Chianti Classico od Riecine

Opět červená Itálie a jedna úplná klasika. Jsme v severních a výše položených částech v Gaiole v Chianti, od počátku čistě vedených (a dnes bio certifikovaných) vinicích na jílu a vápenci, v jednom z top místo pro produkci skvělého Sangiovese, a ve sklence je Chianti Classico 2017 od vinařství Riecine (web). První zmínky o usedlosti, tehdy patřící k blízkému klášteru, jsou už z roku 1112 a v majetku církve byla až do 20. století. Moderní historie a sláva vinařství se začíná psát ale až v roce 1971, kdy začali vinohrady obhospodařovat, rozšiřovat a vilu obnovili Brit John Dunkey s manželkou Palminou Abbagnano. Po jejich smrti přešlo vinařství do rukou Američana Gary J. Baumanna, který jej po 16 letech prodal jiným investorům. Podnik dnes vede a za sklep je zodpovědný Alessandro Campatelli, od roku 2017 přizval na pozici enologa slavného konzultanta Carla Ferriniho, který v Riecine připravoval i jejich první ročník a spolupracoval až do smrti zakladatelů. Ročně vinařství připraví do 80 tisíc lahví, z nich více než polovina obsahuje dnes hodnocené víno.

Bordeaux a šestice nových odrůd

Už dříve jsem se zmiňoval, že v Bordeaux koketují s možností používat pár dalších odrůd, důvodem jsou, kdo by to byl čekal, nepřehlédnutelné klimatické změny. Coby oblast hodně „byznysová“, která se odrůdově za poslední stovky let vyvinula znatelně, to samozřejmě řeší. Nikdo nečeká, že se zbaví Cabernetu a (čím dál častěji přezrávajícího) Merlotu, na to jsou přese všechno příliš konzervativní, ale alespoň vedou debatu. Idea hledání alternativ pro Pinot a Chardonnay v Burgundsku se myslím setká s… agresivnějším přijetím :-) Selekce nových odrůd by měla umožnit se se současnými (a přicházejícími) problémy částečně vyrovnat a nabídnout lepší odolnost vůči suchu i pozdější a korektní dozrávání během horkých let. Z více než padesáti testovaných odrůd navrhla sdružení vinařů sedm nejlépe sedících k těm v současnosti používaným. Institut National de l’Origine et de la Qualité (INAO) jich aktuálně k použití šest schválil.

Ryzlink od Lisy Bunn a Barbera od Boeri

Pokračuji ve zkoumání devatenáctkových německých ryzlinků, tentokrát to bude Lisa Bunn (web) z Rheinhessen (viz starší článek a série jednotlivých recenzí) a její Riesling vom Kalkstein 2019 trocken. Jak už název napovídá, je to víno z vinic (32 let starých) na vápenci, v okolí Dienheimu. Spontánně fermentovalo v nerezu a leželo tamtéž na kalech do února a pak šlo do lahví. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Čerstvá, čistá, mladistvá vůně, minerální, limetková, grepová kůra. Suché, šťavnaté, s parádní kyselinou, působí o něco štíhleji než by napovídal alkohol 13.5 %, citrusové, docela koncentrované, slaná mineralita, moc dobrá délka s lehce grepově nahořklým dozvukem lákajícím k dalšímu doušku. Prima věc už teď a nebál bych se mít pár lahví ve sklepě na roky následující. Dováží Vinonaut.

