Corpinnat jede! Samozřejmě se s úplně novou značkou vín začíná trochu lépe, pokud ji založí ti z nejslavnějších a nejlepších vinařství, ale stejně je to fajn. Uskupení ekologicky hospodařících a na kvalitu orientovaných producentů bublin z Penedès pomalu ale jistě expanduje a v době psaní tohoto článku má už 11 členů, podstatná část z nich patřila mezí mé oblíbence již v době, kdy značili svá vína jako Cava. Jsou to Gramona, Llopart, Nadal, Recaredo, Sabaté i Coca, Torelló, Huguet de Can Feixes, Júlia Bernet, Mas Candí, Can Descregut a Celler Pardas. K tématu, i co vlastně Corpinnat znamená, už jsem tu něco psal opakovaně (Limity apelace aneb případ Cava, Corpinnat od Sabaté i Coca aneb výborné bubliny), ale dnes se na vše mrkneme o hodně detailněji (rozuměj „drtivou většinu čtenářů okamžitě znudí“), se spoustu technických informací nad rámec obvyklého základu. Následovat pak budou poznámky z pražské degustace několika vín.
Corpinnat, značka sdružení AVEC (Associació de Viticultors i Elaboradors Corpinnat), vznikl po několika letech společné práce vinařů, geografů, historiků a právníků, a od roku 2017 je EU ratifikovanou privátní certifikací. Založení sdružení byla tak trochu reakce na neschopnost regulátorů DO Cava relevantně se vypořádat s problematikou původu hroznů a odpovídajícího značení na vinětách, související záplavy levných a nijak neodlišených průmyslových bublin a celkového propadu vnímání cavy. Zvláštní jméno kombinuje latinský název oblasti Penedés s výrazy pro zrození a srdce v katalánštině a výsledek znamená v podstatě „zrozeno v srdci Penedès“. Původní ideou bylo doplnit označení Cava o tuto novou značku, ale dohoda se ukázala jako prakticky nemožná (šlo především o uváděním konkrétních poloh na vinětách či používání původních odrůd typu Summol a možné „matení konzumentů“) a regulační orgán DO Cava dal jasně najevo, že značení nemohou na vinětě koexistovat. Již na počátku roku 2019 tak došlo k rozkolu, výrobci se rozhodli zůstat u značky nové, překopali viněty a vystoupili z DO Cava. Sice tím přišli možnost využívat termíny jako Gran Reserva a či prémiové Cava de Paraje Calificado (z vybraných certifikovaných top vinic), ale apelace Cava naopak přišla o své hvězdy z nejzářivějších. Sice producenty, kteří v té době netvořili ani procento celkové produkce cavy, ale podstatou část právě těchto vyšší tříd (a celou polovinu Cava de Paraje Calificado, do tohohle značení vkládali velké naděje, ale prostě pro ně nebylo dostatečné, nevyžadovala některé dost zásadní věci).
Co tedy Corpinnat od svých členů vyžaduje a zavazuje se kontrolovat pomocí každoročních auditů? Za prvé je to původ v Penedés (kde vzniká i podstatná většina cavy, ale ta umožňuje původ i v několika dalších oblastech a viněta to nemusí dát najevo), v přesně ohraničené oblasti, kterou si můžete prohlédnout na jejich webu na mapách. V zásadě jde o „tradičně bublinovou“ část oblasti, bez některých pobřežních úseků a průmyslové části údolí Llobregat, celkem se jedná o necelých 23 tisíc hektarů (zhruba 60 % plochy, ze které může vznikat cava). Druhým a zásadním požadavkem jsou ekologicky vypěstované hrozny, minimem je tedy bio. Výsadby musí tvořit nejméně z 90 % lokální odrůdy – Macabeo, Parellada, Subirat Parent (Malvasía), Xarel·lo, Garnacha, Monastrell, Sumoll či Xarel·lo Vermell (Rosado). Zbylých deset procent může být Chardonnay, Malvasia de Sitges, Pinot Noir či Trepat (který pro růžová vína získal dost velkou popularitu, ale je to odrůda původně z jiné částí Katalánska, především Conca de Barberà). Lehce paradoxní výjimkou jsou pak růžová jednoodrůdová vína, která mohou být připravena kompletně i z oněch „nemístních“ odrůd. Každopádně u růžovek musí tvořit modré odrůdy alespoň čtvrtinu. Ale i bílá mohou mít třeba velký podíl Chardonnay, limit je skutečně na výsadby. To vše navíc s ruční sklizní. Pokud nejsou hrozny převážený v malých bedýnkách, tak se vůz považuje za plný při vrstvě hroznů 80 cm, a kompletně zpracované v prostorách producenta (do prostor vinařství, i pokud dělá další vína, nesmí přijít jiné hrozny než z oblastí povolené pro Corpinnat, pro tichá je výjimkou Penedés PDO; prostory nesmí sdílet s jiným producentem nebo je pronajímat k jiné produkci).
Zavlažování vinic je povoleno, ale vinařství musí prokázat ekologický zdroj (sběr dešťovky, recyklace z jiných procesů etc., mají na to komisi) a maximální výnos zavlažovaných vinic je stanoven na 8000 kg/ha oproti běžnému limit 12000 kg/ha (limity mohou být, dle průběhu ročníku, sníženy). Minimálně tři čtvrtiny použitých hroznů musí pocházet z vlastních vinic a nebo z vinic smluvně zajištěných na nejméně tři roky dopředu. Čtvrtinu (počítáno dle jejich maximálního produkčního potenciálu) mohou každý rok dokoupit, hrozny samozřejmě musí splňovat všechny výše uvedené parametry ekologické produkce, výnosu a místa původu. Sdružení také stanovuje minimální „pro komunitu pěstitelů férovou“ výkupní cenu hroznů, která se zatím pohybovala na téměř dvojnásobku oblastního průměru. Výlisnost je stanovena na maximálně 66,6l na 100 kg hroznů (o nějaké tři kila více než u Champagne, často ale bývá nižší), opět je zde možnost si do 15 července odhlasovat povinné snížení.
