Před dvěma týdny se konala zajímavá „degustace“, oficiální představení Champagne Rare 2008 (web), které v následujících měsících dorazí na trh. Vinařství zvolilo formu „covidově akceptovatelnou“ a ve spolupráci s dovozci, v ČR je to Premier Wines & Spirits, pozvalo několik desítek žurnalistů a prodejců z celého světa na událost přenášenou přes Teams. Prezentace a následná diskuse se protáhla na hodinu a půl a bylo to dost podnětné. O potenciálu vína na trhu v Číně od tamního dovozce jsem sice detaily nepotřeboval, ale další účastníci se ptali i na věci okolo délky zrání rosé a technik výroby, dům se roztomile vyhýbal otázkám o dozáži či velikosti produkce, zabrousilo se na typ používaných korků a důvodů pro jejich volbu… i srdce geeka zaplesá :-) Zásadní součástí samozřejmě byla ochutnávka, vinařství předem dodalo celou láhev. Na následujících řádcích, a je jich poměrně hodně, se budu věnovat všemu možnému okolo celého šampaňského domu Rare. Mám obavu, že to celé zaujme tak tři lidi, případně se přesuňte rovnou na předposlední odstavec s degustačními poznámkami ;-)
Co je vlastně Champagne Rare zač? Prestižní záležitost z těch nejlepších ročníků, která vznikla poprvé v tehdy ještě „raritně“ extrémně horkém a suchém ročníku 1976 a od té doby v dalších výrazných letech a limitovaných počtech v letech 1979, 1985, 1988, 1990, 1998 (jen a pouze v magnum), 1999, 2002, 2004, 2006 a nyní 2008. V ročníku 2007 poprvé připravili i rosé a totéž zopakovali v ročníku 2008. Rare byl v podstatě luxusním prestižním cuvée domu Piper-Heidsieck, něco jako je Cristal pro Louis Roederer, ale s ještě znatelně raritnější četností produkce. Méně častou, než i třeba Salon a další superprestižní kousky a coby jistá opozice „trivializaci“ ročníkových Champagne viditelné u jiných značek. Tedy samozřejmě se tohle všechno snáze říká, pokud zároveň zamlčíte, že se vinařství v roce 1990 rozhodlo s cuvée nepokračovat, jinak by skoro jistě pár dalších devadesátkových ročníků udělali (a v novém tisíciletí je posun k pravidelnější produkci znát), ale s 98-čkou a pod vlivem sklepmistra zase navázali.
S novým majitelem vinařství, v roce 2011 jej od Rémy Cointreau koupila skupina EPI, se přístup začal trochu měnit a Rare postupně odpoutal jako samostatná značka resp. v určitém smyslu samostatný dům, pro producenta čistě ročníkových vín je podobné odpojení reálně snazší. Tak bychom alespoň současné uspořádání měli vnímat, podobně se „odpojil“ třeba Dom Pérignon, dříve prestižka Moët & Chandon. Domy Piper-Heidsieck, Charles Heidsieck a dnes i Rare ale sdílí zdroje hroznů i mnohé technické zázemí, ale pak se vína dle stylu vydávají různou cestou a za odlišným cílem. Mimochodem neprozrazují, kolik lahví Rare ročně připraví, ale že jde o počet limitovaný bych asi dával do uvozovek a bral s jistou rezervou, ani o desetitisíce lahví se skutečně nejedná :-) Kdy a kolik vyrobit se bude samozřejmě dost odvíjet od kvality hroznů a kolik lze připravit bez kompromisu, zásadní vliv bude i ten tržní – aktuální zásoby let předchozích a zájem konzumentů.