Dvě klasiky od Tenuta di Capezzana

Otevřel jsem nedávno dvě lahve od Tenuta di Capezzana (web), tradičního producenta z oblasti Carmignano, na severu Toskánska a asi 20 km od Florencie. K usedlosti, dříve medicejskému panství, i s vinicemi a olivovými háji existuje nájemní smlouva z roku 804, přes sto let už je vše v majetku šlechtické rodiny Contini Bonacossi. Tamní vína jsou jednou z dalších klasický podob především odrůdy Sangiovese. Produkce Capezzany, vína i oleje, byla oblíbencem mého tchána a postupem času jedno z prvních „lepších“ italských vinařství, kterého jsem nachutnal i vypil trochu víc. Sem tam mne něco opravdu nadchlo (hlavně vyzrálé Trefiano Riserva Carmignano), jindy jsem vysoká hodnocení a úspěchy úplně nechápal či mi přišla cena trochu mimo projev vína. Teď jsem vinařství možná 10 let nechutnal a až žádost kolegy, zda bych mu nepomohl naplnit nově pořízenou vinnou chladničku lahvemi, které si rád dává v restauracích, mne k nim znovu přivedla. Za ty roky se ledasco změnilo – terroir a odrůdy (primárně Sangiovese a k němu nějaký ten Cabernet Sauvignon a Canaiolo, mají i Merlot a Syrah, trochu Chardonnay a především na sladké Vin Santo také Trebbiano) zůstávají stejné, za posledních deset let ale začali hospodařit ekologicky a dnes jsou certifikováni bio a už od ročníku 2013 i kvasí vše spontánně. Vývoj pozitivní, tedy :-) Celkem má usedlost nemalých ​​670 hektarů, ze které jsou vinohrady 90 ha a 140 ha olivové háje, ročně vyšvihnou vína 400 tisíc lahví.

Tiefenbrunner a Pinot Noir, Grigio a Sauvignon

Schlosskellerei Turmhof, dnes vinařství rodiny Tiefenbrunner (web), patří mezi nejstarší jihotyrolské vinařské usedlosti a mezi tamní jména z nejdůležitějších. Trochu nečekaně je jejich asi nejslavnější víno připravováno z odrůdy Müller-Thurgau, Feldmarschall von Fenner zu Fennberg z vinice v nadmořské výšce přes kilometr je považován v rámci odrůdy za špičku a jde také o asi nejdražší milerku na trhu. Pod vedením Tiefenbrunnerů se podnik docela rozrostl, rodina nyní vlastní 25 hektarů vinic v různých místech (Entiklar, Kurtatsch, Margreid) a v širokém rozptylu terroir a nadmořských výšek (zhruba mezi 250 až 1000 metry) a z dalších přibližně 45 ha nakupuje od dlouhodobých partnerů. Jedou tamní obvyklé odrůdy – Pinot Grigio, Sauvignon blanc, Gewürztraminer, Weissburgunder / Pinot Blanc, Chardonnay, Müller-Thurgau, Moscato Giallo, Schiava, Lagrein, Pinot Nero ale v níže položených teplejších polohách i Cabernet Sauvignon a Merlot.

Louis Girardot a Special Cuvée od Bollingeru

Po delší době jsem zase ochutnal vrchol produkce Bohemia Sektu (web), myšleno tedy z běžně dostupných vín a ne speciálních limitovaných edic stovek lahví, Louis Girardot 2016 Brut (šarže 17058A). Ročník není na lahvi uveden nějak výrazně, spíš se trochu skrývá. Odrůdově Chardonnay, Rulandské bílé a Ryzlink rýnský z Moravy, na kalech zhruba tři roky. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čisté, příjemné ve vůni, mix citrusů a žlutého ovoce, trocha máslových sušenek a květinová a lehce medová linka. V chuti suché, s dobrou kyselinou a uměřenou dozáží, již trochu nazrálejší, lehce oříškové a dotyk medu, vyvážené a slušně dlouhé. Uhlazenější a jemnější, ale stále svěží a dost fajn pití. Na „prestižní“ víno o bohémky lehčí, tak akorát a výborně pitelné. Sekty na 13-13.5 % alkoholu mi sedí méně, a u bohémky to není neobvyklé, zde je alkohol nižší a vše funguje.

