Chilský Riesling a moc fajn vesnický z Rheingau

Občas neodolám a podlehnu něčemu ze supermarketu, hlavně tedy pokud jde o některou z mých odrůd nejoblíbenějších. Je třeba srovnávat a vystupovat z bubliny oblíbených prověřených producentů :-) Ve velikonoční nabídce Lidlu byla čtyři nová vína z Chile, mimo jiné i suchý „Viajero Selection“ Riesling Gran Reserva 2020 z Valle de Leyda a tedy části země typicky chladnější a pro tyhle odrůdy vhodnější. Výrobce je tam trochu ukrytý, ale je jím Luis Felipe Edwards, i u nás docela populární jedno z největších (a přesto stále jednou rodinou vlastněných) chilských vinařství. Víno je v těžké poměrně draze působící zkosené lahvi, s kovovou záklopkou a syntetickým špuntem. Barva poměrně intenzivní citronová žlutá. Svědčí tomu víno úplně nepodchladit a dát mu prostor ve sklenici. Vůně kombinuje citrusy, citron, s meruňkou a lehce herbální linkou, citronovou trávou. V chuti suché, čisté, se solidní kyselinou, středně plné ale s lehce vystupujícím alkoholem, jednoduché, středně dlouhé, takové nějak… uťáplé a technologicky obyč. Vůně mne vlastně docela navnadila, ale chuť naopak trochu zklamala. Cena 129 Kč. Zázrak se nekonal :-)

Zábavný pet-nat z vyzrálé Grand Cru Champagne

Sluníčko smaží, jaro je v plném proudu, čas na manzanilla a fino sherry, pét-naty, klasické bubliny, suché ryzlinky… znáte to :-) Po zhruba roce jsem popil nový ročník Pét-Nat 2020 od Vína Herzánovi (web) z Kobylí, i tentokrát je v sektové lahvi pod korunkovým uzávěrem směs Sauvignon Blanc a Müller-Thurgau. Hodně kalné a fajn perlivé, ve vůni čerstvé, svěží, spíš květinové a docela dost kvasné, v chuti moc fajn kyseliny, čerstvost, skvělá pitelnost. Zábavné, živé bubliny. Vůbec nic složitého, přímočaře chlastací kousek nad kterým netřeba příliš přemýšlet a zmizne velmi rychle. Přiznám se, že pet-naty vlastně moc nevyhledávám, preferuji klasické bubliny (vlastně i poměrem cena/kvalita, přiznávám). Ale sem tam takhle pro radost… :-)

Sada povedených vín od Sedmi řádků

Už je to skoro čtyři měsíce, co jsem tu psal o dvou veskrze povedených frankovkách od vinařství 7 Řádků / 7 Riadkov a o něco málo později jsem se rozepsal také o aktuální produkci vinařství Zlatý roh, za které je zodpovědný Filip Nagy, polovina 7 řádků. Od té doby jsem postupně vypil sedm dalších devatenáctkových sedmiřádkových vín a byl (až nečekaně, u naturálna jsem se v poslední době dost navztekal, pokud nešlo o lahve pořízené na základě degustace) hodně spokojen. Tak se na ně dneska mrkneme. Všechna jsou uložena v těžších burgundských lahvích, s celokorkem a zavoskovaným hrdlem. Všechna spojuje i přední viněta v různých barvách ale vždy s typickou kostkou, jen Not for sale! a „Piece of cake“ se odlišují.

