. Sexuální obtěžování nakonec stálo místo v organizaci celkem šest členů, jedním z nich je i legendární Fred Dame, prominentně prezentovaný právě i ve filmech SOMM. K tématu The Drinks Business, obsáhleji Wine Spectator a zamyšlení měl i W. Blake Gray na Wine Searcheru. Mimochodem začíná lehce kontroverzním prohlášením, že celý ten Master Sommelier program je vlastně trochu pochybný, protože první, co většina z úspěšných studentů po získání odznaku udělá je, že si najde práci, kde už nemusí být sommeliérem :-)

Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Výborná Champagne od Aurore Casanova

V lednu jsem poprvé ochutnal (no dobře, vypil láhev) od Aurore Casanova (web) a bylo to hodně příjemné překvapení. Kombinace jména, viněty (od Myriam Achour), promo fotografií křehké štíhlé baletky ve vinicích a mladé domény „nadšenců“ ve mne trochu vzbuzovala obavy, že to nebude úplně seriózní pití. Ó jak jsem se spletl! Ano, Aurore byla profesionální baletkou, kariéru ukončila v roce 2011 kdy odešla z Curyšské opery a ujala se vinic, jež vlastnila její rodina. Doplnil ji dnes již manžel Jean-Baptiste Robinet, protetik pro amputované, a společně založili doménu nesoucí její jméno. Pracují na celkem 3.5 ha vinic u Puisieulx, Mesnil sur Oger a Champvoisy, v ekologickém režimu směrem k biodynamice. A čistě samozřejmě i ve sklepě.

Karim Vionett a jeho Beaujolais

Karim Vionett se sice vyučil pekařem, ale od dětství si přivydělával ve vinicích v Beaujolais a celý život byl v těsné blízkosti tamních nejslavnějších „naturalistů“, později u nich i pracoval jak ve vinicích tak coby asistent ve sklepě. Od roku 2006 pak tvoří vína i z vlastních vinohradů. Za začátku byl trochu opatrný a své alžírské kořeny nejdřív na vinětách trochu tajil, jméno psal jen jako K. Vionett. Ale to už je dnes pasé a na jedné z lahví dokonce najdete dominantní nápis „Du Beur dans les Pinards“, což by se dalo volně přeložit jako „Arab ve vašem víně“. A je zároveň jazykovou hříčkou odkazující k francouzskému rčení „Mettre du beurre dans les épinards“, polepšit si typicky finančně, doslova „přidat máslo do špenátu“. Na jeho tričkách zase najdete „Sex, Rock & Gamay” a v kombinaci s vinětami tak nějak jasně víte, že je to celé takové volnější, na pohodu a natural :-) Pracuje na zhruba pěti hektarech vinic, většinou 40 až 65 let starých výsadeb, v Cru Fleurie, Chenas a Chiroubles a také „jen“ Beaujolias-Villages. Vinice v organice (ale bez certifikace) a ve sklepě žádná aditiva krom trochy zasíření. Povětšinou plná karbonika v betonu nebo sklolaminátu, pod CO₂ až do lahvování, bez čiření a filtrace.

Zábavný Riesling a efektní Rosso di Montalcino

Prvním vínem, které jsem od vinařství Grüber Röschitz (web) z rakouského Weinviertelu vypil, byl základní Riesling 2018. Mladí sourozenci Maria, Ewald a Christian hospodaří na vinících mezi Röschnitzem a Roggendorfem, od roku 2013 v ekologickém režimu a dnes i s bio certifikací a biodynamickými postupy. Tohle víno pochází z výsadeb dvacet až třicet let starých, mošt po několikahodinové maceraci kvasí spontánně v nerezu a tamtéž, na jemných kalech, víno pár měsíců zraje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Ve vůni již trochu nazrálé, ovocnost do jablka a meruněk a trochu citrusů se lehce mísí s náznaky petroleje a medem. V chuti suché, docela lehkonohé, čisté, s moc pěknou kyselinou, ovocností kopírující vůni, decentním dotykem tříslovin a lehce meruňkovou peckou v slušně dlouhém dozvuku. Vyvážené, příjemné, zajímavé a moc dobře pitelné. Oslovilo mne dost a nalákalo vyzkoušet další jejich vína vyšších řad. K nám vozí JustWINE. Jo a fakt moc se mi líbí jejich viněty, vyloženě roztomilé :-)

Německý Spätburgunder a Bolgheri Rosso

Pořídil jsem nedávno základní Spätburgunder 2019 z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, web) z Pfalze, už jsem tu o nich psal v souvislosti s ryzlinky. Je to z několika různých tratí, fermentováno v nerezu a školeno ve starších barrique sudech. Láhev burgundská, šroubový uzávěr. Rubínová barva, nijak tmavé. Čerstvé a svěží ve vůni, trochu reduktivní a svědčí tomu rozdýchat. Aromatika do višní, trocha černého rybízu, čisté, ovocné, přímočařejší ale dost příjemné. Čisté, suché, středně plné s fajn kyselinou, výborná pitelnost, červená ovocnost, balanc, lehce mandlička ve středně dlouhém dozvuku. Nic složitého, ale hezky udělaný „jen tak“ Pinot Noir, odrůdový a sympatický, který mne těšilo popíjet celý večer. U nás u dovozce 1er Wines běžná cena po lahvi 269 Kč.