Hutné Basilisco a Piesporter Riesling od Haina

Jako dárek mi doma skončila láhev Aglianico del Vulture „Basilisco“ 2006 z Azienda Agricola Basilisco (web), vinařství ze severní části Basilicaty sídlícího ve zrenovovaném paláci a sklepích ze 16. století. Mají asi 20 hektarů vinic aktuálně vedených ekologicky, vše v okolí městečka Barile, na vulkanickém podloží u nedalekého Monte Vulture, v nadmořské výšce 450 až 600 metrů. Tohle jejich hlavní víno fermentovalo v nerezu a zrálo zhruba rok ve francouzských barrique sudech. Novější ročníky mají menší podíl nového dřeva a vyzrávají o něco déle. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavé, již nazrávající na okraji. Ve vůni výtečné klasické trochu teplejší červené, se zralou tmavou ovocností do švestek a lesních plodů, hlubší, „zrnité“, s výraznějším projevem dřeva, kořenitostí, linkou exotického dřeva a tabáku a dotykem živočišnosti, již nazrávající a nabízející pěkné komplexní vrstvy. Suché, čisté, plnější, poměrně koncentrované, s teplou zralou tmavou ovocností a zároveň výraznou kyselinou, se stále ještě důraznými tříslovinami a svíravostí. Efektní, bohatší, delší. Moc pěkný kousek! Vinařství k nám dlouhodobě dovážel Braňo Chovan, ale tohle na webu teď nemá a netuším, kolik mohlo stát. Chutná to ale poměrně draze a dárek se strefil :-)

Ryzlink od Josta a Corvers-Kauter

Pokračuji ve zkoumání mladých německých ryzlinků ročníku 2019, který vypadá více než dobře a určitě se vyplatí se jím trochu zásobit :-) Už je to nějaký pátek co jsem se naposledy zmiňoval o vinařství Toni Jost (web) z Bacharachu, oblast Mittelrhein. Z devatenáctek sejm začal jejich základem (pravda, ještě mají o chlup níž jeden v litrovce), Riesling Toni Jost 2019 trocken. O něm píší coby o „vizitce“ a tak je to správně, vždy rád posuzuji styl a kvalitu vinařství právě podle základu. Láhev klasika pistole, šroubový uzávěr, viněta s kohoutem odkazuje k jejich top a navíc monopolní trati Hahn. Citronová žlutá barva. Čerstvá, mladá, lehce reduktivně zaprděná vůně vyžadující odvětrání. Především žluté ovoce, do exotična a sladkého, až kokosová linka, dotyk kořenitosti a minerality. Suché, šťavnaté, výborná kyselina a pitelnost, středně plné, žluté ovoce a citrusy, fajn délka, minerální linka. Nic složitého, ale moc dobře udělaný, trochu efektnější a ovocnější kousek. Vozí Vinonaut.

Vytí na měsíc s Champagne Lamblot

Nejen mezi ortodoxními biodynamiky si našlo své zastánce přetáčení a lahvování vína s ohledem na fáze měsíce, s argumentem lepší sedimentace kalů a tím přirozeně čistšímu vínu bez dalších zásahů. Nakolik jde o přání otcem myšlenky, pozůstatek pohanských zvyků, vliv vyššího tlaku o jasných nocích na rozpuštěný zbytkový CO2 (ne)vířící kaly či reálné působení slapových sil na sud s vínem nechám na zkoumání vědců a praktických zkušenostech vinařů. Dnes bude tématem experiment, který provedl mladý Alexander Lamblot z Champagne Lamblot (web) :-)

Bois de Favereau v červené i bílé

Rok se s rokem sešel a doma mi přistál další ročník Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“ z Entre-Deux-Mers, podniku rodiny Galineau z Pellegrue a vína připravovaného exkluzivně pro négocianta J.J. Mortier & Cie (podnik založil Jean-Jules Mortier, odtud i jméno vína), tentokrát je to 2016. O důvodech, proč mám tohohle vína doma obvykle slušné zásoby, jsem se rozepisoval opakovaně. Očividně to není jen můj oblíbenec, ale i jeden z hitů dovozce Kupmeto. Ročníku 2015 mi ještě nějaká krabice zbývá a jak bude vypadat šestnáctka, která si v Bordeaux v mnoha ohledech s kvalitou patnáctky (na levém břehu určitě) nezadala, jsem se těšil. Odrůdově je to 60 % Merlot, 30 % Cabernet Sauvignon a 10 % Cabernet Franc, vinice jsou především jílové a jíl nad vápencem. Už delší dobu se na nich snaží jet udržitelnějším způsobem, zde to ještě není ale na bílé 2019tce najdete na vinětě alespoň certifikaci HVE (Haute Valeur Environnementale) a ta bude i u novějších ročníků červeného, mají i ISO 14001 a nějaké další certifikace. Postupně, začali v roce 2019 na vinicích se Sauvignonem a od loňska pokračují už i u modrých odrůd, jsou na cestě k plnému certifikovanému bio. Upřímně musím říct, že pokud bude mít červené Favereau navíc bio certifikaci a cena nevyskočí (nesmyslně) nahoru, tak to pro mne bude malý svátek :-)