Radost z lahve Clos les Lunelles 2007

Vylovil jsem nedávno ze zásob opět pár lahví Bordeaux a na zoubek se podíval třeba Clos les Lunelles 2007. Jsme u jednoho z významných jmen v Côtes de Castillon (resp. Castillon – Côtes de Bordeaux, jak se dnes apelace oficiálně nazývá). Devítihektarové vinařství bylo přejmenováno z původního Château Lapeyronie na Clos les Lunelles v roce 2001, kdy si jej pořídila stejná rodina, která stojí kupříkladu za Château Pavie nebo Bellevue Mondotte. Časem byl jméno zjednodušeno na současné Clos Lunelles. Vinice jsou v nejvýše položené části apelace, na plošině Sainte Colombe, kterou lze považovat za jakési „prodloužení“ vápencové plošiny Saint-Emilionu. S výnosy obvykle omezovanými jen někam k 20 hl/ha, ručním sběrem a pečlivým tříděním, s dominancí odrůdy Merlot a po deseti procentech Cabernetu Sauvignonu a Cabernetu Franc. Víno kvasí spontánně v betonu a maceruje asi 5 týdnů, zraje 18 až 24 měsíců v malých dubových sudech z 50-60 % nových a s přetáčením každého čtvrt roku. Finální směs je lahvována bez filtrace a čiření, ročně naplní necelých 22 tisíc lahví.

Vesmírný Petrus, zrcadlové lahve, Palmer & Co. Bottle ID, víno nejoblíbenější

Réva, konkrétně odrůdy Cabernet Sauvignon a Merlot, se podívala na oběžnou dráhu. Společně s 12 lahvemi červeného Bordeaux kroužila okolo planety celých 14 měsíců a nyní bude pečlivě zkoumána. A stejně tak i víno, kterého proběhla už i první degustace. Prý je florálnější než to vyzrávané na zemi! :-) Upřímně… vlastně bych to víno rád přechutnal i v jeho běžné podobě, vesmírnou nepotřebuji, na výpravu bylo totiž vybráno Château Petrus 2000 :-) Detaily najdete v článku v Decanteru. Myslím, že s aktuálním překotným rozvojem vesmírného programu v soukromých rukou bude podobných projektů čím dál víc. Už před lety jsem měl možnost pít saké zakvašené kmenem kvasinek namnoženým na ISS, ale žádné speciální vlastnosti jsem nepozoroval :-)

Poprvé s lahví Bourgogne Côte-d'Or

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se zde zmiňoval, že v Burgundsku vznikla nová apelace – Bourgogne Côte-d'Or. Detaily jsou ve starším článku, ale ve zkratce jde o základní burgundské ovšem s jistotou původu hroznů pouze z „jádra“ Burgundska, pouze odrůdy Pinot Noir resp. Chardonnay a pár dalšími přísnějšími pravidly oproti běžnému Bourgogne. Před pár dny jsem z této apelace otevřel, a bylo to určitě mé první takto zatříděné víno, Bourgogne Côte-d'Or 2018 z Maison Louis Jadot. V lahvi je tak mix sudů z regionální apelace a některých vesnických, ale detaily neuvádí. Ruční sběr, komplet odstopkování, fermentace v nerezu a školeno z poloviny v dubových sudech. Láhev klasická burgundská, kovová záklopka a celokorek. Na Jadota dost netypická viněta, ale hodně se mi líbí. Říkají jí „A tale of terroir“, autory jsou Alice Lengereau a Joel Davies a měla by zobrazovat tři základní elementy, které vínu dodávají jeho charakter: půdu, krajinu a podnebí. Chybí mi tam teda vinař, který (ač s „víno vzniká ve vinici“ lze samozřejmě souhlasit) hraje naprosto zásadní roli a jeho upozaďování (alespoň na papíře a nejčastěji u „naturální“ produkce) mi vlastně přijde trochu zvláštní :-)

Červený a oranžový velký hlt

Rafa Bernabé si nejdříve udělal jméno efektními červenými z odrůdy Monastrell i mezinárodních odrůd, aby poté propadl naturální produkci a zaujal povedenými kousky pouze z lokálních a leckdy opomíjených tradičních odrůd ze španělské provincie Alicante, připravených z čistě bio(dynamicky) vypěstovaných hroznů a bez aditiv ve sklepě. Neutrální nádoby, dřevo a sem tam amfory/tinajas, některých vín vyloženě maličké produkce a jiných docela dost na pití po celém světě, v obou případech ale originální fajn kousky. Otěže v jeho doméně v roce 2017 převzali manželé Andrés Carull (který pro Barnabého již dříve i pracoval) a Marta Ribera, sami s doménou Vinessens, psal jsem tu už docela dávno o dvou jejich lahvích. Vzniklé uskupení Casa Balaguer-Vinessens i nadále produkuje původní vína se stejnou filozofií a do nabídky je zařadilo BIO Sueño. Já teď otevřel dva základní „chlastací“ kousky, alespoň tomu napovídá jejich jméno – Tragolargo. Které by šlo přeložit jako dlouhý doušek nebo, volněji a myslím příhodně, velký hlt.

