Sepisoval jsem teď do jednoho magazínu článek o nejlepších viničních tratích u nás, ve výsledku je z toho tak trochu téma „jak je těžké soudit bez spojení s konkrétní odrůdou, styly vína a přístupu vinaře a proč historické žebříčky nemusí dávat smysl“, možná mi to editor hodí na hlavu, ještě to asi nečetl :-) Logicky jsem se ale hodně obracel k Pálavě, kde je hned několik tratí nesmazatelně zapsáno do srdcí vínomilců. Ať už jsou „objektivně“ nejlepší nebo ne, prostě u názvů jako Goldhammer či Železná (a spojení s vlašákem) se spoustě lidem rozbuší srdce hlasitěji. Což je v kontextu domácího vinařství spíše výjimečný stav, většinou se lidé pídí za víny konkrétního vinaře, přívlastky nějaké odrůdy, ve výjimečných případech víny z konkrétní podoblasti či obce. Ale že by systematicky chtěli „vína z trati x“, to už musí být něco. S nedávno odeslaným ale stále ještě promýšleným článkem v hlavě jsem náhodně zapadl do vinotéky (prakticky už nedělám, dřív jsem v nich bloumal pravidelně) a nedalo mi to a naslepo jsem sáhl po lahvi z další ze slavných tratí, Liščí vrch.
Konkrétně to byl Ryzlink rýnský Bratio 2018 pozdní sběr z Vinařství Kern z Březí (web). Rodinný podnik s 25 ha především na Liščím vrchu a Ořechové hoře ročně připraví asi 100 tisíc lahví přívlastkových vín. Hodně efektních a „divácky vděčných“, na můj vkus možná až příliš často se zbytkovým cukrem. Ale umí i hodně zajímavá suchá bílá. Název téhle jejich vyšší řady vín, Bratio, dle jejich webu vychází z původního názvu obce Březí – „dříve Prátlsbrun, od osobního jména Bratilo + brunn, německy Bratelsbrunn“. Víno je v jejich sortimentu trochu unikátní tím, že jde o první které spontánně kvasili a rok vyzrávali v betonovém vajíčku, místo obvyklých nerezů a/nebo dubových sudů. V hrdle lahve je navíc ArdeaSeal, který u nás teď testuje / uvažuje o něm vícero vinařů, ale tohle je asi poprvé, co jsem ho z lahve v běžném prodeji od domácího vinařství vytahoval.
Výraznější, tmavší až nazlátlá žlutá. Poměrně expresivní aromatika, která původ a vyzrálost hroznů nezapře, trochu navádí až směrem sladšího výběru s náznakem botrytidy. Bohatší, s dotyky medu a trochu těžší florální linkou, něco sušené meruňky, lehká zemitost, celkově takový hutnější projev. V chuti suché s jen decentním dotykem cukru, spíše středně plné, s veskrze fajn kyselinou (i když bych klidně zvládl víc, ale to je moje specifická deviace) a lehce zakulacené, s fajn ovocností a lehce meruňkovou peckou v delším doznívání. Slušný kousek, byť já stylově přeci jen hledám trochu jiné ryzlinky :) Každopádně musím se zase sebrat a vyrazit chodit po vinicích (a sklepech), už mi to chybí…