Gurdau Veltliner a Kuba Novák Šedý pinot

Z vinařství Gurdau (web), které mimochodem v Kurdějově buduje nové dost efektní vinařství, jsem si oblíbil především Ryzlink rýnský a pravidelně zkouším. Naposledy jsem ale šáhl i po veltlínu, konkrétně to byl v nerezu připravený suchý Veltliner 2017. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu tmavší žlutá barva. Ve vůni mix ovocnosti do malvic, trochy kořenitosti a linky teplého vosku a kouře. Suché, čisté, středně plné, s pěknou kyselinou, opět malvice a ona lehká kouřovost, slušná struktura, vyvážené, dobrá délka. Velmi fajn bílé, příjemné pití nutící nad ním trochu přemýšlet. Ale musím přiznat, že ty ryzlinky mne baví ví :-)

Prvotina od Champagne Oudiette

Sérii červených vín proložíme bublinami, stavíme se ve vesnici Beaunay v Coteaux du Petit Morin, v Champagne Oudiette (web). Vinohradník a sklepmistr Maxime Oudiette je dalším z řady nastupujících mladých pěstitelů a jedním ze žáků Anselma Selosse, v jehož vinařství si po studiu enologie střihnul stáž a zřetelně se nechal ovlivnit přístupem. Rodina sice vinohradničila již od roku 1920, ale teprve (přesně!) po sto letech přišla i vlastní vína. V loňském roce uvedené cuvée LGH – Les Gras d’Huile Blanc de Blancs Extra-Brut (šarže LGH17) je postaveno na ročníku 2017 s rezervami dvou předchozích let a je to tedy vůbec první víno, se kterým jde Maxime s kůží na trh. Člověk by měl trochu tendenci být z toho důvodu shovívavý, ale není to potřeba. Nejen na prvotinu jde o skvělé pití.

Povedená biodynamická Rioja s psíkem

Zlákalo mne vyzkoušet víno z Bodegas Bhilar (web), od zajímavého biodynamického producenta z oblasti Rioja Alavesa, v nejvýše položených částech u Elvillar. Ve vinicích ani měď, jen síra a syrovátka, místní vinaři Davida Sampedro prý označují za „nejhoršího vinohradníka“ a jiný než zažitý přístup zrovna neoceňují. Pěstují jen původní odrůdy, na vinicích používají koně, sběr ruční. Nové vinařství jede čistě na soláry (s dieselgenerátorem pro případ nouze), vína zpracovává v betonu, dřevěných kádích i francouzských sudech různých velikostí a stáří. Mají nemalých 9.5 ha z čehož 3.5 ha zainvestovala ze svých úspor manželka vinaře, Melanie Hickman. Původem z amerického Ohia, ale dlouhé roky žila na Hawaii (a o svém příběhu napsala knihu).

Château Pontet-Canet a noční můra 2007

Château Pontet-Canet, 5ème Grand Cru Classé v původní klasifikaci z roku 1855, patří mezi špičková vinařství v Pauillacu a Bordeaux jako takovém, pravděpodobně by si i zasloužilo vyšší umístění v hierarchii. 81 hektarů vinic a zhruba 800 tisíc keřů, poměrně starých s průměrem okolo 45 let, ve stovce různých parcel. Samozřejmě s dominancí Cabernetu Sauvignon, třetinou Merlotu a trochou Cabernetu Franc (ale v top polohách) a kapkou (relativně nově, od roku 1995) Petit Verdot. Majitel Alfred Tesseron a Jean-Michel Comme (který loni, po 31 letech, pozici opustil a byl z velké části strůjcem toho všeho), jeho pravá ruka pro vinice i sklep, se jasně rozhodli, že jedinou cestou kupředu jsou vinice. Pečlivý přístup k specifikům jednotlivých parcel a ekologické zemědělství. Postup byl pomalý, ale Pontent-Canet se přesto stalo prvním z klasifikovaných château, které se v oblasti odhodlalo plně přejít na biodynamiku ve vinicích (a postupně i významně upravit přístup ve sklepě, mají tam i amfory s podílem půdy z vinic a tak, jedou gravitačně, používají hromadu starších dřevěných kádí bez kontroly teploty i velké betonové nádrže, hodně osekali nové dřevo) a získalo i certifikaci. Soudě dle hodnocení vín a cenám to ku škodě nebylo :-)

