Dnes to bude opět pro sherry devianty :-) Je to už hezkých pár let, co jsem se zde rozepisoval o Manzanilla Solear od velkého ale výtečného producenta Barbadillo, který letos slaví výročí 200 let existence. Zaobíral jsem se jak „základním“ vínem, ale Solear je vždy skvělé pití (viz i novější samostatný článek), tak speciální En Rama variantou, nefiltrovanou a s delším zráním. A dnes se mrkneme na třetí víno, které vychází ze stejné solery. A nebude to fantastické amontillado Príncipe (případně totéž ve variantě VORS), které rozhodně doporučuji vyzkoušet, ale další Manzanilla! Konkrétně Manzanilla Pasada En Rama De La Pastora stočená v roce v říjnu 2020. Barbadillo relativně nedávno tuhle značku a potažmo styl vína oživilo a vyplatí se říct si k tomu trochu víc.
Všechny potřebné termíny už jsem zde v minulosti popisoval a najdete je třebas i v tom původním Solear článku. Méně často jsem tu měl jen termín pasada, který označuje vína která „prošla časem“, u Manzanilla sherry typicky takové kousky, které leží v sudech tak dlouho, až už začne flór odumírat a víno postupně dostává oxidativní nádech (ale ještě je to daleko ke stylu Amontilladu a nedochází k dalšímu dolihování). Podobný styl býval úplně běžný, v devatenáctém století patřil mezi nejoblíbenější, ale dnes je spíše výjimečný a většinu produkce tvoří „čerstvější“ varianty. Pastora je poctou tomuto původnímu stylu a významnému jménu historie. V roce 1827 se termín Manzanilla poprvé objevil v lodních přepravních dokumentech, do té doby šlo o typ vína konzumovaný pouze v místě původu především v barech. A vůbec první lahvovanou značkou byla Divina Pastora. Ta dnešní vychází, jak již řečeno výše, ze stejné solery jako Solear (sídlící v bodega El Potro), kde stráví přibližně šest let. Poté se vybrané sudy přesunout u kus dál, do specifické vlhčí části bodega La Pastora, kde si poleží další tři roky. Lahvováno bez velkých zásahů (jen hrubá filtrace). V podstatě se technicky příliš neliší od již roky dostupného En Rama lahvováni Solearu, hlavní rozdíl je finální místo zrání.
Tmavší, matnější zlatá barva. Výrazná aromatika, které prospěje trochu větší sklenka i teplota než pro běžnou manzanillu, respektive tak to vyhovuje mému vkusu. Hlubší, trochu kouřové, starý dřevěný vagón / stará dřevěná skříňka u babičky natřená nějakým leštidlem, překvapivě až zelené jablko, olivový nálev, něco vlašských ořechů a mořská slanost. Suché, s docela výraznou kyselinou a jistou svíravostí, slané, mírně oříškové, lehce nahořklé, delší, dost zajímavé. Charakterní sherry. Chtěl bych napsat „netradiční Manzanilla“, jenže… z jakého pohledu, vlastně :-) Užívám si to, ale upřímně úplně stoprocentně mi nesedí, hlavně v chuti mi přijde trochu agresivnější. Cena ve Španělsku se pohybuje okolo 14€ za 0.375l láhev (ale mají i magnumky!), já platil okolo dvanácti. Což není, v kontextu všeho výše uvedeného, vůbec špatná cena. Jen prostě za podobný peníz koupím třeba sedmičku Fino Inocente a to mi vyhovuje víc :-)
