Loni jsem zde psal o vinařství a ochutnávce Bruno Murciano (web), v mezičase čtveřici jejich vín (tři úrovně odrůdy Bobal a moc zajímavé bílé) zařadila do nabídky Alifea. Já se znovu mrknul na víno L’Alegria (DO Utiel-Requena), ale tentokrát mladého ročníku 2019, s podtitulem Bobal Cepas Viejas Arcilla Vino Artesano aka řemeslný Bobal starých keřů z jílu. I přesto, že se v řadě Bobalů (viz starší text k odrůdě) jedná o základní víno, jde o skoro 90 let staré keříkové ekologicky obdělávané (certifikované bio) výsadby v nadmořské výšce okolo 900 metrů, z jediné polohy Las Brunas. Tuhle jihovýchodně orientovanou vinici ve skutečnosti tvoří tři terasy s odlišnou půdou, toto víno je z největší střední terasy s dominancí červeného jílu nad vápencem.
Sběr ruční do malých bedýnek, dva dny studené macerace, poté spontánní fermentace (kombinace pomletých a celých hroznů) a macerace ve velkém betonovém tanku s pravidelným stlačováním slupek několikrát denně. V betonu si poleží tři měsíce a pak zraje dalších devět v 500l sudech (třetí použití). Celkem připraveno 12 tisíc zavoskovaných burgundských lahví s celokorkem, tahle byla číslo 219. Vinařství, i prodejci, o L’Alegria obvykle mluví jako o víně „lehčím“, „burgundského stylu“, „ihned přístupném k pití“, ale v ročníku 2019 poněkud vybočuje a vyzrálost a koncentrace je o dost jinde. Tmavá barva do fialové, hutnější projev, barví sklenku. Mladistvá, čerstvá vůně, kombinace tmavých lesních plodů, ovocná šťáva tekoucí mezi prsty, a černých třešní, zralá a koncentrovaná a zároveň naznačující kyseliny a slinosbíhavá, s linkou rozmarýnu a tymiánu, znatelnější alkohol. V chuti důraznější, středně plné, s docela výraznou kyselinou a také svíravými tříslovinami, tvoří povlak v ústech. Tmavě ovocné, expresivní, delší. Ale potřebuje čas, aby se trochu srovnalo.
Otevřel jsem pro návštěvu, která má ráda alsaské ryzlinky, láhev Riesling Orschwihr 2015 z Domaine Valentin Zusslin (web). O víně jsem se detailně rozepisoval před dvěma lety a odkáži vás tedy na starší článek, dnes jen aktuální degustační poznámky. Láhev pistole, pod kovovou záklopkou nad korkem ještě žlutý vosk, ale spíš tak na efekt než že by tentokrát plnil funkci (nebyl rozlitý úplně do stran). Tmavší, efektní nazlátlá barva. Expresivní aromatika, vrstevnatější a hlubší. Sladce medově zralé, podběl a čajový výluh, k tomu dotyk citrusů, zralých malvic, minerální linka a překvapivý dotyk sladší kořenitosti, vanilky. Moc pěkné. V chuti středně plné, se slušnou kyselinou, malvice, slušná stavba ale nic složitého, delší závěr s lehkou medovostí a mírnou nahořklostí. Vůně působí lákavěji a komplexněji, chuť je pak přímější a jednodušší. Ale z pohledu základního ryzlinku producenta po šesti letech… dost slušné! Navíc biodynamika, minimum síry a takové ty příjemné věci.
