Už jsem se detailně zmiňoval dříve, ale aktuálně prochází renesancí lehčí červená vína a červeniska z regionů, které si lidé spojují spíše s bílým. Takovým je třeba Rías Baixas, kde dnes drtivě převládá Albariño, byť dříve to tak vůbec nebylo. Jedním z vinařů, kteří se červenému věnují a sbírají za ně vysoká hodnocení, je Eulogio Pomares, i o něm už jsem tu psal. Součástí jeho podnikání je i „negociantský“ byznys Fento Wines, pro který pracuje s hrozny a vínem i dalších malých pěstitelů a vinařů. Základní Fento Tinto 2019 (láhev č. 925 z celkových 3360) je právě z Rías Baixas, z trochu teplejší vnitrozemštější hornatější podoblasti Condado do Tea. Je to směska typických lokální odrůd Sousón (57 %), Espadeiro (15 %), Pedral (13 %), Brancellao (8 %) a Mencía (7 %), jen 11.5 % alkoholu. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Tmavší rubínová barva. Čerstvá, spíš tmavě ovocná vůně, peckoviny, trochu pikantní a kamenité. Suché, čisté, lehčí, šťavnaté, do lesního ovoce a peckovin, velmi snadno pitelné. Zábavné, osvěžující červené, které funguje ideálně trochu přihlazené k 12-14˚C. Desetieurová záležitost, proč ne. Asi zůstanu v téhle cenové kategorii u vín postavených na Mencíe a z oblastí jako Ribeiro a Ribera Sacra, ale tohle bylo fajn.
Po překvapivě delší době, mám doma docela zásobu, jsem opět otevřel Cullerot 2018 od Celler del Roure. Veškeré detaily najdete ve starším článku. Kamkoliv víno vezmu, a vlastně i mnoha další ze stejného vinařství, vždy budí pozornost nápaditou vinětou. Ale hlavní je obsah lahve. Čas se na víně zatím neprojevil nějak zásadně, možná přišlo o chloupek svěžesti, ale nijak to neruší. Tmavší žlutá barva. Již trochu nazrálejší vůně, spíše diskrétnější žlutá ovocnost, středomořsky bylinková a lehce pryskyřičná linka, zajímavé. Suché, čisté, s dost fajn kyselinami a lehce uhlazenou krémovostí, bylinky, slušná délka. Jemnější, docela elegantní, charakterní bílé. Nic složitého, ale fakt zajímavé pití. Jsem rád, že ještě pár lahví mám :-)
