Dnešní víno bude zase trochu exotika, zavítáme na Tenerife s Benje Blanco 2018 (D.O. Ycoden-Daute-Isora) od Envínate. Musím se přiznat, že jsem na sebe byl pyšný, když jsem si po zapsání poznámek konečně přečetl k vínu technikálie a „bylo to tam“ :-) Mám podobné styly rád a není to zas tak velký výkon, spíš krásně ukazuje problém s hodnocením. Občas se mi dostane do ruky něco, co mi přijde těžko zařaditelné, pro oblast třeba netypické. Ale někdo, kdo se zrovna tomu místu věnuje, by mi určitě detailně vysvětlil, že naopak vykazuje přesné znaky toho či onoho přístupu z určité specifické části apelace a že prostě jen nemám dostatek zkušeností. Každopádně o projektu Envínate už jsem se tu rozepisoval a později přidal hodnocení nových ročníků a jednoho dalšího vína, takže vás odkáží na starší článek a můžeme se vrhnout rovnou na tuto konkrétní láhev.
Guančové, původní obyvatelé Kanárských ostrovů, výrazem Benje nazývali druhou nejvyšší horu Tenerife, respektive možná kráter na jejím vrcholu, vulkán Pico Viejo. Vinice, ze kterých víno pochází, se ale nachází na svazích Pico de Teide, vulkánu nejvyššího (a také nejvyšší hory Španělského království), v nadmořské výšce 1000 až 1200 metrů, na písčité a bazaltové půdě. Mimochodem právě mám rozepsán článek o extrémních vinicích pro BarLife a na Pico de Teide se nachází výsadby až ve výšce 1700 metrů, což (když budeme počítat i ostrovy a nejen pevninu) je v Evropě rekord :-) Jde v podstatě o neošetřované keříkové výsadby, pravokořenné a velmi staré, 70 až 100+ let (první výsadby budou po poslední erupci v roce 1909). Odrůdově je to Listán Blanco alias Palomino Fino. Mošt kvasí spontánně a je tam zhruba týdenní kontakt se slupkami, víno pak leží nějakých osm měsíců na kalech v betonu a starých malých francouzských dubových sudech. Část, ta ve dřevě, si prošla decentním zráním pod flórem. Lahvováno bez úprav, krom mírného zasíření.
Burgundská láhev, zavoskované hrdlo, celokorek. Tmavší, matnější zlatá barva. Na úvod lehce funky netradiční vůně, svědčí tomu trochu větší sklo a nechat rozdýchat. Především pikantně vulkanicky minerální a jakoby „nervózně kyselá“ vůně, je tam fajn linka žlutého ovoce a citrusů ale prim hrají šutry, jódová mořská linka, dotyk flóru. Postupně lehce kouřové a karamel, olivový nálev… velmi se mění se vzduchem a teplotou a nabízí spoustu zábavy. Suché, středně plné, s výtečnou kyselinou, poměrně výrazné, lehce svíravé, s velmi dobrou délkou a doznívající lehce zemitě, staré vlhké dřevo. Výrazná mineralita, slanost, struktura a k tomu něco šťavnaté ovocností. Ne, není to „variace na Manzanillu“, byť s ní sdílí mnohé. Není to ani další těžko zařaditelné „macerované bílé“. Ani běžné nefortifikované Palomino. Je to dost unikátní ostrovní vulkanické bílé s velkým charakterem. Zaplacených 14€ mi přijde jako bezva cena. Jinak je mi samozřejmě jasné, že tohle víno zdaleka nesedne každému. Ba spíš naopak. Ale pro příznivce třeba naturálnějšího suchého tokajského, vín ze Somló a samozřejmě sherry to bude nejspíš docela zážitek. A nechci slyšet, že všichni tři v ČR, co popisu odpovídají, se určitě znají…