Další parádní Riesling od Corvers Kauter

Mise Riesling pokračuje, tentokrát lahví od Corvers Kauter (web), 2019 Rauenthaler Baiken Riesling trocken. Takže tentokrát jsme v Rheingau, na vinici Baiken kousek nad Eltvillem a pod lesem, na trochu chladnějším svahu s výraznějším podílem fylitu, s révou v bio režimu a s vínem připraveným čistě v nerezu s nějakým tím ležením na kalech, bez malolaktiky. Nedávno jsem tu psal o jiné devatenáctce od producenta a na tuhle se dost těšil. Zklamání se rozhodně nedostavilo a Baiken mne možná bavil ještě o kousek víc. Prostě mne přitahují ty chladnější typy… :-)

Win Win a Paradiesgarten v chumelenici

Pokračuji (viz Drache nedávno) v mladých ryzlincích od Von Winning (web), tentokrát už jsme u jejich „klasické“ produkce a začneme oblíbeným základem Riesling „Win Win“ 2019 (VDP.Gutswein). Hrozny od obcí Deidesheim a Ruppertsberg, včetně tamních špičkových vinic, spontánně napůl neutrální dřevo a nerez. Citronová trochu výraznější barva. Čerstvá, klasická, příjemná slinosbíhavá vůně. Citronová, trochu kouřová, minerální, mladistvě fajn ale už decentně nazrávající, tohle bude ještě super. Suché, šťavnaté, se skvělou výraznější kyselinou jen decentně ohlazenou troškou cukru, lehká slanost, dobrá délka a pitelnost, vyvážené. Nic složitého, ale baví každý doušek. Mizí nebezpečně rychle a furt máte pocit, že stojí za to se nad tím víc zamyslet, ale… nedaří se úplně :-)

Nesířené bílé Bordeaux a příjemné Dolcetto

Pomalu ale jistě začínám častěji chutnat i první vína z ročníku 2020. Měl jsem několik ryzlinků z Německa, ale tam šlo (k mému lehkému zklamání, původně se tak netvářila) o předčasná lahvování menší části „protože už nebylo co prodávat“ a ta finální proběhnout až za pár měsíců s dalším ležením na jemných kalech, nepřišlo mi to úplně fér. Z „finálních“ lahví jsem teď otevíral Chapô 2020 z Vignobles Boudon (web) z Bordeaux, konkrétně Entre-Deux-Mers. Láhev se chlubí nejen bio certifikací, ale také nápisem „Sans sulfites ajoutés“, bez přidaných siřičitanů. Vinařství nenaskočilo na nějakou populární vlnu, nesířená cuvée jsou u nich sice novinka, ale bez chemie ve vinicích jedou od roku 1963. Víno je směs 30 % Sémillon, 30 % Sauvignon blanc, 30 % Muscadelle a 10 % Sauvignon gris, ze spíše mladších (20 let) výsadeb. Čistě nerez, fermentace za kontrolované teploty, zrání na jemných kalech do půl roku a pak šup do lahví. K pití spíše v mladé podobě. Lehce tmavší žlutá barva. Schválně jsem láhev testoval v průběhu celkem čtyř dní, abych viděl, co s tím dělá vzduch a jak je víno stabilní. Na začátku se projevovalo velmi svěže, čerstvě, angreštovo-zeleně sauvignonově, aby se druhý den posunulo do trochu širší, lehcé krémové a decentně medové podoby a s ještě více časem začalo nabývat florálnějších projevů a trochu se rozpadat. Suché, čisté, fajn kyseliny a pitelnost, dobrá délka, diskrétněji ovocné, florální, nekomplikované bílé. Pije se dobře, není na tom příliš co zkoumat, ale svěží lehčí jídla a čerstvé sýry to doprovodí pěkně. Dovezlo BIO Sueño.

