Dnes tak trochu navážeme na včerejší článek, ale místo lehce obskurní italské apelace to tentokrát bude „okrajová“ odrůda :-) Jmenuje se Perricone a pokud mne poznámky neklamou, tak v čisté podobě a coby klasické tiché nefortifikované víno jsem ji měl teprve podruhé (poprvé to bylo výtečné červené od Marco de Bartoli). Jde o původní a dříve docela oblíbenou Sicilskou odrůdu, hlavně v oblasti Trapani a u Palerma. Bohužel odrůda padla za oběť fyloxeře, prostě byla po devastaci vinic nahrazena produktivnějšími a odolnějšími odrůdami, a dnes je jí na celém ostrově jen pár set hektarů. Většina končí ve směsích s Nero d’Avola nebo v Rubino Marsale, díky tříslovinám je oblíbená při přípravě koncentrovaného moštu. Má dlouhé protáhlé hrozny se středně velkými tmavými hrozny, ale vína vyloženě temná nebývají. Vyznačuje se dost nestabilními výnosy, které létají rok od roku. Dozrává později než většina dalších sicilských odrůd, ale je náchylná k rapidnímu poklesu kyselin a je třeba ji sebrat včas.
Doma jsem teď otevíral láhev z vinařství Tasca d´Almerita, jednoho z větších (bavíme se o stovkách hektarů a milionech lahvích) italských producentů, ovšem s velmi fajn produkcí od základních „supermarketovek“ po top vína. Podnik je vedený jižn osmou generací rodiny a s vinicemi a celým procesem v „udržitelném“ režimu. Dost se tím pyšní a je to zajímavé čtení, od ekologie a biodiverzity ve vinicích přes zdroje energie, lehčí lahve, maximálně lokální zdroje čeho jen jde, síření pod bio limity (ale celkem normálně, 70-90 mg/l zhruba dle vína) a každoroční otevřenost v detailních reportech co a jak se jim daří měnit a při troše štěstí zlepšovat. Mají několik různých usedlostí, tou největší a nejstarší je Tenuta Regaleali v centru ostrova a v trochu vyšších nadmořských výškách 450 až 900 metrů. Perricone, kterému říkají Guarnaccio, znovu vysázeli v roce 1959 na kopci San Lucio, odkud pochází i jejich slavné Rosso del Conte, o odtud pak rozšířili dál.
Perricone „Guarnaccio“ 2018 Sicilia DOC je z výsadeb v roce 2011 v trati Ciminnita na hlubokých, částečně vápenitých, jílech v nadmořské výšce 480 metrů. Kvašeno v nerezu, macerace 14 dní, malolaktika, zrání v podruhé a potřetí použitých francouzských barrique sudech (Allier and Tronçais) zhruba rok. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Rubínová, trochu tmavší barva. Spíš trochu tmavší ovocnost, sladší až lehce džemová ale ne utahaná, směrem do lesních plodů. Zajímavě „zrnité“, s kořenitou linkou a dřevem. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, lehce svíravé s fajn jemnozrnnými ale docela výraznými tříslovinami, mladé ale skvěle vyvážené a ač s alkoholem 14 % parádně pitelné, s dobrou délkou. Trochu mi to připomínalo Barberu a velmi potěšilo.
Z vinařství jsem otevřel ještě Catarratto „Antisa“ 2019 Sicilia DOC. O odrůdě už jsem tu psal dříve. Tohle víno je z jejich nejvýše položených vinic a připraveno čistě v nerezu, bez malolaktiky, s několikaměsíčním ležením na kalech. Láhev burgundská, kovová záklopka a Nomacork. Světlejší citronová barva. Příjemná, svěží vůně, kombinace florální linky s citrusy do grepu a zábavnou linkou matcha čaje. Středně plné, suché, šťavnaté, s citrusy a peckovicemi, hezky postavené, poměrně dlouhé s lehce slanoulinkou decentní grepovou nahořklostí v závěru. Baví. Vína vozí VinoDoc a běžná cena po lahvi je 350 Kč.
