Cestuji zatím stále jen prstem po mapě, dnes to bude na Moselu. Dhron Hofberger, Erste Lage ve VDP klasifikaci, je historicky skvěle hodnocená vinice, jejíž jméno ale poněkud upadlo. Jde o větší polohu (84,3 ha), kde se výsledky hodně liší konkrétní částí, dlouhou dobu bylo vidět spíš vína ze snadněji obdělávatelných (= méně strmých), spousta těch prudších byla vlastně opuštěná. Což se naštěstí změnilo. Je tam dost spraše, některé části jsou opravdu velmi kamenité, ale hlavně je to šedivá břidlice s „žílami“ oxidů železa. Skvělé věci odsud dělá Grans-Fassian nebo A.J. Adam. Ta nejlepší místa jsou uprostřed svahu a patří mezi ně i Sängerei, ze které je dnešní víno – Weingut Loersch (web, k vinařství viz starší článek) 2017er Riesling Dhroner Hofberger Sängerei trocken.
Staré keře, malé hrozny koncentrovaných bobulí, spontánní fermentace a devět měsíců ležení na kalech. Láhev klasika pistole, kovová záklopka a kratší celokorek. Tmavší barva, intenzivní, odstínem do zlaté. Expresivní, efektní bohatší vůně, s tóny květového medu, podbělu, s minerální kamenitostí, příjemnou kořenitostí, skvělé. V chuti spíše suché se skvělou kyselinou, ale nějaký ten zbytkový cukr má. Poměrně koncentrované, s tóny medu, mineralitou, lehce toastem a karamelem, velmi slušná délka. Již teď přístupné a výborně pitelné, s potenciálem zrát mnoho let. Efektní, povedený kousek. Patří mezi top vína producenta a za láhev jsem u CCVíno vysolil 599 Kč, což už není vůbec málo. Asi jsem schopen se u nich ryzlinkově pobavit na podobné úrovni i levněji :-) Mimochodem na straně viněty, u „technických informací“, je za kompletním názvem vína a před Deutscher Qualitätswein uvedeno GG. Do téhle kategorie víno směřují, stylově je to jasné, ale napsat tam (byť jen takhle) coby vinařství, které není členem VDP, mi nepřijde úplně košer. Pokud se teda v pravidlech něco výrazně nezměnilo.
Jinak od Loersche jsem měl i úplně mladé ryzlinky ročníku 2020, základní Blauschiefer a Trittenheimer Altärchen Kabinett trocken. Oboje fajn, energické minerální zábavné kousky, které si moc rád otevřu znovu. Ale nemálo mne zklamalo, a to mám od každého doma krabici a zjistil jsem až potom, že obě vína budou lahvovat „finálně“ až teď někdy, po dalších 3+ měsících ležení na kalech. Tedy to, co mám doma, je vlastně jakýsi nástřel aby bylo co prodávat. Není to neobvyklé, základní vína velkých producentů se běžně lahvují „dle potřeby trhu“ kdo ví jak dlouho a ani se to nedozvíte. U menších vinařství, která se chtějí řadit mezi špičku, ale spíš očekávám, že do lahve jde „hotový produkt“ v momentě, který považují za ideální. Nebo že je rozdíl ve zrání / šarži nějak jasně komunikován. Asi bych méně řešil rozdíl třech měsíců po třeba roce a půl školení, ale tady se de-facto bavíme o dvojnásobné době ležení na kalech u štíhlého bílého s vysokou kyselinou…