Dva mladé ryzlinky od Stagårdů

Od Lesehof Stagård jsem poprvé prochutnal prakticky celou produkci na VieVinum ve Vídni v červnu 2018 a byl moc spokojen (z vín i degustace s vinařem), o několik měsíců později jsem testoval několik lahví u dovozce JustWine a loňský rok opakovaně pil jejich osmnáctkové ryzlinky. O víkendových narozeninách ryzlinku jsem zase dvě jejich lahve otevřel a teď se chystal u poznámek pouze odkázat na starší článek o vinařství, ale prostě ho nemohu najít. Živě před sebou vidím text začínající poznámkou, že pokud vám Stagård nepřijde úplně typické rakouské jméno, tak máte pravdu – je Švédské, odkud pochází otec současného vinaře, Kenneth Stagård, který se do tradičního historického podniku z Kremstalu přiženil v osmdesátých letech minulého století. Buď jsem ten článek měl jen rozmyšlený a nenapsal, nebo fakt špatně hledám. Tak ve zkratce dnes, ať už poprvé nebo znovu :-)

Skvělá Safrà, Vermell a Les Alcusses

Už zase utekl rok a jsou tu nová vína od Celler del Roure. Nakupuju pravidelně, nejčastěji červený Vermell a bílý Cullerot, v poměru k ceně prakticky vždy výtečná vína, ale rád chutnám i ta ostatní. Rozepisoval jsem se už tolikrát, že dnes se můžu věnovat prakticky jen novým ročníkům. Ve kterých došlo ale k pár změnám. Vinařství obecně začalo jet lehčím směrem, což se projevilo už dříve, ale teď se trochu změnila o odrůdová skladba. Safrà 2019 (Vi de Finca, Moixent, Terres dels Alforins, DO Valencia) v základu stále tvoří odrůda Mandó, ke které se tentokrát přidává téměř třetina odrůdy Arcos (i dříve byla v malém množstvím přítomna, ale teď na ni sází víc, ostatně jí už mají 15 hektarů!). Certifikovaně bio, sběr poměrně časný, spontánní fermentace v nerezu, okolo třetiny celých hroznů. Vyzráváno do června následujícího roku v zemi zakopaných 2600l tinajas, amforách.

Tři chutná Beaujolais-Villages od Jadota

Otevřel jsem nedávno, ke grilovanému lososovi a pro následné nedělní zevlování a popíjení na zimním sluníčku, láhev Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ 2017 z Maison Louis Jadot. Ti se samozřejmě specializují hlavně na „pravé“ Burgundsko, ale z Beaujolais mají hned několik různých vín a ostatně jim patří i tamní skvělé Château des Jacques a mají exkluzivitu na produkci Château de Juliénas. O tomhle konkrétním víně i s detaily už jsem psal a chutnalo mi dost, ale s odstupem několika měsíců jsem otevíral znovu a dost mne nadchlo. Jestli to bylo nečekaně pěkným dnem a pozitivní náladou, obzvláště povedeně uzrálou lahvi nebo něčím jiným těžko říct :-) Krásná jiskrná výraznější rubínová barva. Čerstvá, vzletnější aromatika, červené ovoce – rybíz, malina a jahoda – a peckoviny do višní, pocitově bych tipoval dotyk dřeva ale je to čistý nerez, decentně kořenité. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, šťavnaté červená ovocnost, stále svěžest ale již trochu uhlazené, skvělá pitelnost, milé, takové upřímně nesložité a zároveň zajímavé. Přiznám se, že mi to dost připomínalo dobré základní burgundské z Pinotu Noir o něco víc než Gamay. Rovnou jsem chtěl objednat další lahve, ale už byl nový ročník. Dal jsem mu šanci!

