Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Barranco Oscuro a jejich povedeném horském Syrahu, dnes se mrkneme na degustační průřez sadou dalších vín, vše z nabídky justWINE ale v některých případech mám pocit šlo o jedny z vůbec posledních lahví. Stále jsme v pohoří Sierra de la Contaviesa, vysoké nadmořské výšce a u naturální produkce. Sem tam trochu zasíří, často so obejde i bez toho. Oproti mnoha jiným, a roli asi budou hrát i vyšší kyseliny, přirozeně „kontrolovaná“ fermentace díky vinařství umístěnému skoro třináct set metrů nad mořem a další faktory (třeba že to takhle dělá už dekády), jeho vína bývají fakt stabilní, dobře drží i zrají mnoho let a netrpí v drtivé většině případů na různé nečistoty či přímo vady. Což by mělo být samozřejmé, ale nemá smysl si nalhávat, že by to tak u naturálna bylo u všech. A ostatně nejen u naturálna, když na to přijde.
Barranco Oscuro má dost široký sortiment stylově odlišných vín a hromadu i poněkud nečekaných (ale vzhledem k vazbě na Francii, viz starší článek, pochopitelných), navíc i každá viněta vypadá dost jinak. Na lahvích nenajdete z důvodu legislativy (vše je jako nejprostší stolní vína) ročníky ani odrůdy, ale celkem snadno ročník odvodíte z šarže a odrůdy sem tam z názvu. Nebo z webových stránek, pokud tam zrovna víno je. Případně vinař na vinětách radí, abyste konzultovali obsah konkrétní lahve s tím, kdo vám ji prodal :-) Osobně mi u něj více sedí červená, bílá jsou pocitově… hůř zařaditelná. Vůbec ne špatná a nechci vyloženě říct „univerzální naturální“, jen zaměnitelnější.
Ring! Ring! 2018 je spontánně kvašený, rok v sudech školený nesířený Riesling. Je to divočejší, pikantnější bílé s výraznější kyselinou, lehce medové, ovocnost do zralých malvic, trochu teplý vosk a čerstvě zhasnutá svíčka. Slušně dlouhé a dobře pitelné. Ryzlink bych v tom asi hledal složitě, a to mne vždycky nas**e, ale jinak myslím fajn :-) Cardonohay 2018 je, kdo by to byl čekal, Chardonnay! Kvašeno spontánně v nerezu, 10 měsíců ve francouzských dubových sudech, nesířené. Tmavší barva, i zde trochu divočejší pikantní vůně, hlubší, se žlutější ovocností. Suché, šťavnaté, pěkně postavené, zábavné víno. Tres uves 2016 už odvodit jde hůř, z názvu je ale alespoň jasné, že půjde o tři odrůdy. Konkrétně Vermentino, Viognier a lokální Vigiriega. Technicky úplně stejně jaká cháčko předtím. Ve vůni intenzivní, dřevo znatelnější až směrem do margotky, něco těkavek. V chuti plnější, lehce sladkost cukru i alkoholu a zároveň ostřejší, těkavky. Tohle bylo vlastně první víno z vinařství, které mi nesedlo a přišlo mi nevyvážené i trochu vadné. Ale taky bylo z degustace vyřazeno a že ho stejně chceme zkusit jsme si vynutili :)
Salmónido 2018 je růžovka z Pinot Noir. Spontánně kvašeno v nerezu a jen jeden den macerace, školeno 10 měsíců ve starém francouzském dřevě, nesířeno, nečiřeno a jen hrubě (25 mikronů) filtrováno. Pěkná trošku tmavší růžová barva. Čerstvá, florální vůně, pikantnější, s ovocnosti do malin a drobných červený plodů, lehce kořenité, moc příjemné a zajímavé, vlastně poměrně elegantní. Čerstvé, strukturované, čisté, s trochou tříslovin, opět drobné červené ovoce, fajn délka, perfektní vyváženost. Zábavné, pitelné, veskrze chutné. Takhle růžové prosím ano!
La Traviesa je Garnacha Tinta, s kratší macerací celých hroznů, školení asi půl roku v použitých barrique sudech. Čistá světlejší červená barva. Milá červená peckovinová ovocnost, i přes 14 % alkoholu nečekaná lehkost a snadná pitelnost v chuti, přímočará ovocnost. Zábavné „jen tak“ víno. Varetúo 2018 bych nejspíš naslepo poslal někam na sever Rhôny, ale je to čisté nesířené Tempranillo školené ve starších sudech. Čerstvé, krásně červeně ovocné, kamenité, s lehkou pepřovostí, dotykem živočišnosti a kouře. Suché, šťavnaté, červeně ovocné, vyvážené, zábavné. Výborná věc. Garnata 2016 je nový ročník vína, které jsem ve starším 2010 měl od nich nejvíce. Vyzrálá Grenache, s vysokým alkoholem, rok školená v dubových sudech a nesířená. Tmavší, hlubší, sladce červeně ovocné ve vůni až do likérova, s výraznější vlivem dřeva směrem kokos a čokoláda. Suché, plné, intenzivní, koncentrované, sladce zrale červeně ovocné, s výraznějším tříslem a zrnitější strukturou, efektní a zajímavé, ale potřebuje ještě ležet.
O Rubaiyat 2017 jsem se rozepisoval nedávno, poznámky z degustace nejsou o tolik odlišné. 1368 Cerro Las Monjas je jejich top víno, z nejvýše posazených vinic (vrchol je 1368 metrů nad mořem) na břidlici, odrůdově Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon, Grenache a Merlot. Kvašeno spontánně, školeno dva roky v malých dubových sudech, nesířeno. Ročník 2010 překvapivě světlejší červená barva. Ve vůni sladší, červeně likérově ovocné, již nazrálejší. V chuti suché, plné, s pěknou kyselinou, ovocné, s tónem čokolády, trochu svíravé. Slušný kousek, ale tak nějak netypicky „přihřátý“ a trochu utahaný. Ročník 2008 voňavý, seriózněji působící, s pěknou červenou ale méně přezrálou ovocností, širší, s linkou čokolády a dřeva. Suché, šťavnaté, výborná kyselina v kombinaci s pěknou zralou ovocností, delší, efektní, mohutnější ale vyvážené. Opravdu pěkné.