Efektní Timorasso od La Spinetta

Před nedávnem jsem se v článku pro Forbes zmiňoval o hodně zajímavé odrůdě Timorasso (ano, stále projevy deviantní snahy nutit mainstreamu okrajovější záležitosti), jejíž projev v apelaci Colli Tortonesi se někteří odvažují označovat za „bílé Barolo“ :-) S odrůdou mne seznámila vína ze sortimentu Víno pro Vás, jak Derthona od La Colombera tak Ronchetto od Poggio Paolo Giuseppe lze k ochutnání více než doporučit. Já teď ale doma otevřel kousek od La Spinetta (web), většího producenta slavného především díky Barbarescu a potažmo Barolu, víny s nosorožcem od Albrechta Dürera na vinětě a podobně důrazným mohutným stylem :-) Konkrétně to bylo Timorasso Colli Tortonesi Piccola Derthona 2019, což je vůbec první jejich ročník tohoto vína a rovnou ho mají nějakých 15 tisíc lahví. Odrůdově čisté Timorasso především od obcí Montemarzino, Montegioco a Monleale v nadmořské výšce 350 až 400 metrů, z ekologicky obdělávaných vinohradů. Polovina hroznů kryomacerace, spontánní kvašení v nerezu, zrání osm měsíců na kalech. Jde o „vstupní“ variantu označení Derthona, které se v rámci apelace Colli Tortonesi dohodli používat pro tamní vína odrůdy Timorasso.

Extra Réserve Extra Brut od Palmeru

Před rokem jsem se zde rozepisoval o degustaci Champagne Palmer & Co. a teď konečně ochutnal (v relativně novém winebaru/restauraci Le Terroir, na jídelním i vinném lístku je tam spousta klasik) i Extra Réserve Extra Brut, což je o dva roky déle vyzrávaný základ, navíc s o něco menší dozáží, pouhých 3.4 g/l. Údaj se, společně s mnoha dalšími ohledně konkrétní šarže vína co pijete, dozvíte na webových stránkách vinařství po zadání Bottle ID, které najdete na zadní vinětě. Tenhle přístup, kdy „nematete zákazníky spoustu datumů a údajů“ (takhle některé domy argumentují, když se jich zeptáte, proč neuvádí datum odstřelu či dozáž), ale zároveň kdo chce má k dispozici vše potřebné, mi vyhovuje. Námi vypitá láhev byla naplněna 25/04/2013 a základem je tedy ročník 2012. K němu přišlo 39 % rezervních vín a vše kvasilo a zrálo na kalech do odstřelu dne 11/04/2019, tedy velmi solidních šest let. Což je pro základní řadu neročníkovek poměrně výjimečné. Odrůdově je víno 56 % Chardonnay, 25 % Pinot Noir a 19 % Meunier.

Výborné Prosecco a Riesling od Weinbachu

Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.

Ganevat prodán, Bordeaux zelená, Michelin a Praha, Adele pije víno

Jean-François Ganevat, legenda Jury obdivovaná jak v kruzích příznivců naturálna i tak i mezi milovníky tamních tradičních špičkových vín, se rozhodl prodat jak vinařství, včetně veškerých vinic a skladových zásob a aktuálně školených a zrajících vín, tak i négocianstké podnikání. Kupcem je Alexander Pumpyanskiy, ve Švýcarsku žijící ruský podnikatel a syn ocelářského magnáta. Ten již vlastní Prieuré Saint-Jean de Bébian v Languedocu, které převedl na biodynamiku a celkově dost posunul. V případě Ganevata je ale cílem naopak s věcmi moc nehýbat, zůstávají i Jean-François a jeho sestra Anne. Do podniku se přijde učit a Ganevatovi pomáhat Jocelyn Broncard, enolog se zkušenostmi z Domaine Rolet a šéf jurské vinařské laboratoře. Důvodem prodeje jsou komplikované ročníky, nutnost investic do delšího vyzrávání vín (a problémy s kvašením a zráním některých ročníků, které prostě nejsou ještě připravené) a ostatně i komplikace s „následnictvím“ ve vinařství a celkově snížení tlaku, který na Ganevata v posledních letech byl. S Pumpyanskiym si prý lidsky sedl a vše vypadá nadějně. Tak uvidíme…