Výtečný horský Syrah od Barranco Oscuro

Překvapuje mne, že jsem zde o naturálním španělském producentovi Barranco Oscuro (web) ještě nic pořádně nepsal, měl jsem od nich několik opravdu výtečných vín. Budu to muset napravit! Snad ne úplně vzdálená, dá-li pandemie, je průřezová degustace a k té nechám detailní článek, ale dnes alespoň to zásadní. Vinař Manuel Valenzuela, dnes se svým synem Lorenzem, si podnik pořídil v roce 1979, ale vína pod vlastní značkou dal ven až v devadesátých letech (do té doby hrozny prodával). Nezvolil žádnou populární vinařskou lokalitu, ale pohoří Sierra de la Contaviesa, v Granadě, mezi pohořím Sierra Nevada a Středozemním mořem. Podnik i podstatná část vinic (dnes už skoro 13 ha) jsou v nadmořské výšce okolo 1300 metrů, což je (na Evropu) fakt hodně vysoko! Jedou tradiční španělské a také francouzské (Manuel tam strávil spoustu let po útěku před Frankovým režimem) odrůdy, od začátku čistě, ve vinici jen s použitím trochy síry a ve sklepě bez aditiv, jen občasné zasíření.

Riesling má narozeniny a Charta z Rheingau

V sobotu, 13. března, se bude slavit celosvětový den odrůdy Riesling, její „narozeniny“. Datum vychází z první zmínky o odrůdě, v té době zapsané jako Riesslingen, na faktuře ze 13. března 1435. Doklad o prodeji několika hlav byla nalezen ve sklepních záznamech v Rüsselsheimu mezi Mohanem a Rýnem a tedy u oblasti, která je s odrůdou spjata naprosto zásadně. Rozhodně mám v plánu něco pěkného otevřít, z Německa a možná i jiných zemí. Ale dnes zůstaneme právě v Rheingau, ve Weingut Familie Allendorf, u jejich „podpisu“ a klasice oblasti v podobě Charta Riesling 2018. Samotné vinařství je se 75 ha vinic největším rodinným podnikem v oblasti u obcí Winkel, Rüdesheim a Assmannshausen a logicky se specializuje právě na Riesling, ten tvoří 9/10 jejich produkce, ale dělají i solidní Pinot Noir a mají i trochu dalších odrůd (Müller-Thurgau, Schönburger, Gewürztraminer, Frühburgunder, St. Laurent či Dornfelder), které končí spíš ve směsích.

Steven Spurrier, bio body, vakcinace sommeliérů…

Zakladatel Académie du Vin a neúnavný vinný edukátor, velký zastánce klasických francouzských vín ale navždy nejvíce spojován s organizací slavné degustace „Judgement of Paris“, autor spousty článků o víně a oblíbených sloupků v časopise Decanter a taktéž zakladatel Decanter World Wine Awards a deset let jejich předseda, vinař v Bride Valley Vineyard v Dorsetu, obchodník vínem… to všechno byl Steven Spurrier. Důležitý hlas světa vína utichl 9. března, Spurrier zemřel těsně před osmdesátými narozeninami, obklopen rodinou ve svém anglickém vinařství.

Chlastací Riesling z Pfalze a bubliny z Nahe

Tvrdší lockdown jsem zahájil litrovkou od vinařství Von Winning (web) z Pfalze, viz první březnový článek, a nyní postupně pokračuji v dalších jejich vínech mladého ročníku 2019, hezky (doufejme) se vzestupnou kvalitou. Další v pořadí je Riesling Drache 2019, na fotografii trůní na zamrzlém rybníčku. Tohle už je víno z jejich hlavní produkce, ač stále jen základní gutswein a mix různých vinic z údolí pod Forstem a Deidesheimem, navíc oproti Win Win (který bude následovat) a dalším jejich ryzlinkům připraveno čistě v nerezu, ani trocha zrání ve dřevě. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Čerstvá, citrusová limetkově svěží vůně, meruňka, mineralita. V chuti parádně šťavnaté, řízné, mírně „kovově“ ostřejší ale zároveň s trochou zbytkového cukru (jak kyseliny tak cukr se blíží 9g/l) a vyvážené. Mineralita, kyseliny, energie, pitelnost. Parádně chlastací a veskrze zábavné v téhle podobě. Takový ten typ vína, co si u něj po doušku pomlasknete a chcete hned další. Vozí WineGeek, po flašce je to za 320 Kč.

