Od Tomáše Trejbala, z Experimentálního vinařství Trejbal (FB), už jsem tu před nějakou dobou popisoval na Mělnicko trochu exotický Pinot Noir. Teď jsem měl možnost, v rámci hledání nových vín pro jednu restauraci, prochutnat jeho aktuální nabídku, nyní už vína oficiálně nabízená na trhu. Experimentální vinařství v názvu svého podniku je myslím výstižné, zatím je to hodně o pokusech a hledání směrů, což určitě ovlivní i náběh dalších vinic (včetně třeba nové kokořínské výsadby nedaleko Truskavského dolu). Něco obdělávají sami a čistě, ale hrozny i nakupují. Naturálně ve sklepě, s vinětami poutajícími pozornost (a za kterými stojí příběhy konkrétních osob Mělnicka) a popisy vín, jaké se jen tak nevidí. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se bude tenhle projekt ubírat :-)
Asi nejvíce mne zaujalo Cuvée CoCo blanc 2019 (Bílé břehy, Neuberská), macerované bílé, největší díl tvoří Müller Thurgau a Muškát sklizené a zpracované dohromady, pak je tam Tramín a Riesling zpracované zvlášť a přidané později. Tmavší barva, efektní exoticky ovocné ve vůni do mandarinek, výrazná muškátová linka a květinovost. Suché, čisté, svíravé ale přístupné a snadno pitelné, efektní. Exotické, navoněné ale nic přehnaného. Dost povedený kousek, líbivý, v rámci stylu určitě nadprůměrný.
„Nejkonvenčněji“ v nabídce působil Pinot Blanc 2019 (Mělník, Kelské vinice) uložený v kalamáři. Pětidenní macerace, 10 měsíců použitý barrique. Kombinace florální linky a žlutého ovoce, dobře zapracované dřevo a krémovost, čisté, fajn kyseliny, zakulacené, pěkně pitelné. Pinot Gris 2019 z trati Ovčáry má za sebou taky nějakou tu maceraci, což prozrazuje už světle růžovou barvou. Víno je to voňavé, kombinující florálnost s ovocností do jahod, v chuti čisté, svěží, jemně ovocné, lehce svíravé a moc dobře pitelné.
Blauer portugieser 2019 (Bílé břehy, Neuberská) by měl být původní klon mělnického portugalu sázeného v třicátých letech, nařízkovaný a vysazený před dvaceti lety. Jen 10 % alkoholu, krátce v sudu a potom nerez a už rok v lahvi. Čisté, ovocné do švestek, čerstvě drcené hrozny, trochu divočejší, suché, lehounké, šťavnaté, svíravé, zajímavé a dost zábavné pití. Pinot Noir 2019 v kalamáři tentokrát není taková „obluda“ jako starší verze, ale spíše lehčí až středně plné červené, peckovinově ovocné a poměrně voňavé, suché, čisté, s pěknou kyselinou, šťavnatou ovocností a moc dobrou pitelností. V závěru trochu zvláštně dřevo, bude mne zajímat další zrání.
Na srovnání byl Dornfelder 2019 z trati Ovčáry ve variantě běžné a po osmi měsících pod zemí v qvevri. „Klasika“ je tmavá, lesně ovocná a hodně kořenitá, suchá, šťavnatá, svíravá, energická, čistá a zábavná. Podzemní varianta mne neoslovila vůbec a víno působilo spíš neharmonicky, lehce rozkvašeně, s tmavým ovocem narušeným výraznějšími těkavkami a hořkostí v chuti. Snad šlo jen o ujetou láhev a ne běžný projev, ostatní vína žádné neduhy a podobné ulítlosti nevykazovala.
