Dostala se mi do rukou, ze sortimentu dovozce Albarelo, láhev Volpolo 2018 od Podere Sapaio (web), tedy klasická Bordeaux směs z Italské apelace, která v nich opravdu vyniká – Bolgheri. Vinařství sídlí u Castagneto Carducci, dnes mají 25 hektarů vinic v Bolgheri a dalších devět mimo apelaci, osázených odrůdami Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot a Petit Verdot. Podnik vznik v roce 1999, kdy třicetiletý severoitalský inženýr Massimo Piccin přesvědčil svého otce k investici do úplně jiného podnikání než byla jejich stavební firma. Jako každý rozumný moderní podnik má vinice vedené ekologicky, v jejich případě v certifikovaném bio. Ruční sběr a selekce hroznů, fermentace a delší macerace v nerezu a zrání ve francouzských dubových sudech. „Klasika“, v tomhle ohledu. O produkci se jim stará proslavený enolog a konzultant Carlo Ferrini (pracuje či pracoval pro Barone Ricasoli, Casanova di Neri, Brancaia, Tasca, San Leonardo, Fonterutoli a další, má vlastní vinařství Podere Giodo v Montalcinu a projekt Alberelli di Giodo na Etně).
Zajímavá je logika za volbou jmen pro obě jejich vína, vycházejí totiž ze starobylých toskánských odrůd Sapaia a Volpola a mají symbolizovat lokální původ vín, ač jsou připraveno z odrůd v pravdě mezinárodních. Obě jsou směsí z několika různých poloh (mají písčitější u moře i ty výše v kopcích), nesnaží se o víno z jednoho „cru“, v každém ročníku sestavená aby co nejlépe odrážela jejich záměr. Sapaio stojí výše a v bordeauxské logice by tak mohlo být Volpolo nazváno vínem „druhým“. Rozdíl je v selekci odrůd, stáří vinic a zrání, Volpolo leží v kombinaci barrique a větších tonneaux zhruba 14 měsíců a tvoří jej 70 % Cabernetu Sauvignon doplněné rovným dílem o Merlot a Petit Verdot. Sapaio je Cabernet Sauvignon, Petit Verdot a Cabernet Franc, jen barrique sudy rok a půl.
Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá rubínová barva. Zralá, teplejší, výraznější aromatika, na úvod nabídne především tmavou peckovinovou ovocnost a vanilku ze dřeva, ale vyplatí se nechat pořádně rozdýchat. Postupně se přidávají další ovocné projevy – černý rybíz a až lesní ovoce do borůvek – s linkou pryskyřice, čokolády a fajn kořenitosti do lékořice a skořice. Suché, tmavě až lesně ovocné ale s bezvadnou kyselinou a vyvážené, plné a koncentrované, se zatím poměrně výraznými ale jemnozrnnými pěknými tříslovinami, dobrá délka. Efektní kousek, který je už teď vlastně docela přístupný, ale pár let mu rozhodně jen prospěje. Víno jsem si dost užil a v rámci téhle kategorie („klasická Bordeaux směs“), kterou se přiznám vlastně zas tolik nevyhledávám, je rozhodně dost nadprůměrné. A v rámci ceny bude mít spoustu náročných soupeřů!