Naturální Ull de Llebre a šumivé Xarel·lo

O fajn vinařském projektu Els Vinyerons už jsem se tu zmiňoval u jejich bílého Xarel·lo, dost povedeného červeného a také u bublin. Právě nové mladé červenisko jsem teď otevíral znovu. Saltamartí 2019 Ull de Llebre stále vzniká stejným způsobem. 90 % tvoří ročník 2019 připravený v nerezu a 10 % pak 2018 rok ve francouzských dubových sudech. Tentokrát je to ale čistě Ull de Llebre alias Tempranillo, dříve bylo oněch deset procent ve dřevě z odrůdy Garnacha. Eko vinohradnictví ze starších výsadeb, ruční sběr, spontánní fermentace, žádná aditiva ani síření, lahvováno bez filtrace. Rubínová barva, starší ročník byl určitě tmavší. Krásně ovocné, svěže, spíše červená ovocnost, příjemná mladistvá, lehce kořenitá. Suché, šťavnaté, lehkonohé, méně tříslovin, dobrá délka. Energicky ovocné, čisté, nekomplikované, zábavné poctivé pití které nenudí. A viněta vypadá moc dobře.

Helena z Dlúhých Greftů

Po docela dlouhé době, naposledy jsem vína projížděl loni v dubnu a byl s nimi fakt moc spokojen, jsem zase ochutnal něco od Dlúhých Greftů (web) z Mutěnic. Helena 2020 je decentně perlivé víno postavené na odrůdě Svatovavřinecké, v sektové lahvi s korunkovým uzávěrem. V barvě kompotované jahody, opalizující. Čerstvé, svěží, trochu divočejší, červeně ovocné, jahoda a drobné plody, trochu herbální. Suché, šťavnaté, červeně ovocné, decentně svíravé, lehké (jen 10.5 %), se skvělou pitelností, nekomplikovaně přirozeně zábavné. Láhev padla velmi rychle a moc jsme si ji užili. Vizuálně to připomíná aktuálně trendy kyselá piva s přídavkem ovoce a upřímně pro mne plní i podobný účel (i když ta piva bývají kyselinami ještě někde úplně jinde, občas i ryzlinkofil jako já nestačí zírat), jen… cenovka 380 Kč (u WineGeek) mi za tenhle styl a vlastně jen krátce školené mladé víno přijde poněkud přestřelená.

Výtečný alsaský crémant od Lorentze

Bubliny! Nedávno jsem tu psal o suchém alsaském crémantu bio(dynamického) vinařství Gustave Lorentz (web, viz starší článek) a zmiňoval se, že novější ročník téhož vína dopadl jako jedna z vůbec nejlepších šumivek oblasti, když se tématu věnoval Decanter. No a právě ten jsem nyní otevřel, abych si udělal obrázek, jak to teda vidí odborníci. Crémant d’Alsace Zéro Dosage 2017 je opět rovným dílem (resp. v poměru 34:33:33) Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Blanc. Druhotná v lahvi a na kalech dva roky, po odstřelu bez dozáže. Na vinětě neuvádí datum degorzáže, ale ač nedělají celou šarži úplně najednou, tak rozptyl by neměl být příliš velký a rozdíly tím pádem také ne. Měl jsem výtečné španělské bubliny, kde byl jeden ročník odstřelován „dle zájmu“ postupně skoro tři roky a stejně se tím pádem lišilo i zrání na kalech. A rozdíl mezi různými verzemi téhož vína byl vyloženě dramatický.

