Vdechnul jsem kabinetní Rosé Tercie 2020 z vinařství Jan Stávek (web), spojení odrůd Frankovka a Merlot z Němčiček. Honza Stávek umí připravit charakterní, seriózní růžovky, ale tohle je čerstvá přímočařejší záležitost z panenské sklizně. Barva výraznější, ve vůni směrem jahody lehce do krémova a k tomu herbální linka evokující rybízové listí. Lehčí až středně plné, jen s decentním dotykem ovocné sladkosti a bezva kyselinou, vyvážené, technicky precizně zmáknuto, skvěle se pije a každá sklenka mne bavila. Mám teď takové období, dobrovolně přiznávám, kdy spíš inklinuji k vínům, která mají všechno správně, dobře se pijí a zároveň nevyžadují úplně moc přemýšlet. Nějak na to nemám mentální kapacitu %-) A když nálada na něco komplexnějšího a hlubšího je, tak ale stejně raději sahám po lahvích, co už trochu znám.
Do kategorie „pití bez velkého přemýšlení“ spadá i Riesling 2019 trocken (VDP.Gutswein) od jedné z hvězd oblasti Rheingau, devadesátihektarového čistě ryzlinkového Weingut Robert Weil. Původ břidlice a spraše u Kiedricher Gräfenberg, jihozápadní orientace docela strmého svahu. Světlejší barva. Zábavná, svěží vůně s kombinující zelené jablko a citrusy, limetku. Úplně suché a cukru sotva dotyk, relativně lehkonohé, šťavnaté, s fajn kyselinou, citrusy a minerální linka a skvělá snadná pitelnost. Jo kdyby takhle vypadal každý „jen tak“ základní rýňák, to bychom se měli :-) Problém pro klopení ve větším je, že vzhledem k prestiži vinařství a samozřejmě i nesporné kvalitě vína stojí tahle základka běžně přes čtyři stovky :-)