Pět letošních Beaujolais nouveau

Tak už je to zase tady! Le Beaujolais nouveau est arrivé! I když dnes už pracují spíš s „Nouveau by Beaujolais“ a dalšími modernějšími obraty, které tak trochu více reflektují, že jde jen o jednu z podob regionu. Pandemický ročník 2021 přinesl ve Francii brutální jarní mrazy, krupobití a ve výsledku nejnižší sklizeň za posledních padesát let. Ani Beaujolais se rozmarům počasí nevyhnulo a podle oficiálního marketingu regionu šlo o ročník „bojovný“, se spoustou výzev a nutností máknout více než obvykle ve vinicích, ale díky bezva srpnu a září bylo možno dosáhnout dost slušné kvality při pravda výrazně menším množství. Co mi to jen připomíná ;-) Každopádně sklizeň probíhala za docela chladných zářijových dní a styl je, oproti opulentnějším projevům několika nedávných ročníků, svěžejší a lehčí a méně koncentrovaný. Počasí, krupobití především, zasáhlo o dost víc části ze kterých se rekrutuje nouveau než cru více na sever. Průměrný propad regionu bude okolo čtvrtiny, ale základních vín se dotkne víc. Pořídil jsem si pět různých lahví a včera (já vím, já vím, o den dříve…) je ochutnal a dnes narychlo znovu zkontroloval vývoj, níže najdete mé poznámky. Z tohohle malého vzorku mladých vín nebudu dělat žádné velké závěry, zda časem investovat do klasický cru. Ostatně stále je na trhu hned několik špičkových ročníků a vyplatí se do vrážet peníze do nich. Ale berte to prostě jako případné nákupní tipy, pokud dostanete chuť na první letošní Francii :-)

O spirále a chuti poznávat

Koukám na kuchyňskou linku, kde se skví odměrné kádinky, filtry či váha s přesností na desetinu gramu a časovačem. A taky zbrusu nový mlýnek se snadným nastavením hrubosti mletí, s plochými mlecími kameny místo kónických a dávající velmi uniformní výsledný produkt. Ano, propadl jsem experimentům s kávou a snaze vytáhnout z pražených zrnek co nejvíce a nejblíže mému vkusu. Stále více i zkoumám terroir původu kávových třešní, rozdíly v technikách jejich zpracování ještě než se vůbec dostane něco do pražírny a další drobnosti. Dost se to zhoršilo během lockdownů, dlouhodobým pobytem doma místo kanceláře, ale měl jsem k tomu sklony už dříve. Stálo to nějaké peníze, ale ve výsledku nebylo zas tak tragické, ne ve srovnání s množstvím investovaného času. I když aktuální pohled na chemické složení vody z kohoutku a co by se s ním dalo dělat, odhad jak se asi projeví na obsahu odměrek a zda má smysl řešit, možná ještě výši investic ovlivní… inu uvidíme. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, mělo to být o víně. A bude!

Dvakrát řada La Vizcaína od Raúla Péreze

Otevřel jsem nedávno další láhev Ultreia Saint Jacques 2018, viz starší článek, a nějak mne to nalákalo rovnou odkorkovat i další vína od stejného vinaře a z totožného ročníku, vyšší řady co jsem původně chtěl nechat ještě ležet, ale bylo to silnější než já :-) Obě pocházela z řady La Vizcaína, do které vinař Raúl Pérez umístil čtyři červená a jedno bílé pocházející ze specifických jednotlivých terroir u jeho domovského Valtuille de Abajo v Bierzu, ze starších až velmi starých vinic. V téhle řadě prakticky vždy kvasí v otevřených kádích a buď celé hrozny nebo ponechávají přes tři čtvrtiny třapin, macerace u červeného bývají delší, obvykle přes měsíc a někdy i dva. Dříve byla vína školena primárně v 225l barrique sudech ale dnes je čím dál větší prostor ponecháván objemu 500l, lahvují bez čiření a filtrace.