Pinot od Errazuriz a tříročníkový Karmazín

Před lockdownem jsem udělal mírnou inventuru sklepa a narazil na pár zajímavostí od Viña Errazuriz (web), kupříkladu docela solidní vertikálu Cabernetu Sauvignon v řadě Max Reserva, kterou si pošetřím na nějaké větší setkání s přáteli v lepších časem. Ale různě poschovávána zásoba lahví základní řady Estate, vín na okamžité pití, se kterými mám ale docela dobrou zkušenost pokud jde o stabilitu v lahvi. V klidu obvykle dávají hezkých pár let zrání, měl jsem i desetileté kousky v pohodové kondici. Vypadl na mne také Estate Series Pinot Noir 2015 (nedávno jsem tu psal o vyšší řadě téhle odrůdy od nich), z vinic v údolí Aconcagua, kvašeno v nerezu a polovina vína školena osm měsíců ve francouzských dubových sudech. Psal jsem o něm v mladičké podobě v létě 2016. Světlejší rubínová barva. Trochu sladší, zralejší poměrně expresivní aromatika, červené ovoce, jahody, dotyk sladšího dřeva, herbální „marihuovanová“ linka. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, prakticky neznatelné uhlazené třísloviny, dotyk sladkosti a zakulacené, červeně ovocné, slušně dlouhé. Přišlo mi teplejší/sladší než tenkrát, ale stále se pilo dobře. A jsem rád, že takhle fajn drží nejen jejich Cabernet a Carmenére, ale že mohu případně zapomenout i pinot :-) Vozí Kupmeto.

Řecký ryzlink z Lidlu a Chardonnay od Daumas Gassac

Lidl aktuálně nabízí polosladký tokajský Furmint za 39,94 Kč. Cena je platná při celém kartonu, jinak je flaška za 59,90 Kč. Přiznávám, že jsem měl trochu chuť zjistit, co se za tyhle peníze dá nacpat do flašky. Vypěstovat a sklidit hrozny v relativně prestižním evropském regionu, kompletní zpracování, láhev a šroubový uzávěr, krabice, marže výrobce, doprava a veškerá další logistika, marže prodejce, daně… V přepočtu 1,53€ (bez DPH jen 1,26€) je fakt odporně málo. Nakonec jsem odolal a zvítězila u mne nechuť plýtvat, flašku polosladkého nejspíš hodně jednoduchého vína prostě doma nevypijeme, nad vědeckým zájmem :-) V rámci Řeckého týdne jsem ale přihodil alespoň flašku tamního bílého. Bohužel Assyrtiko jsem v obchodě nenašel, ale neodolal jsem lahvi ΛΑΓΟΡΘΙ Riesling 2019 z oblasti Achaia od velkého vinařství a palírny Cavino. Samozřejmě na první dobrou, pokud nevládnete řečtinou, to vypadá jako ryzlink, ale jde o směs odrůd Lagorthi s Ryzlinkem v blíže neurčeném poměru. Bordó láhev, plastová záklopka, Nomacorc z cukrové třtiny. Světlejší citronová barva. Svěží, čisté, na úvod především sauvignonově angreštové a zelenější, postupně víc do květin. Suché, čisté, středně plné, nekomplikované ale ne vyloženě primitivní, slušná kyselina ale taktéž nijak výrazná, středně dlouhé. Technologicky čistě udělané, solidně pitelné, vlastně překvapivě nepůsobí nějak „falešně“. Rozumějte, řecký Riesling, to jsem tam nechat nemohl! Že je to směs jsem zjistil až hlubší analýzou. A za 89,90 Kč to nějak přetrpěl :-)

Litrovka ryzlinku a chlastací naturální Burgenland

Do dalšího lockdownu s lahvemi o objemu jeden litr! :-) Dr. Deinhard Riesling trocken 2019 je úplný základ od vinařství Von Winning (web) z Pfalze (psal jsem tu o nich několikrát), z různých vinic v okolí Deidesheimu, připravený pouze v nerezu. Citronová barva. Čerstvá, svěží, příjemná aromatika. Jablko, květinová linka, lehce krémovost a do exotických tónů, kokos. Suché, šťavnaté, s fajn kyselinou a decentním dotykem cukru, nic ostrého, trochu zakulacené, s příjemnou ovocností do malvic, slušná délka. Krásně pitelný kousek, aromaticky o něco bohatší než pamatuji. Nic složitého ale rozhodně nenudí a mizí to úplně samo. Po lahvi běžná cena 290 Kč u WineGeeka. Nakoupil jsem do izolace i pár dalších mladých Von Winning ryzlinků a v průběhu následujících týdnů se na ně mrknu, ale tohle pro začátek rozhodně nalákalo!