Opět mladá Ultreia Saint Jacques

Dnes to bude nový ročník jednoho z mých hodně oblíbených vín. Bierzo, Mencía, Raúl Pérez (web) a jeho Ultreia Saint Jacques 2018. Poprvé jsem tu, s dost detaily, psal o ročníku 2014. Ale alespoň něco si teď zopakujeme. Špičkový vinař, jedna ze současných Španělských hvězd. Základem Mencía (viz i video) a k tomu obvykle decentní přídavek odrůd Bastardo (tedy z Jury dobře známé Trousseau) a Garnacha Tintorera (alias Alicante Bouschet), sem tam něco bílého ve směsných výsadbách, z různých starých i velmi starých vinic především v okolí Valtuille de Abajo, viz text k ročníku 2017. Spontánní fermentace z podstatné části (někdy i komplet) celých hroznů, byť tentokrát méně než bývalo zvykem. V rámci budování nového vinařství došlo k pár změnám, jednou z nich byl nákup dřevěných tanků od Vega Sicilia ve kterých toto víno kvasilo a dva měsíce macerovalo. Následně zrálo 9-10 měsíců především v použitých sudech, na přelomu října a listopadu nalahvovali bez čiření a filtrace a jen s minimálním sířením nemalých 150 tisíc lahví. Jinak řečeno u tohohle jejich základu, ač ho teď dělají víc než dřív, se způsob přípravy o něco přiblížil prestižnějším vínům, ale cena zůstala stejná, tedy zhruba 10€ (což jsem platil i před čtyřmi lety za předchozí ročníky). V Robert Parker's Wine Advocate 93+ a „dosud nejlepší Ultreia Saint Jacques“.

Ryzlinková Máří Magdaléna z vinařství Meyer

Objevila se mi doma další láhev z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, vinařících Meyeru a Meirů je v Německu spousta a je snadné se v tom ztratit ;-). Tohle vinařství umí udělat pěkné ryzlinky (a nejen ty, za pozornost stojí i burgundské odrůdy), bavil mne jejich základní gutswein i přísný Buntsandstein a ještě víc Heuchelheimer Herrenpfad. Mladý Andreas, třetí generace v rodinném podniku, který je dnes zodpovědní především za vše co se děje ve sklepě, trénoval u špičkových podniků v oblasti (Christmann, Dr. Wehrheim, Siegrist). Není to žádný naturální fanatik, ale věří biodynamice a vinice, dnes již více než 17 ha, vedou právě tímto směrem a blíží se certifikaci.

Le Masciare a chutná Kampánie

Dnes se zastavíme v Kampánii, konkrétně v provincii Avellino či také Irpinia, na úpatí Apenin ve vinařství Le Masciare (web). Podnik, jméno nese podle starého lokálního výrazu pro čarodějky ochraňující úrodu, vlastně vznikl až v roce 2001. Navázal ale na rodinou tradici v místě, prvních pár let připravovali ekologicky jen olivový olej z více než sto let starých hájů vysazených prapředky. Až později se přidalo i víno, z odrůdy Aglianico, taktéž ze starých výsadeb až ze 40. let. V roce 2009 a ve snaze o rozvoj podniku přizvali na pomoc staré přátele z Holandska. Část z nich zůstala jen coby investoři, další dva se i s rodinami po nějaké době rovnou přestěhovali do Itálie a dnes jsou největšími spoluvlastníky a vlastně hlavní hybnou silou (zakladatelé Caterine a Massimo už si užívají odpočinku). S jejich pomocí vybudovali ke starému sklepu nové moderní vinařství (krom vinařské technologie, nerezů a chlazení a tak, se soláry na střechách zajišťujícími asi 2/3 potřebné elektřiny a ohřev vody, s rezervoáry na dešťovou vodu či vytápěním na biomasu z vinic a sadů).