Champagne R.H. Coutier a jejich Henri III

Dnešním tématem bude šampaňský dům R.H. Coutier. No dům, je to vlastně klasické pěstitelské šampaňské. Teda vlastně víno z družstva. Teda… je to celé složitější! Coutierovi v Ambonnay, kde stále sídlí a mají všechny své vinice, pěstují hrozny už několik set let. Ale s vlastními víny fungují až od počátku dvacátého století, rodinný podnik dnes vede Nathalie Coutier a mladý Antoine coby vinař již v páté generaci. A právě s nástupem vystudovaného enologa Antoina do podniku, v roce 2014, se začala dít spousta změn. Sice jeli ve vinicích čistěji už dříve, ale nyní jsou již certifikováni HVE 3A a ukončují přechodné období na bio. Henri Coutier spoluzakládal místní družstvo, šlo o malou šedesátihektarovou záležitost, ale postupně se rozrostla a dnes už jejich filozofii nevyhovuje. Ale v Champagne vše trvá. Jen si vezměte, kolik let od sklizně uběhne, než se některá cuvée vůbec dostanou na trh! Navíc mají nějaké smluvní závazky, které nelze zrušit hned, takže vše jede postupně. V družstevním provozu probíhalo lisování a vinifikace, zrání a odstřel u nich. První čistě Récoltant-Manipulant / stoprocentně pěstitelská cuvée jsou z roku 2015 a další přibývají, brzy by mělo být RM vše. Navíc i přestali prodávat hrozny velkým domům.

Třikrát Rosso Conero od Piantate Lunghe

Dostala se mi před nějakou dobou do rukou degustační sada všech tří vín produkovaných vinařstvím Piantate Lunghe (web), tak jsem stylově trochu vybočil ze své komfortní zóny :-) Jsme v Itálii, v Marche, u města a přístavu Ancona, Jaderského moře a parku Monte Conero. Vinařství vzniklo v roce 2004 a dnes jej tvoří tři společníci, detailně se o tom rozepsal dovozce Víno pro Vás. Dnes obhospodařují zhruba dvanáct hektarů vinohradů a olivových hájů. Réva roste na jílovo-vápenité poloze Vigna degli Angeli jen nějaké dva kilometry od moře a vína najdete pod apelací Conero DOC(G), tvořena jsou čistě z ručně sbíraných hroznů odrůdy Montepulciano. Liší se především stářím keřů, ze kterých hrozny pocházejí, a také následným způsobem školení vína.

Zábavný Riesling z Rheingau a přijemná Mosela

Než se postupně dostanu k reportu o německých vínech z přehlídky minulý týden, tak odhrnu dva ryzlinky vypité mimo ni. A začnu s Corvers-Kauter Riesling R3 2019 aka Rheingau Riesling Remastered. Bio, směs z vinic v obcích Oestrich, Winkel a Rüdesheim a taková jejich představa o „základním“ vyváženém chlastacím suchém rýňáku z jejich skvělých terroir, viz i manifest na webu (a najdete jej také, coby hezky poskládaný papír, ovinutý okolo hrdla lahve). Už jsem tu o něm psal dříve, ale devatenáctka je dost možná nejlepší ročník co jsem od nich pil (ono celé vinařství obecně letí nahoru) a aktuálně ve skvělé podobě. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem. Světlejší citronová barva. Čerstvá, čistá, slinosbíhavá vůně, bezva kombinace zralé ovocnosti – limetka, hruška – trochu sladší, s lehce exotickou kokosovostí, decentně florální linkou a kouřovou mineralitou. Suché, středně plné, šťavnaté, vyvážené, s bezva kyselinou a sladkou ovocností, fajn délka a super pitelnost. Nijak složité, ale děsně příjemné. Vozí Vinonaut, ale teď už je v prodeji 2020. Čas vyzkoušet…

Fajn bublinky z odrůdy Verdicchio

Dnes zašumíme! A bude to s lahví Pievalta Perlugo Dosaggio Zero, což je metodo classico spumante z vinařství sídlícího v Maiolati Spontini nedaleko Ancony. Jsme tedy v oblasti Marche a bílá produkují pod apelací Castelli di Jesi. Podnik má historii zhruba dvacet let a stojí za ním producent skvělé Franciacorty, Barone Pizzini (nedávno jsem o jedněch jejich bublinách i vinařství psal). Od začátku jeli v bio a velmi záhy přešli rovnou na biodynamiku, na lahvích se pyšní i vegan frčkou a tedy nepoužíváním žádných živočišných produktů (čiřících prostředků). Už nejde o úplně malé vinařství, aktuálně obhospodařují nějakých 43 hektarů v téměř dvou desítkách různých poloh u několika obcí, s různou půdou, sklonem i orientací vinic. Základní odrůdou je samozřejmě, po klasická tichá bílá, bubliny i sladké passito, tradiční Verdicchio. Jejich Marche Rosso je pak čisté Montepulciano.

