Před pár dny jsem neodolal a ve sklence skončilo Etna Rosso Arcurìa 2017, každoročně (a v tomto ročníku obzvlášť) špičkově hodnocené čisté Nerello Mascalese slavného vinařství Graci. Příběh tohohle podniku mírně připomíná film Dobrý ročník. Syn sicilské farmářské rodiny, která v centrální části ostrova pěstovala i hrozny ale prodávala je družstvu (maximálně si dědeček udělal nějaké víno na domácí pití), odejde studovat do Říma a postupně, už v poměrně mladém věku, se stane úspěšných milánským investičním bankéřem. Ale Sicílie volá a po smrti dědečka se vrací domů. Prodává veškeré původní pozemky a investuje v místě, kde to díky pár odvážným nadšencům s důvěrou v unikátnost terroir začíná žít a ke kterému se začíná právem obracet pozornost, vinařství zakládá v Passopisciaro na Etně. Jelikož byl přeci jen „domácí“, podařilo se mu na severní straně vulkánu nakoupit i polohy, které by cizincům spíš neprodali. Pár velmi starých výsadeb, dost i pravokořenného, několik opuštěných a k obdělávání náročných ale špičkových lokalit. A nejen tuhle kousek a támhle zase jiný, ale i poměrně velké bloky. To vše v nadmořské výšce 600 až 1000 metrů. Vinařství Graci není žádný drobeček, ale jeho vína patří nesporně mezi tamní špičku, byť stylově mi z prakticky stejných míst může nakrásně víc vyhovovat třeba Girolamo Russo a zapřísáhli naturalisti nedají zase dopustit na Franka Cornelissena :-)
Contrada Arcurìa, v nadmořské výšce okolo 600 až 700 metrů, je poměrně velká poloha, s asi 25 hektary jedna z větších v oblasti, byť osázena není celá (dnes asi 20 ha). Je to přírodní amfiteátr s tmavou vulkanickou půdou bohatou na železo, ochlazovaný a vysušovaný větrem ze severu. Krom dominantního červeného Nerello Mascalese tam najdete i Carricante a Catarratto a ta bílá rozhodně stojí za pozornost. Staré výsadby jsou volně rozprostřené keříky od sebe zhruba metr a tedy opravdu hustá výsadba (10 tisíc keřů na hektar), ta nová už je klasičtěji v řádcích dva metry širokých s keři 80 cm od sebe, věk keřů je od 15 do 70 let. Vše obhospodařováno jen za použití síry a mědi, dnes už i v certifikovaném bio. Z téhle polohy, respektive její specifické špičkové části, připravují od roku 2015 a jen když bude ročník špičkový, víno Sopra il Pozzo, ale „běžná“ Arcurìa je k dispozici každý rok. Fermentace ve velkých dřevěných kádích bez kontroly teploty, delší macerace, zrání rok a půl ve velkých dubových sudech (někdy dva roky).
Víno je uloženo v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Barva poměrně světlá rubínová, s naoranžovělým okrajem. Mladé a svěží ve vůni, sevřenější, prospělo tomu vícero vzduchu. Kořenitost a čerstvé červené ovoce, jahody a třešně, ale zároveň i lehounká divokost, živočišnost a džemový tón. Badyán a jistá kamenitost, křísnutí šutrem. Suché, šťavnaté, středně plné až plnější ale stále se spíše svěží červenou ovocností, svíravé, jemnozrnné třísloviny, lehce kávová linka v delším závěru. I přes vyšší alkohol (14.5 %) to má jistou lehkost a pitelnost. Velmi slušný charakterní kousek, který bude myslím skvěle zrát a v ještě zajímavějším světle se ukáže za 5+ let. Běžná maloobchodní cena je někde ke 40€, loni před svátky jsem v Itálii (ne, necestuji, ale e-shopy fungují stále skvěle, když se zrovna nesnažíte něco poslat z/do Velké Británie) platil 35€. Za víno výtečné od producenta této prestiže asi adekvátní částka, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že se umím podobně zabavit i o něco levněji :-)
