Jean-Baptiste Lécaillon, sklepmistr domu Louis Roederer (v současnosti s vůbec největší plochou vinic v bio a biodynamice v Champagne), uvedl na trh nové cuvée a se sebevědomím sobě vlastním oznámil počátek konce éry Brut Sans Année, klasických neročníkových cuvée. No uvidíme :-) Každopádně jejich neročníkový Brut Premier, základka které dělají vůbec nejvíc a většina zná dům právě podle ní, bude ukončena. Nahradí ji cuvée Collection, kdo by to byl čekal o něco dražší, a ve stopách Krugu (ale ještě předtím v podobném duchu Jacquessonu) s každou novou verzí označenou pořadovým číslem. Začínají na čísle 242, protože první Collection bude postavena na ročníku 2017 a ten by měl být právě sklizní č. 242 od založení domu v roce 1776. Dávají tím najevo, že pryč je snaha o „stále stejný projev rok co rok“, kdy ani nevíte co přesně za bázi kupujete. Od ročníku 2012 budují réserve perpetuelle, tedy „solera styl“ odebírání části směsi a jejího doplnění aktuálním vínem, která právě do Collection půjde. Navíc budou součástí Collection i reservní vína školená v sudech. Collection 242 tak sestává ze 34 % z réserve perpetuelle (v té je zatím rovným dílem 2012, 13, 14, 15 a 16) s 10 % reserv ze dřeva (2009, 11, 13, 14, 15 a 16) a 56 % mladého vína ročníku 2017. Odrůdově je to 42 % Chardonnay, 36 % Pinot Noir a 22 % Meunier, malolaktika proběhla ze třetiny a dozáž je o gram nižší než u Brut Premier, „jen“ 8 g/l. Jde tedy o určitě komplexnější směs než jejich původní neročníkovka. A také by mělo být projevem ovocnější a otevřenější a více připravené k pití, spíše než že by se zaměřovalo na mladistvou čerstvost. Docela se na výsledek těším, upřímně totiž musím přiznat, že zrovna Brut Premier se mým vkusem hodně míjí.
V Oregonu zuří masivní požár, aktuálně je velký jako Los Angeles, a obrovské plochy hoří i ve Washingtonu. Vůbec celý západ USA je na tom v tomhle směru dost blbě. A stav nouze byl vyhlášen v kanadské provincii Britská Kolumbie, kde aktuálně bojují se zhruba třemi stovkami požárů. Vinařské oblasti to letos fakt nemají lehké. V regálech Aldi se ode dneška objeví, včas před slavnostním ceremoniálem odložených Olympijských her (pokud teda vůbec proběhnout, Japonsko stále koketuje s možností vše odvolat), Sawanotsuru Saké. Třídecová lahvička pod pět liber. Trochu jim závidím, tohle by se mi v Lidlu nebo třeba Tescu líbilo, dobrý nápad. Penfolds Grange 1951, celým jménem Penfolds Grange Hermitage Bin 1 Shiraz 1951, zdrtilo předchozí aukční rekord a stalo se nejdražším australským vínem. Vůbec první ročník této legendy se prodal za $142,131, v přepočtu něco přes tři milionu korun. Což mi připomíná, že Austrálie spustila systém na boj s padělky, použitelný na vše exportované od letošního července. Především v Číně jsou padělány i dost běžné značky a relativně levná vína. Bohužel jde v podstatě „jen“ o databázi exportovaných značek (vinět) a kam legálně víno šlo, spíš než cokoliv jiného. Takže poslouží k odhalení vyloženě podvodných značek, ale ne když někdo vyrobí falešnou vinětu třeba Grange a láhev naplní kdo ví čím.
Negevská poušť v Israeli slouží jako zajímavá „laboratoř“ pro experimenty s pěstováním vín v extrémních podmínkách. Které se, tak nějak, dost blíží i do některých zavedených oblastí. Vezměte několik desítek odrůd a obohacování půdy o různé „ingredience“ a možnost sledovat vliv jednotlivých proměnných na výsledné hrozny a víno. A výsledkem bude „manuál“ jaké přesně podmínky ta které odrůda ve vedru a suchu potřebuje. Terroir, vole!
Spotřeba vína na osobu v Jižní i Severní Americe od roku 1860 do současnosti. Člověk by skoro chtěl žít v Argentině v sedmdesátých letech minulého století… kdyby šlo jen o víno :-)