První setkání s Limnionou

Dnešní láhev byla šťastný nákup ve vinotéce přímo uprostřed historického jádra města Rhodosu. Pořizoval jsem tam hlavně vína přímo z ostrova, ale poprosil i o něco dalšího z Řecka, nějaké zajímavé charakterní víno a zároveň i trochu netradiční, málo známé. Z několika nabízených lahví jsem vybral tu… nejhezčí :-) Upřímně viněta hrála velkou roli, dalším důležitým faktorem bylo certifikované bio a také odrůda, o kterém jsem předtím vůbec neslyšel. Vinný geek ve mně zaplesal! Jsme ve vinařství (a také palírně) Tsililis (web) a konkrétně jejich Theopetra Estate s lahví Limniona 2016. Ta spadá do PGI Meteora, oblasti u efektních monastýrů na vrcholcích skal v řecké oblasti Thesálie, jestli něco vypadá opravdu efektně tak právě tohle. Vinohradnictví zde rozjeli před věky mniši, ale že by se mi tedy chtělo furt lézt ze skály dolů a zase nahoru… to nemohu říct :-) Vinařství Tsililis má dnes v místě, na svazích nedaleko slavné jeskyně Theopetra, asi 15 hektarů. Je tam břidlice, jíly, vápence i písčitá půda s vyšším obsahem železa, jednotlivé polohy se hodně liší. Pěstují jak známé mezinárodní odrůdy – Chardonnay, Vermentino, Syrah, Cabernet Sauvignon či Merlot – tak o oblíbené Řecké jako Malagouzia, Assyrtiko, Xinomavro a méně známé Vlahiko. A také odrůdu Limniona.

Podzim s Amarone a nabušenou Rhônou

Připravoval jsem pro Forbes tipy na pár červených do těchhle podzimních dní a zároveň se propíjel kolekcí od několika vinařů zaměřených na Valpolicellu v jejích různých podobách, včetně Amarone. A to je, přiznejme si, někde ke krbu když venku padá listí a je hnusně lezavo, skvělé. K setům se dostanu časem, pro dnešek jedna samostatné láhev. Stojí za ní Antonio Sasa, o kterém jsem psal už dříve a později tu popisoval třeba jeho Etna Rosso. Arena 2015 Amarone della Valpolicella Classico vzniká klasicky, z hroznů dosušovaných až někdy do konce ledna, a zraje v dubových sudech zhruba dva a půl roku. Odrůdově dominuje Corvina, kterou doplňuje Rondinella a v menší míře Corvinone a Molinara. Těžká láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší rubínová barva. Intenzivní, zralá hutnější vůně, přezrálé černé třešně, rozinky v rumu, hořká čokoláda a kakao, něco bylinek a kořenitost evokující lékořici, znatelný vyšší alkohol a lehce těkavé. Suché, silné, plné, koncentrované, s poměrně výraznou tříslovinou a svíravostí, slušně dlouhé, opět zralé a sušené ovoce, peckoviny, znovu čokoládá a trochu citrusová kůra hořkost v delší dochutí, teplo alkoholu. Efektní kousek. Pro mne spíš si hrát s jednou sklenkou „na zahřátí“ než popíjet ve větším, ale užívám si. Vozí Víno pro Vás a láhev, ročně jich vznikne mimochodem asi jen dva tisíce, stojí 870 Kč.

Ivan Váňa, Svatomartinské, vinná loupež, Pomerol bez herbicidů a pivní míle

Uplynulou neděli zemřel Ivan Váňa, v prosinci by oslavil osmdesátku. Jeho jméno už bude navždy spojeno s navrácením Mostecka mezi vinařské oblasti. Nejdříve v Chrámcích a později také přímo u Mostu. Vinice sadil nejen na tamních svazích sopečných kopců, ale zkoumal i potenciál navážek z mnohasetleté hornické činnosti. A tak na ploše Čepirožské výsypky nakonec vznikly hned tři vinice, z nichž nejznámější je asi hned ta první, pojmenovaná po patronce horníků – Barbora. Po revoluci se mu podařilo osamostatnit a splnit si sen, místo práce pod Státním statkem Most rozjel vlastní podnik – České vinařství Chrámce. Ale na výsadbu nových vinic nezanevřel a pod jeho rukama vyrostla ta na Hněvíně.

