Dnes se zastavíme v Kampánii, konkrétně v provincii Avellino či také Irpinia, na úpatí Apenin ve vinařství Le Masciare (web). Podnik, jméno nese podle starého lokálního výrazu pro
čarodějky ochraňující úrodu, vlastně vznikl až v roce 2001. Navázal ale na rodinou tradici v místě, prvních pár let připravovali ekologicky jen olivový olej z více než sto let starých hájů vysazených prapředky. Až později se přidalo i
víno, z odrůdy Aglianico, taktéž ze starých výsadeb až ze 40. let. V roce 2009 a ve snaze o rozvoj podniku přizvali na pomoc staré přátele z Holandska. Část z nich zůstala jen coby investoři, další dva se i s rodinami po nějaké době
rovnou přestěhovali do Itálie a dnes jsou největšími spoluvlastníky a vlastně hlavní hybnou silou (zakladatelé Caterine a Massimo už si užívají odpočinku). S jejich pomocí vybudovali ke starému sklepu nové moderní vinařství (krom
vinařské technologie, nerezů a chlazení a tak, se soláry na střechách zajišťujícími asi 2/3 potřebné elektřiny a ohřev vody, s rezervoáry na dešťovou vodu či vytápěním na biomasu z vinic a sadů).
Dnes má podnik přes 20 hektarů, něco nad polovinu tvoří vinice s dominancí modré odrůdy Aglianico a s bílými Fiano, Greco či Coda di Volpe, pěstují také trochu Merlotu a Syrahu. Druhá část pozemků je pokryta olivovníky a sady. S olivami jeli ekologicky od začátku, u vinic také čistěji ale vyloženě s bio začali experimentovat až od roku 2011. Nebylo to prý úplně snadné, ale s výsledky jsou spokojeni a první vinice už mají certifikované a v přechodném režimu jsou od roku 2018 i všechny ostatní. Ročně připraví nějakých 50 tisíc lahví vína a 1500 litrů oleje. Ve sklepě jim od roku 2015 konzultuje Emiliano Falsini. Já měl možnost opakovaně přechutnat většinu jejich červených a teď i bílá (růžovku a bubliny ne), vše ze sortimentu dovozce Víno pro Vás, a rád se podělím o dojmy, byl jsem dost spokojen.
Settepietre Coda di Volpe 2019 (Campania IGT) je v čiré lahvi bordolese tvaru, s kovovou záklopkou a DIAM korkem. Obrázek / cákance na vinětě jsou vyvedené parciálním lakem, na dalších dvou bílých ovšem celek vypadá o něco
lépe a ty se mi vyloženě líbí (a motivy jsou na nich výraznější než na černých vinětách červených vín, kde se trochu ztrácí). Odrůdově primárně Coda di Volpe (při hledání nějakých doplňujících informací k odrůdě i jinde než v papírových
encyklopediích na mne vyskočila pomůcka viz obrázek níže, Google mé záměry protentokrát odhadl špatně a doporučil mi odlišný liščí ohon…) a nějaké to Fiano. Krátká macerace, fermentace za nižších teplot čistě v nerezu a tam i zrání,
lahvování brzy na jaře. Světlejší citronová barva. Čerstvá, příjemná vůně, něco žlutého ovoce a florální linka, minerální tón a trochu vulkanicky kouřové, dotyk peciček / oříšků. Suché, čisté, středně plné, s dobrou kyselinou, lehce
mandlová nahořklost ve fajn doznívání. Nijak složité, přístupné, povedené bílé bezva po sklence k lehčímu jídlu.
Fiano di Avellino 2019 (DOCG) vzniká úplně stejně a je ve stejném typu lahve, jde ovšem o čisté Fiano z výsadeb již bio certifikovaných. Citronová žlutá barva. Čistá, příjemná, trochu výraznější vůně, s krémovou linkou, žluté ovoce do zralé hrušky, minerální linka, lehce kouřové. Suché, o něco plnější, s velmi fajn osvěžující kyselinou a zároveň zaoblenější, velmi pěkně postavené, skvěle pitelné, delší. Potěšilo.
