Lidl aktuálně nabízí polosladký tokajský Furmint za 39,94 Kč. Cena je platná při celém kartonu, jinak je flaška za 59,90 Kč. Přiznávám, že jsem měl trochu chuť zjistit, co se za tyhle peníze dá nacpat do flašky. Vypěstovat a sklidit hrozny v relativně prestižním evropském regionu, kompletní zpracování, láhev a šroubový uzávěr, krabice, marže výrobce, doprava a veškerá další logistika, marže prodejce, daně… V přepočtu 1,53€ (bez DPH jen 1,26€) je fakt odporně málo. Nakonec jsem odolal a zvítězila u mne nechuť plýtvat, flašku polosladkého nejspíš hodně jednoduchého vína prostě doma nevypijeme, nad vědeckým zájmem :-) V rámci Řeckého týdne jsem ale přihodil alespoň flašku tamního bílého. Bohužel Assyrtiko jsem v obchodě nenašel, ale neodolal jsem lahvi ΛΑΓΟΡΘΙ Riesling 2019 z oblasti Achaia od velkého vinařství a palírny Cavino. Samozřejmě na první dobrou, pokud nevládnete řečtinou, to vypadá jako ryzlink, ale jde o směs odrůd Lagorthi s Ryzlinkem v blíže neurčeném poměru. Bordó láhev, plastová záklopka, Nomacorc z cukrové třtiny. Světlejší citronová barva. Svěží, čisté, na úvod především sauvignonově angreštové a zelenější, postupně víc do květin. Suché, čisté, středně plné, nekomplikované ale ne vyloženě primitivní, slušná kyselina ale taktéž nijak výrazná, středně dlouhé. Technologicky čistě udělané, solidně pitelné, vlastně překvapivě nepůsobí nějak „falešně“. Rozumějte, řecký Riesling, to jsem tam nechat nemohl! Že je to směs jsem zjistil až hlubší analýzou. A za 89,90 Kč to nějak přetrpěl :-)
Když jsem u těch základních spotřebních vín… Daumas Gassac (web), legenda Languedocu o které už jsem se tu už trochu rozepisoval, má samozřejmě i několik různých řad pod jejich top (a opravdu výborným) vínem. Tou úplně nejnižší je Moulin de Gassac ve variantě jednoodrůdových přímočarých nerezovek. Ale i u těch mi přijde, že šla za poslední roky úroveň trochu nahoru. Všechny použité hrozny jsou z udržitelného zemědělství (Terra Vitis), trochu se prodloužilo zrání, červená jdou bez filtrace. Také se změnila viněta, viz třeba starší Syrah, u Chardonnay a Pinotu jde trochu „burgundským“ stylem a celek působí dražším dojmem než dřív. Já otevíral Chardonnay 2019 IGT Pays d’Oc, z vinic u Étang de Thau, vlastně nedaleko Sète, na jílu a vápenci. Krátká macerace, fermentace v nerezu a tamtéž i půl roku zrání. Uloženo v burgundské lahvi s aglomerovaným korkem. Fajn citronová barva. Čisté, svěží, do citrusových tónů s lehce herbální linkou a decentní krémovostí. Suché, čisté, středně plné, opět lehce krémové, zakulacené ale se slušnou kyselinou, střední délka, snadno pitelné, dobře udělané „po sklence k obědu v hospodě“ víno. Bez slev po lahvi za 175 Kč u Kupmeto.