Ochutnávka německých vín s pozvánkou

Dnešní krátký report ze včerejší degustace německých vín bude v úvodu pozvánkou na akci, která se koná zítra. Sice je už dobu v kalendáři a několikrát na ni upozorňoval v newsletteru, ale opakování je… znáte to. Dovozci Mikuláš Cylek a Petr Zárybnický připravili Přehlídku německých vín v Praze, celkem logicky s důrazem na tamní ryzlinky ale čeká nás i nemálo pinotů a dalších odrůd, a osobně dorazí i dost vinařů. K ochutnání budou vína od producentů jako F.J. Eifel, J. B. Becker, Hans Wirsching, Nick Weis, Chat Sauvage, K.F. Grobe, Wagner Stempel a kupy dalších, včetně nějakých na poslední chvíli přidaných překvapení. Na Německo zaměřených akcí tu není zrovna mnoho a tady to vypadá víc než lákavě, už dva měsíce se fakt těším. Tak doufám, že se tam s někým potkám :-)

Fajn cava a červené z Rhodosu

Docela pravidelně jsem ze Španělska objednával Cygnus Orgànic Brut Nature Cava Reserva od U Més U Fan Tres (web), i něco jsem tu psal. Vinařství z Penedès, konkrétně Font-rubí, založené v roce 2000 a se všemi vinicemi v certifikovaném bio režimu (a u všech lahví také s potvrzením, že jsou veganská). Dělají i tichá vína, ale hlavní částí produkce jsou bubliny. Top řadu Rara Avis jsem ještě nechutnal, ale z ostatních ledasco a vždy je to fajn pití. Drží se označení Cava a zatím neprchají k žádnému z alternativních uskupení. Řada Cygnus, odkazující k souhvězdí labutě a sběru hroznů před úsvitem ještě s viditelnými hvězdami na obloze, má aktuálně čtyři zástupce pojmenované podle hvězd v souhvězdí – Brut Rosé „Giennah“, Brut „Albireo“, nejoblíbenější a dnes hodnocený Brut Nature Reserva „Sador“ a nesířený Brut Nature Reserva „Deneb“. Sador je klasická směs Xarel·lo a Parellada po zhruba 40 % a k tomu 20 % Macabeo, na kalech minimálně 15 měsíců, bez dozáže. Vypité lahve odstřel letos v květnu, podle všeho. Světlejší barva, fajn vytrvalé perlení spíš menších bublinek. Aromatika do bílého ovoce, klasické sušené bylinky, přismahlý toast. Úplně suché ale vyvážené, malvice, fajn kyselina, citrusová linka, pitelnost. Příjemné, decentně krémové a dotyk minerality, fajn délka. Dost sympatické bubliny, navíc bio. A ke všemu normálně k prodeji v ČR, měli jsme teď z Makra kde stojí nějakých 250 Kč, mínus deset procent při celé krabici :-)

Cabernet a Sekt z Čejkovic

Udělal jsem si malou dovolenou a prchnul do Jeseníků, vyrazil jsem spíš za odpočinkem a čerstvým vzduchem než za vínem, ale pár lahví jsme tam samozřejmě také popili. Kupříkladu v jedné tamní vinotéce jsem investoval do lahve Cabernet Sauvignon výběr z hroznů 2018 vinařství Libor Veverka (web) z Čejkovic. Původ je ve viniční trati Novosády, školeno v dubových sudech. Tmavá barva, tón trochu do fialové. Zrale tmavě ovocné, především černý rybíz až lehce do rybízového likéru, tmavé lesní plody, kořenitá linka, dotyk kmínu. Suché, čisté, i přes nemalých 14.5 % spíše středně plné a dobře pitelné, opět tmavá ovocnost a černý rybíz a dotyk kořenitosti, slušně postavené, třísloviny překvapivě spíše jemnější, méně výrazné a celek poměrně uhlazený a přístupný. Pili jsme s velkou chutí. Už několikáté červené od Veverky, které mne oslovilo, budu muset prochutnat lépe. Cenově třístovková záležitost.

Boüard odsouzen, Meunier, modré odrůdy ve Francii a láhev zkoumaná FBI

Před nedávnem jsem se zde zmiňoval o problémech, kterým aktuálně čelí klasifikace v St.Emilionu. A také o soudním sporu s majiteli tamních hvězdných vinařstvích. Hubert de Boüard, spolumajitel Château Angélus, byl odsouzen k pokutě 60 tisíc EUR za vměšování do klasifikace v roce 2012, resp. přímo její zmanipulování. Soud rozhodl, že jeho vliv šel nad rámec „jen“ střetu zájmů, který měl coby vinař, jeden z těch navrhujících pravidla nové apelace a zároveň i člen komise, které o všem rozhodovala. Jelikož mu hrozilo i vězení je tato pokuta, nižší než mohla být a v kontextu produkce Angélusu a další prestiže a mediálního zviditelnění které přineslo tehdejší povýšení na St.Emilion Premier Grand Cru Classé ‘A’ , vlastně zanedbatelná. Ale verdikt „vinen“ se Bouardovi samozřejmě nelíbí. Souzen s ním byl též Philippe Castéja, majitel Château Trotte Vieille, ten byl ale osvobozen.