Dalším požadavkem je doba zrání na kalech, samozřejmě jde pouze o vína připravená klasickou druhotnou fermentací v lahvi (musí být prodávána v lahvi, ve které k fermentaci došlo, transfer např. do menších či větších formátů nepovolují; povoleny jsou velikosti 375 ml, 750 ml, 1500 ml a 3000 ml, větší pouze pro marketingové účely a nesmí do prodeje), která je nastavena na minimálně 18 měsíců (více než Cava vyšší kategorie Reserva), podstatná část vín ale leží i mnohonásobně déle. V pravidlech dokonce je, že producent musí mít v nabídce alespoň jeden Brut Nature vyzrávaný alespoň 30 měsíců a jeden ročníkový Brut, Extra Brut nebo Brut Nature vyzrávaný alespoň 60 měsíců. Jsou zde samozřejmě určité výjimky pro nová vinařství a také procesy, jak získat označení pro vína připravená před vznikem sdružení, pokud splňují pravidla. Požadovanými parametry moštů se asi zabývat nemusíme, ale výsledná vína musí mít 10 až 13.3 % alkoholu, kyseliny nejméně 4.5 g/l (pH mezi 2.8 a 3.3), celková síra nesmí překročit 90 mg/l a tlak v lahvi je vyžadován více než 3.5 baru (při 20°C).
Pravidla říkají, že vína musí být odstřelena a na uzávěru (povinný je „hříbkový“ korek) být uveden měsíc a rok kdy k tomu došlo, údaj o degorzáži je ale u Corpinnatu uveden povinně i na zadní vinětě. Sdružení si přímo do pravidel dalo možnost studovat i pét naty / méthode ancestrale, zkoumat vzorky a případně najít cestu, jak zařadit pod značku i tyto. Zatím to ale možné není a producenti sdružení pod Corpinnatem ani nesmí dávat pod svým jménem na trh jiná šumivá vína nebo lahve s hříbkovým korkem, co by mohl zákazníka zmást. Ale třeba pálenky z matolin, oleje, medy a jiné produkty připravovat mohou. Expediční likér musí pocházet pouze z povolených odrůd a oblasti, pro bílá vína pouze z odrůd bílých a modrých jen výjimečně a pokud neovlivní barvu. Sdružení vyžaduje, aby každá várka (tj. stejné cuvée jednoho ročníku vína) jdoucí do prodeje byla reportována, s kompletním organoleptickým hodnocením i analytikou z nezávislé laboratoře. Není totiž úplně neobvyklé, že se jedno víno postupně odstřeluje třeba i několik let a takto je mnohem lepší kontrola nad tím, co se objevuje na trhu.
Sdružení má jasně nastaveny procesy interních i externích kontrol, přesný přehled co je malé/větší/vážné pochybení a jakým způsobem se řeší, včetně nemalých pokut (a samozřejmě rizika vyřazení ze sdružení). Mimochodem bez zajímavosti nejsou členské poplatky. Vstupní do sdružení je 3000€ a pokud vinařství nepřekročí 50 tisíc lahví je to €2500 ročně. Při vyšším počtu lahví se platí za každou z nich – do půl milionu lahví je to 5 centů/láhev, do milionu 4 centy a nad milion 3 centy. Pro zajímavost u DO Cava je poplatek za nejprestižnější Cava de paraje €1 za každou láhev a nálepka pro běžnou cavu stojí deset centů :-) Takže Corpinnat sice „konkuruje cenou“, ale vzhledem k požadavkům na vinaře je naprosto zřejmé, že ti opravdu velcí producenti v podstatě nemají šanci pravidla splnit a jde o vhodné sdružení jen pro zapálené rukodělné bublináře.
Výsledkem tohohle všeho je, že pod značkou Corpinnat najdete (zatím s hodně velkou jistotou, výjimek pomálu) jen kvalitní serióznější šumivá vína. Nebo rovnou španělskou šumivou špičku a vína, které se mohou směle postavit i prestižním Champagne. A to se počítá! Cava na situaci samozřejmě reaguje změnami, další producenti totiž její řady opouštějí pro sdružení Clàssic Penedès či se jinak osamostatňují (Raventós i Blanc s Conca del Riu Anoia) a to pro její image není dobré, výsledkem rozkolu by tak mohlo nakonec být obecné pozvednutí kvality španělských bublin a nebo alespoň výrazně snazší rozlišení serióznějších kousků od základu už z viněty a bez nutnosti studovat detailně pozadí každého vína :-) Apelační úpravy cavy možná umenší zájem mezi producenty vstoupit do Corpinnatu, ale kdo ví. Nastupují bubliny z celého světa (kategorie šumivek jako jedna z mála neustále rychle roste, „palivem“ je samozřejmě především Prosecco, ale není samo) a odlišit se jako komornější uskupení pouze kvality a déle vyzrávaných bublin, tak jak to Corpinnat dělá, mi dává smysl. Nové členy ale aktivně shánějí a v brzké době prý oznámí další významná jména…
