Jsem nevěrný svým oblíbeným vinařům s novými objevy ze Španělska a dalších míst, ale včera jsem si zase jednou dal červené od Franze Weningera (web), jehož (především) frankovky jsou vždy výtečné pití a vůbec nechápu, že je neotvírám častěji. Dnešní víno je ale z odrůd Zweigelt a Pinot Noir s trochou Cabernetu Franc. Jmenuje se Ponzichter (ročník oficiálně neuveden, ale MMXIX každý samozřejmě rozluští jako 2019) a je to „Europäischer Wein“. Weninger hospodaří jak v Rakousku tak v Maďarsku, ale vinice jsou od sebe jen pár kilometrů a leckteří vinaři to mají do svých poloh ze sklepa dál než oni přes hranice, a toto víno je spojením hroznů z Horitschonu (rakouský Mittelburgenland) a Balfu (maďarský Sopron), z vinic certifikovaně bio a biodynamicky vedených, na spraších a rule. Sběr ruční, fermentace spontánní, jedna část pomleté a druhá celé hrozny. Zrání rok a půl ve starých, čtyřicetiletých, dubových sudech. Lahvováno bez čiření a filtrace ale s decentním přídavkem síry, 10 mg/l.
Než se dostanu k degustačním poznámkám, tak ještě malá vsuvka. Jedna z věcí, která mne na víně furt tolik baví, je spousta „náhodných zajímavých informací“, které se díky němu k člověku dostanou. Pravda tak trochu jako při proklikávání Wikipedií, kdy se z článku o chorobách peckovin dostanete třemi postupnými přeskoky skrze zajímavé odkazy k nejnovějším čínským raketám Dong Feng-41, abyste po dalších čtyřech skocích skončili ve dvě ráno u maskování mRNA v neoplodněných vajíčcích mořského ježka. Pokud víno jen bezmyšlenkovitě nevyzunknete a trochu se o láhev zajímáte, tak u mnoha dosud nevyzkoušených lahví narazíte na nějaký střípek zajímavého vědění. Zde je to samotné jméno Ponzichter, v překladu pěstitel fazolí, což bylo v podstatě hanlivé označení německy mluvící minority vinařů v maďarském Soproni. Vycházelo z toho, že mezi révou pěstovali zeleninu a často také fazole. Což je zajímavé samo o sobě, ale Weningera zaujalo i z „biodynamického pohledu“ a současných snah o maximální udržitelnost při pěstování nejen révy. Při špatném ročníku tak měl díky dalším plodinám vinař alespoň co jíst, ale zároveň fazole (ale také hrášek a další luštěniny a bobovité rostliny) dokáží do půdy ze vzduchu dostávat potřebný dusík a dodat jej tak dalším rostlinám. Třeba právě révě, která jej výrazně potřebuje hlavně před květem a do začátku tvorby bobulí. Dnes se, už nejen v bioprodukci, z tohoto důvodu běžně vysévá vojtěška, jetele, vikev, hrachor a další, ostatně i ten hrách a fazole. Ukázkový návrat do budoucnosti :-) Jen tenkrát to bylo vyloženě z nutnosti a vyplynulo tak nějak přirozeně.
Ale teď už samotné víno. Fajn rubínová barva. Čerstvá, čistá, svěží aromatika, s lehce „naturální“ divokosti a mírnou živočišností, červeně peckovinová s kořenitou linkou. Suché, lehkonohé, šťavnaté s výraznější kyselinou, opět peckovinově ovocné, fajn délka. Živé, energické, nekomplikované a skvěle snadno pitelné a ideální trochu podchlazené. Takový ten typ vína, co chcete pít ve větším, povídat si u něj s přáteli a nic složitého neřešit. Baví mne hodně. Dováží Veltlín.