Zajímavé frizzante a jedno z nabídky ve vlaku

O vinařství Le Vigne di Alice (web) už jsem tu pár řádků měl, tenkrát jsem psal o jejich col fondo bublinách. A ani dnes to nebude žádný z jejich „běžných“ představitelů Prosecca, ale Tajad Frizzante. Jméno znamená v původním benátském dialektu směs a přesně tou i víno je. A zároveň je to taková exkurze do minulosti vín z téhle oblasti. Dnes pro tamní bubliny nejobvyklejší odrůda, Glera, zde tvoří jen 1/5 směsi. Velkou převahu mají, po 2/5 každá, Verdiso a Boschera. Verdiso je dnes známé spíš jen jako doplněk právě ke Gleře v Proseccu, ale dřív bylo rozhodně důležitější z oněch dvou, bohužel historicky trochu utrpělo zaměřením na plodnější ale méně zajímavé klony odrůdy a upadlo. Každopádně vínům dokáže dodávat super kyselinu a živost a je hodně fajn (chlastací, spíš než nějak komplexní) v tiché podobě. Boschera je další z čistě lokálních odrůd, rozšířená především v oblasti Vittorio Veneto, ač některé nové výzkumy ji uvádějí jako totožnou s mnohem slavnější odrůdou Verdicchio. Konsensus na tom ale zatím není :-)

Nesířený španělský Syrah a milé Beaujolais

Doplňoval jsem minulý týden některé své oblíbence ze sortimentu dovozce BIO Sueño, především výtečné kousky od Celler del Roure, nějakou tu španělskou frankovku a bubliny od Mas Candí a chtěl jsem se i mrknout, jak zraje Bobal od Bodegas Ponce. Dnes to bude ale jedna úplná novinka. O Bodegas Arráez už jsem se tu také v minulosti zmiňoval, jejich viněty jsou nepřehlédnutelné a vína v lahvích základní řad (hlavně Vivir sin Dormir a Mala Vida) jsou obvykle ten správný poměr efektního líbivého projevu, zajímavosti a fajn ceny. Tentokrát jsem chutnal řadu vyšší v podobě Los Arráez Syrah 2020. Jsme v Font de la Figuera a nadmořské výšce skoro 750 metrů, viněta odkazuje k  častým problém s divočáky v těchto místech, žerou jim hrozny. Odrůdově čistý Syrah z keříkových výsadeb 25 let starých. Připraveno komplet bez síry, z projevu v neutrálních nádobách. Láhev těžší burgundská, kovová záklopka, celokorek. Lahve číslované, tohle byla 2965 z celkových 4269 :-) Tmavší rubínová barva. Voňavé, čerstvě vzletně ovocité, zralé červené plody, linka kořenitosti a kůže, lehce vlhká vápenitá zeď. Suché, středně plné, šťavnaté, ovocností lehce vesnické Beaujolais styl (a tipnul bych si i nějakou semi-karboniku) ale plnější, lehce svíravé ale třísloviny poměrně uhlazené, decentně zemitý dozvuk. Ovocné, zábavné, voňavé, nesířené červené co dobře vypadá a v lahvi se nějakou dobu myslím v klidu udrží, ale je bezva v téhle podobě. Inu proč ne! Cena po lahvi nějakých 360 Kč.

Biodynamický rakouský Riesling a jedna Mosela

Po vlastně hodně dlouhé době, rozhodně vzhledem k tomu, jak pravidelně jsem jejich vína chutnal a měl je rád, jsem si pořídil láhev od biodynamického Demeter certifikovaného Weingut Wimmer-Czerny (web). Konkrétně to byl Riesling Weelfel 2019, tedy kousek z jediné polohy u Goesingu. Do lisu jdou celé hrozny a mošt je přes noc v kontaktu se slupkami, víno fermentuje samozřejmě spontánně a zraje zhruba rok, během té doby je dvakrát přetočeno a před lahvováním už se nefiltruje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, trochu matnější žlutá barva. Ve vůni ovocnost do malvic a něco peckovin (meruňky), trochu navinulejší, krémová a florální linka. Suché ale s decentním dotykem cukru, středně plné, čisté, s fajn kyselinou, opět hlavně malvice, slušná délka. Jen tak se pilo dobře, ale oproti dřívějšímu preciznímu projevu působilo tak nějak… rozostřeně. Stále ale pěkné víno, to zas jo, jen jsem asi čekal o chlup víc. Možná jen, jak teď furt piju hlavně německé ryzlinky, jsem tomuhle stylu odvykl ;-) Jinak ve Veltlínu po lahvi za 369 Kč.

Cabernet od Errazuriz ve třech podobách

Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.