Chrámecký košer Pinot Noir ročníku 2001

V roce 2007 jsem v článku na portále O Víně napsal: „Pinoty od tohoto výrobce, a nebojím se to říct, možná až trochu nekriticky zbožňuji. Na nic si nehrají, barvu mají takovou, jaká odpovídá odrůdě v severní vinařské oblasti a vůně je prostě... však to znáte, láska na první přivonění.“ Řeč je o odrůdě Pinot Noir z Českého vinařství Chrámce (web), kterým jsem na nějakou dobu docela propadl. Ročníky 2000 a 1999 (a z novějších 2011) mám stále hluboce zapsány coby vína, které formovala můj vztah k odrůdě, k vínům z Čech a potažmo vínu jako takovému, k tomu, co od něj vlastně očekávám. Byla to vína, která ukazovala, že síla, výrazná barva a spousta dalších „pozitivních faktorů“ nejsou nutně tak zásadní. A kouzlo se skrývá jinde. Byla to vína, která u mne vyvolávala jedny z nejsilnějších emocí. A tak jsem se docela těšil, zda se trocha té magie dostaví i tentokrát…

100 top vín ČR, archiv ČT24 a korky bez TCA

Známe „100 nejlepších moravských a českých vín pro rok 2021“, tedy přesněji řečeno obsah letošního Salonu vín ČR. O tom, jak se vyvíjí mainstreamové vinařství v naší zemi, stále dává slušný obrázek. Nebudu se zabývat konkrétními lahvemi a producenty a dnes tu jen shrnu některé statistiky. Ze stovky vítězných vín je jich nejvíce z ročníku 2018, rovnou 42. Následují (minimálně v době hodnocení) mladá vína ročníku 2019 s 35 vzorky. Ročník 2017 jich má 15 a starších vín je jen osm. Mládí vede. Naprosto drtivě dominují vína fungující v klasickém systému přívlastků, je jich 91. Zbytek jsou vína zemská nebo VOC. Ukazuje to, že se mezi špičkou alternativní možnosti moc neujímají, nebo že většina špičkových producentů, z těch co fungují v rámci VOC či vína nezatřiďují a nechávají coby „jen“ zemská, se soutěže prostě neúčastní. Odpověděl by samozřejmě kompletní seznam všech zúčastněných vín versus výsledky (zkoumání tabulky dalších 236 vzorků, stříbrných medailistů, obrázek poměrem 224:12 jen potvrzuje). Nejvíce zastoupena je odrůda Ryzlink rýnský a to je skvělé :-) Deset procent všech vín pochází od jediného producenta. Pokud přidáte další podnik ze stejné stáje, pak jste rovnou na 16 %. Nejsem přesvědčen o tom, že by produkce jedné firmy tvořila šestnáct procent nejlepších vín v této zemi, ale tenhle problém byl v Salonu vždy a v některých letech i mnohem patrněji. Alespoň, že celé tři čtvrtiny vítězů jsou vína suchá :-)

Fantastický Riesling Mélange od Evy Fricke

Do nového roku s fantastickým ryzlinkem! Pravda sice velmi mladým a teprve na začátku cesty, ale omlouvat se nebudu. Některá vína prostě umí nabídnout různé podoby potěšení, jinak skvělá jsou mladičká a odlišně po pár letech (či dekádách) zrání. A upřímně pokud je neotevřete/neochutnáte mladé, tak vlastně ani nevíte, zda potenciál ležet mají a jestli je vůbec ve sklepě chcete ;-) Takže dnes to bude Rheingau a Eva Fricke (web), zástupkyně tamní nové vinařské generace. I když se pravda narodila v Dolním Sasku do rodiny dvou lékařů a jejím snem bylo mít minipivovar, osud ale chtěl jinak. Už ji ovšem zdaleka nejde považovat za „vycházející hvězdu“. Prvním oficiálním ročníkem byl sice teprve 2006, ale stihla posbírat nějaká ta stobodová vína, být zařazena mezi top podniky regionu (a tím pádem i Německa) a i cenovou politikou si už poměrně důvěřuje.