V osmdesáti letech zemřela na plicní potíže Becky Wasserman, zásadní postava amerického obchodu s vínem, mentor spousty současných vinných osobností a člověk, kterého neopomenou jmenovat jako formující postavu oblasti mnozí burgundští vinaři. Mezi její blízké přátele patřil Aubert de Villaine, Michel Lafarge, Lalou Bize-Leroy, Hubert de Montille… takové „kdo je kdo“ Burgundska, prostě. Dovážela vína z leckterých francouzských oblastí, ale její láskou bylo právě Burgundsko, kam se ostatně už v šedesátých letech přestěhovala. Ze začátku obchodovala se sudy François Freres, ale rychle přeorientovala na víno. Zaměřovala se především na menší rodinné podniky a postupem času zvýšila povědomí o spoustě takových. Její síť kontaktů, a setkání které doma pořádala, pomohla vinařům i v jejich práci, některým bezesporu pomohla stát se hvězdami.
V Maďarsku ještě nedávno, i v oficiálních vinařských kruzích, panoval nemalý odpor vůči producentům „kalných hnusů“, rozuměj naturálních vín. No a vidíte to… teď už mají jejich definici ve vinařském zákoně a tak trochu jako překvapení pro samotné vinaře, kteří si neuvědomují, že by byli součástí nějaké širší debaty :-) Je to tedy celé trochu složitější, ale alespoň se někam posouvají (bohužel tedy nejen pokud jde o víno a to už ne zrovna pozitivně, ale to je jiný příběh). Definují oranžády (pokud správně chápu, tak jsou vyžadovány slupky při fermentaci a to nejméně sedm dní), naturální vína (ruční sběr, certifikovaně bio hrozny a čistý bio provoz, spontánní fermentace a jediné dovolené aditivum je maximálně 40mg/l síry) i pétnat (splňuje parametry naturálního vína, perlení dosaženo dokvašením v lahvi). Pokud chce být víno legálně značeno jako naturální, pak se tedy vinař nevyhne alespoň bio certifikaci. Což je směr, kterým jdou třeba i ve Francii, a mnozí z něj radost mít nebudou, ale já jsem spíše jeho příznivcem. Nová regulace je dočasně v platnosti od letošního srpna a plně od toho příštího.
Hrůzy letošního ročníku v Evropě nekončí ani s nadcházející sklizní. V regionu Var v Provence se teprve nyní daří dostat pod kontrolu požáry, kterým již podlehlo přes osm tisíc hektarů. Včetně obcí, vinařství a vinic. Celkem bylo zasaženo 73 vinařských podniků a v některých případech oheň připravil producenty o veškeré vybavení, budovy i výsadby.
Což mi připomíná, že jsou k dispozici aktuální čísla o cenách francouzských vinic. Částky, za které se prodávají legendární polohy (pokud jsou vůbec k dispozici), jsou samozřejmě nepředstavitelně šílené, ale i „běžnější“ půda v prestižních apelacích není zrovna levná. Za vinice mimo apelace zaplatíte v průměru 14.500€ za hektar, ale v Provence už to bude sto tisíc. Champagne tvoří 52 % celkové hodnoty vinic ve francouzských apelacích, ač zabírá jen 7 % plochy! Na hektar v Côte des Blancs si totiž připravte třeba 1.590.000€ a i ostatní části Champagne se prodávají za obludné částky. Samozřejmě je to „nic“ ve srovnání s cenami takového Grand Cru v Côte d’Or, tam se pohybujeme okolo šesti a tři čtvrtě milionu. V Bordeaux je nejdražší Pauillac, hektar za 2.8 milionu. Na St-Emilion vám bude stačit tři sta tisíc!