Když ještě chvilku zůstaneme u „marketingu“, tak samotné Champagne je inspirováno vínem, které Florens-Louis Heidsieck jako dar věnoval po založení vinařství v roce 1785 francouzské královně Marii Antoinettě . Přesněji řečeno vínem, které přišlo o sto let později – la cuvée du centenaire – které tenkrát již dům Piper-Heidsieck na oslavu události připravil a uložil mimo jiné do lahví, které zlatem, diamanty a lapis lazuli nazdobil Carl Fabergé. Dnešní design viněty, respektive kovového vzorku na lahvi, je tím Fabergého, a také oblíbenými šperky Marie Antoinetty, inspirován a za návrhem stojí šperkařství Van Cleef & Arpels. Líbí se mi, že i pokud z lahve sundáte záklopku, je pod ní na hrdle elegantní proužek s detaily. Oproti tomu nápis Rare Millésime 2008 na průhledné plastové nálepce působí oproti všemu ostatnímu tak nějak… odflákle levně. Což mi připomíná, že existuje ještě raritnější „neoficiální“ Rare 1997 „Le Secret“ v magnumkách, původně vůbec nemělo jít na trh a vypít se ve sklepích, ale tisíc lahví se zlatou číslovanou plaketou nakonec prodali a přidali k tomu pár lahví zdobených zlatem, diamanty (510 maličkých) a buď jednokarátovým diamantem, smaragdem, rubínem nebo safírem. Každý kupec měl v ceně i návštěvu klenotnictví Mellerio v Paříži, kde šperk z lahve sundali a proměnili na brož či přívěšek.
Ale pojďme se přesunou k obsahu lahve. Rare není vínem z jediné specifické vinice, ale směsí mnoha různých poloh. Výjimkou je ovšem, u těchto top záležitostí, odkud. Sklepmistr dává jasně najevo, že mu tak úplně nezáleží na prestiži místa a jeho umístění v původní hierarchii. Tedy žádné „jsme pouze z Grand Cru poloh“, 1er Cru nebo i níže postavené dají charakter, který jinak nesežene a ve víně chce. „Recept“ na Rare má určitý základ, který se už příliš nemění, ale v jeho rámci se mohou použité polohy v jednotlivých letech odlišovat. Reálně ale bude báze vždy podobně a výrazně se lišit třeba desetina. Odrůdově jde o zhruba sedm dílů Chardonnay a tři Pinot Noir. Navíc Chardonnay nepochází primárně z top obcí v Côte des Blancs, ale dvě třetiny tvoří Montagne de Reims (a přiznává i „okořenění“ kapkou z Aube, konkrétně fascinující výspy Montgueux), odkud jsou podle Regise „šardonky jako divoké koně, které je třeba zkrotit správným smíšením s dalšími víny“. Z Montagne de Reims je komplet Pinot, především z poloh okolo Verzy. Po selekci po sklizni si vína v poklidu zrají, pravidelně ochutnávána, a na jaře je provedena další selekce a spojení jednotlivých poloh a odrůd. Malolaktika se nechává kompletně projet (od restartu produkce v roce 1998, předtím se nedělala), vína nevidí ani trochu dřeva, na kalech v lahvi stráví minimálně devět let. Po odstřelu ještě nechávají alespoň 9 či lépe 12 měsíců usadit, než jde víno do prodeje. Oproti mnoha jiným bývá Rare relativně přístupný mladistvý, byť jeho schopnost zrát a vyvíjet se pozitivně v čase je obrovská, což platí pro ročník jako 2008 ještě víc.