Greco di Tufo 2019 (DOCG) opět technologicky a ambaláž stejně, odrůdově stoprocentní Greco. Barva o poznání výraznější tmavší žlutá. Intenzivnější, lehce sladší ovocná vůně do broskví a hrušek, citrusová linka evokující
grep, výraznější vulkanická kouřově minerální linka. Suché, čisté, výraznější v chuti, se skvělou kyselinou, strukturované a moc dobře postavené, delší s decentní grepovou nahořklostí v závěru. Výborná věc. Fiano i Greco jsem si užil
dost a rád někdy zopakuji.
Barbassano Aglianico 2016 (IGT) už je první stoprocentní Aglianico, tedy jedna z nejdůležitější a zásadních italských (ač řeckého původu, ostatně stejně jako Greco výše) červených odrůd. Pozdně dozrávajících, tmavá, masivně
tříslovinná, docela aromatická a s potenciálem (a potřebou) skvěle zrát. Zásadní je jako Aglianico del Vulture v kraji Basilicata a v Kampánii coby Taurasi. Tento červený základ ve vinařství, pěstovaný na jílu s trochou vápence,
nejdříve krátce za studena maceruje, následuje kvašení v nerezu a zrání rok opět jen v nerezu. Láhev zelená bordolese, kovová záklopka, DIAM korek. Tmavší rubínová barva. Tmavě ovocné, něco kořenitosti, sladší až džemové tóny. Mix
tmavých peckovin, borůvka, překvapivě pražený dotyk, káva. Suché, čisté, středně plné, mladistvě působící, svíravé s výrazným tříslem, ovocné, s časem v otevřené lahvi se trochu uhlazuje a vzduch tomu svědčí. Nic složitého, ale fajn
věc.
Campi Taurasini 2015 (DOC Irpinia) opět 100% Aglianico, stejný původ ale selekce hroznů, připraveno stejně jako víno výše ale s delším následným zráním v tanku, 20 měsíců. Zkosená láhev, kovová záklopka a DIAM korek. Tmavá barva, fialový tón, od pohledu plnější ale ne vyloženě hutné. Tmavší ovocné ve vůni, do lesního ovoce a zároveň i červených zralých peckovin, dotyk kořenitosti. Suché, výraznější kyseliny, středně plné až plnější, pěkně ovocné a kopírující vůni, dost tříslovin ale sladších a fajn, dobrá délka. Solidní kousek.
Taurasi 2012 (DOCG) 100% Aglianico, vícero poloh na jílu a vápenci. Studená macerace, fermentace v nerezu. Zrání rok a půl v nerezu a další rok ve větších a barrique francouzských sudech a pak další rok v lahvi než jde na trh.
Zkosená láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější rubínová, lehce nazrávající okraj a depot v lahvi. Výraznější, teplejší zralejší a zároveň již nazrálejší vůně. Zralé třešně a tmavší až lesní ovoce, trochu pikantnější,
kamenitá linka, takové „zrnité“ a evokuje dojem, že v chuti budete něco kousat, pěkně dřevo. Suché, výrazné, plnější, poměrně dost kyselin, koncentrované a stále s výraznými tříslovinami ale dobře pitelné, tmavší ovocné, delší. Bohatší,
efektní červené co zaujme už teď (hlavně tak den či dva od otevření a s kusem masa), ale bude dobře zrát.
Taurasi „Pian del Bosco“ 2012 (DOCG) opět stoprocentní Aglianico, z jediné polohy s keři starými více než 70 let. Pozdní sběr a selekce hroznů, krátká studená macerace, fermentace v nerezu, zrání rok a půl v nerezu a rok ve francouzských 25hl tonneaux a další dva roky v lahvi než jde na trh. Zkosená láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější rubínová barva, docela dost depotu. Výraznější, spíše tmavší ovocnost, zralá a do džemových tónů, již nazrálejší, s pěkně zakomponovaným dřevem, tabák. Suché, plné, výrazné, s bezvadnou kyselinou, a v chuti již trochu zralejší a s komplexnějšími tóny, ale zároveň stále plné tříslovin (fakt tomu svědčí popíjení několik dní, případně delší dekantace, a trochu vyšší teplota). Strukturované, bohatší, delší, seriózní tradiční červené.
