Po delší době jsem se zase zúčastnil nějaké on-line degustace, tedy doma před obrazovkou a s deckovými lahvičkami vzorků. Tentokrát ji organizoval vršovický Fajnšmekr a chutnali jsme, přímo s komentářem vinaře, aktuální vína od Vinařství Vykoukal (web). Naposledy jsem o nich trošku víc psal na konci roku 2019 v článku Výborný set vín z Vinařství Vykoukal a předtím více v textu Zdeněk Vykoukal a především slavkovská bílá. Vinařství v posledních letech trochu dosazovalo/přesazovalo vinice a hlavně má svoje polohy v posledním roce přechodného období na bio certifikaci a už to tedy nebude jen „na dobré slovo“. Část hroznů, z bio vinice, stále nakupují. Stylově se vína příliš nezměnila, po pár horkých a suchých letech ale byla přeci jen o něco živější.
Stále jede spíš „klasicky“ a čistě, sice má macerované/oranžové víno, ale jinak žádné výstřelky, věci lahvované kalné a podobně. Pravda tedy mírně podlehl a v nabídce jsou i dva pét naty, Monument z vlašáku a Amfiteater z neuburského, ale ty jsem nechutnal :-) Zdeněk Vykoukal mluvil o změnách v hospodaření na vinicích ke kterým přistoupil mimo jiné kvůli suchu, o výraznější práci s půdou a zatravněním (resp. jeho likvidaci a výsevu směsí kvůli živinám), nedávných opakovaných (a bohužel dalšími potvrzovaných) nepochopitelných problémech s novými sudy slavného bednářství, kvůli kterým přišel o část svých nejlepší hroznů, a spoustě dalších zajímavostí. Šlo o moc příjemně strávené dvě hodiny, ale upřímně už bych byl fakt hodně rád, aby tahle pakárna polevila a bylo možné se zase běžně vídat naživo.
Ale teď už vína. Neuburské 2019 ve verzi z akátového 600l sudu, z pětiny ze starších výsadeb ale většina už nové vinice, Hostěrádky-Rešov a trať Stará hora. Mladé, ač přeléváno do degustačních lahviček tak potřebovalo pořádně nadýchnout, na úvod trochu zaprděné. Mírně krémové, florální, suché, čisté, s fajn kyselinou ale zakulacené, lehce slané ve fajn závěru. Veltlínské zelené 2018-2019 je směs 50:50 obou ročníků, opět Hostěrádky-Rešov a Stará hora. Oboje 600l akát a starší ročník navíc ještě rok nerez, pak starší teplejší ročník spojen s mladším svěžejším a oboje společně ještě čtyři měsíce. Tmavší, hlubší matnější barva a hlubší i aromatika. Lehce oxidativnější projev, malvice, kořenitost, fajn struktura a šťavnatost v chuti, delší, čisté, poměrně dobře strukturované zajímavé víno budící pozornost a chuť ho zkoumat.
Asi nejvíce z celé ochutnávky mne oslovilo teprve nyní lahvované Chardonnay 2018 (Hostěrádky-Rešov, Stará hora), nějak se nechtělo přirozeně čistit a tak lahvování odkládali. Tři dny macerace, pětiletý maďarský 500l sud a repasovaný barrique sud, na hrubých kalech 11 měsíců a pak dalších 19 v nerezu. Ve vůni výrazně vápenité, s lehce oxidativním profilem, malvice a citrusy. Suché, čisté, s překvapivě výraznější kyselinou a šťavnatostí, strukturované, moc pěkně postavené. Zábavné charakterní víno, které bude dál dobře zrát. Vyvážené, se slaností v závěru, seriózní. Hodně povedené.
Resch 2019 je čistý Ryzlink vlašský, pomletý a bez třapin 16 dní macerovaný. Zrání 11 měsíců v novém 600l akátovém sudu od Fryzelky. V tomhle ročníku má Vykoukal vlašák právě jen jako oranž. Tmavší efektní barva do oranžové. Čerstvá, trochu herbální trochu květinová vůně, pomerančová kůra, mladičké a svěží, od vůně evokující svíravost. Suché, svíravé, šťavnaté, pěkně postavené, mladistvá tvrdost ale vyvážené a s potenciálem zrát do krásy. Delší, výborně udělané.
Cabernet Moravia 2019 (Újezd u Brna, Stará hora) je z velmi suché polohy, z keřů plodících málo ale koncentrovaných hroznů. Vinici pořídil v roce 2013 a pro odrůdu se tam nadchnul, v roce 2017 zde bylo dosazeno 700 hlav a v tomto víně jsou už i hrozny z této výsadby. Školeno ve starším 400l sudu rok a poté ještě v nerezu, druhá část vína skončila ve vadném novém sudu a přišel o ni. Tmavší barva, fialový tón. Čerstvé, na pomezí červených a tmavých plodů, kořenité a trochu zemité. Suché, šťavnaté, s osvěžující kyselinou, červená ovocnost, skvělá pitelnost, fajn délka. S měkčím nasládlým tříslem a jistou uhlazeností. Dost příjemné pití.
Následovala srovnávačka dvou vín odrůdy Pinot Noir. Ročník 2016 (Újezd u Brna, trať Kříbky) přemrzl a násada byla malá, ovšem hrozny pěkně koncentrované. Školeno v 400l sudu rok na hrubých kalech, další téměř rok na jemných. Relativně tmavá barva. Otevřenější, širší aromatika, s trochu tmavší ovocností, sušené ovoce, lehce netypickou až pepřovou kořenitostí a trochou kmínu. Suché, docela výrazné kyseliny a jistá hranatost, fajn ovocnost a kořenitá linka, vápenitost, slušná délka a stavba. Proč ne. Ročník 2019 (Újezd u Brna, Stará hora) mne trochu děsil ještě před ochutnáním – vysoká cukernatost hroznů s asi desetinou cibéb a alkohol atakující patnáct procent. Tohle od pinotu úplně nechci :-) Školeno rok v novém 500l François Frères dubovém sudu a následně v nerezu. Na mladé víno překvapivě hodně otevřené, s výraznějším vlivem dřeva, peckovinově likérové ve vůni, vápenitost, lehce nerušivě těkavé. Plnější, suché, silné a koncentrované, s fajn kyselinou, docela dlouhé, efektní, přes vysoký alkohol překvapivě dobře pitelné a vlastně docela zábavné.