Když už víme „co“, je potřeba doplnit ještě „kdo“, protože právě tohle jméno hraje naprosto zásadní roli. Sklepmistr Régis Camus je v Champagne živoucí legendou. Pochází z farmářské rodiny ze severovýchodní Francie, studoval biologii a biochemii a poté začal v Remeši s potravinářskou vědou a vždy ho lákalo být učitelem, ale nakonec ho přivábila enologie. A asi to bylo správně :-) Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl ředitelem šampaňské sekce Union des Œnologues de France, nejmladším v její historii. Patří k vůbec nejoceňovanějším šampaňským sklepmistrům (titul pro nejlepšího producenta bublin na International Wine Challenge získal jednu dobu 7x za sebou), po prvních ostruhách ve velkém družstvu ho zlanařil Daniel Thibault k „heidsieckům“. Zde pracoval po Thibaultově boku boku a po jeho smrti veškerou zodpovědnost převzal, velel produkci jak domu Charles Heidsieck tak Piper-Heidsieck. Ale je to právě pozice Chef de Cave v Piper-Heidsieck, a kroky podniknuté tam (archivy tichých vín, zaměření na pinot z Côte des Bar a podobně), s čím je určitě spojen nejvíce. V roce 2018 své povinnosti v domě předal jiným (konkrétně je to Émilien Boutillat) a začal se věnovat čistě Champagne Rare. Asi zjistil, že má více volného času, takže si střihl blendování saké v Japonsku (HeavenSake, různé kategorie připravené ve spolupráci s hvězdnými producenty Dassai, Urakasumi či Konishi, a podle všeho nádherné věci) a navíc je konzultantem zodpovědným za bubliny v tokajském podniku Sauska (který právě dokončuje moderní efektně vypadající vinařství) a trénink tamního týmu. Původně měl přinést jen „šampaňskou zkušenost“, ale stala se z toho hlubší spolupráce. Při které se nadchnul pro Furmint :-)
Ročník 2008, a pro fanoušky bublin a šampaňského to nebude nic nového, je považován za špičkový a vzniklo v něm mnoho vín, která se zapíší do historie. Pro celosvětovou ekonomickou situaci a investory nejen do vína to nebyl rok zrovna ideální, ale na trh se top vína dostávají teprve pár posledních let, tak už měli dost času se z krize vzpamatovat :-) Sám sklepmistr ho popisuje jako ročník „čerstvý“, což je hezký výraz pro obvykle důrazné kyseliny. Ovšem výraz kyselost rád nemá, vzbuzuje v něm negativní pocity, vždy popisuje (je nejen sklepmistrem, ale i ambasadorem prestižní značky a umí v tom chodit) nějak jinak. Už zima v roce 2008 byla chladná a deštivá a v podobném duchu vlastně následovalo i jaro, leckdy dost mrazivé. Réva začala kvést o něco později než obvykle. V létě sice nějaká ta horká vlna dorazila, ale nic extrémního, často bylo zataženo a pošmourno, celkově teploty pod průměrem. Jenže pak se vyčasilo, hrozno začalo dozrávat a následovala sklizeň v polovině září ve skvělých podmínkách.
Chutnané Champagne Rare 2008 bylo odstřeleno v září 2020, dozáž neuvádí a na dotaz neodpovídají, ale je to brut a bude zhruba 8-10 g/l. Jiskrná světle zlatá barva, na úvod efektní pěna ale poté spíše vytrvalé jemné perlení maličkých bublinek, žádná divočina. Víno je to „mladé“ a na začátku cesty, láhev jsem postupně zkoumal alespoň pár hodin a dal vínu prostor se nadýchnout ve sklence i v lahvi, měnilo se docela výrazně a nabízelo toho opravdu hodně. Hned po otevření a úplně začerstva znatelně toastové, s linkou pečeného ananasu a obecně exotického ovoce, postupně více v kombinaci s florální linkou, citronovou trávou, zralá hruška, dotyk lékořice a vůbec kořenitosti, s časem lehce zázvor, zábavný slaný závan moře. V chuti jistá elegantní lehkost a fantastická vyváženost, výtečné ale nijak ostré kyseliny balancuji znatelnou ale dobře zapracovanou dozáž, v chuti ananas čerstvý, zralé malvice, slaná minerální linka. Živost a svěžest, jemnost ale i důraz, delší, slané, i v kontextu prestižek velkých domů špičková věc a ukázka šampaňského umění mísení vín a dlouhého zrání ve vrcholné formě. Víno bude ještě lepší s časem, ale už teď je krásné.
Vlastně ani nevím proč když to teď všechno sepisuji mám tak nějak provinilý pocit, že víno chválím. Možná je to pocitem, že na něčem podobně složitě „vykonstruovaném“ a promyšleném by to mělo být znát, že by mi nemělo chutnat víc než mnohá vína od těch malých, z jednotlivých specifických vinic a bio produkce a tak, těch bez podobné PR mašinerie :-) Jenže… Krug je stejný případ a tam žádné výčitky nemám. Možná je to tím, že flaška bude stát určitě znatelně přes čtyři tisíce, spíš k pěti, což je dost mimo mou komfortní zónu. Kdo ví. Ale jo, přiznávám, moc rád bych zkusil znovu za rok, tři, pět, deset… krásná záležitost pro velmi slavnostní příležitost.