Zdražování, jaderná vinice, cizí vinohrady a robokočky na place

Následující řádky nejsou skutečnými prohlášeními producentů, apelačních organizací či jim spřízněných komerčních magazínů o víně, ale… příliš se od nich neliší. „Komplikované počasí letošního ročníku představovalo pro vinohradníky i sklepmistry obrovskou výzvu, jejich ducha ale zlomit nedokázalo a přineslo zajímavá vína, které se vyplatí vyzkoušet. Bohužel sklizeň byla extrémně nízká a očekávají se vyšší ceny.“ Ovšem může to být i sofistikovanější! „V letošním ročníku vinařství vyprodukovalo minimum vína z Grand a 1er Cru poloh a hrozny použilo převážně do svých vesnických vín, která se tak stávají výjimečně zajímavou investicí, ač stojí výrazně více než obvykle.“ A když počasí nestálo za prd, tak se dozvíme, že: „Letošní dokonalé počasí přineslo bohatou sklizeň hroznů v kvalitě, o jaké si vinaři nechávají zdát, a vznikají z nich jedna z nejlepších vín této dekády. Očekává se, že budou právem naceněna výše než loňský ročník.“ Prostě mám pocit, že platím za víno čím dál víc, nic víc v tom nehledejte ;-)

Šampaňské koroptví oko a bubliny v červené

V pátek je „oficiální“ Champagne Day a tak jsem si říkal, že bych mohl odhrnout poznámky k nějaké té šumivé lahvi z regionu, která mne v nedávné době zaujala. A začneme výjimečnou růžovkou. Champagne Doyard Œil de Perdrix Grand Cru Millésime 2007 jsem pil v rámci degustace starších degorzáží, o víně v jeho mladším ročníku jsem se zde zmiňoval opakovaně. Jde o ze tří čtvrtin Pinot Noir z vinice ,,Les Bonnes Hottes“ v Aÿ a čtvrtiny Chardonnay z Grand Cru vinic u obcí Le Mesnil, Avize, Cramant a Oger. Pomalé lisování a v jeho průběhu trocha macerace dávají onu typickou barvu někde mezi oranžovou a růžovou, koroptví oko. Vidělo to trochu dřeva, zrání na kalech v lahvi 4+ roky, dozáž velmi malá. Ve vůni stále čerstvé, bohatší, plné drobnějších červených plodů, s minerální a kouřovou linku, s jemností i důrazem. Elegantní, seriózní. Suché, šťavnaté, červeně lehce navinule ovocné, vyvážené a krásně strukturované, minerální, poměrně dlouhé. Máte chuť to klopit i zkoumat jednotlivé vrstvy celý večer. I takhle může vypadat „růžovka“. Vozí Terroir Champagne a aktuálně je v nabídce ročník 2013, ale téhle sedmičky mají něco málo schovaného a třeba když hezky poprosíte… :-)

Tibor Melecsky, podcast s ředitelem Svazu vinařů, sovy ve vinicích

V sobotu zasáhla především české a slovenské vínomilce smutná zpráva. Těžké nemoci podlehl strekovský vinař Tibor Melecsky. Zásadní postava slovenské naturální scény jeden z těch, kteří stáli na počátku jejího současného úspěchu, nejdříve ve vinařství Strekov 1075 a poté svém vlastním. Neúnavný experimentátor a autor originálních a neopakovatelných vín. Ta vždy vzbuzovala emoce, na všechny strany, a byla základem mnoha vášnivých rozhovorů u plných sklenek. Tibor bude chybět. Upřímnou soustrast celé rodině.

Cabernet Franc z Gualtallary a fajn NZ Sauvignon

Argentinský bio (a dokonce s řadou nesířených vín) producent Domaine Bousquet (web) nedávno přidal novinku do řady GAIA. V té šlo původně najít „neobvyklé“ (či spíše novosvětské) bílé a červené směsi, ale postupně přidali i jednoodrůdová vína. Mimo jiné od ročníku 2018 též Cabernet Franc, který jsem pil nedávno a včera znovu chutnal a opět mne oslovil. Jsme v oblasti Tupungato a konkrétně v Gualtallary, v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů. Bousquet tam vinaří už skoro čtvrt století, tenkrát vinice vysazoval do panenské přírody kde se dříve réva vůbec nepěstovala. Ale jestli je v současnosti nějaká argentinská oblast, která na sebe strhává pozornost, pak je to právě tahle. Malbec a právě Cabernet Franc z Gualtallary byla nedávno první dvě argentinská vína, která si v Parkerově Wine Advocate odnesla plných sto bodů. GAIA do téhle kategorie nesměřuje, ale je to dost fajn víno a cenově i poněkud dostupnější, běžná cena po lahvi u Kupmeto je 399 Kč :-)