Družstevní Crozes-Hermitage a 3/4 Frankovka

Vylovil jsem za zásob Crozes-Hermitage „Grand Classique“ 2017 od Cave de Tain (web), praktickou ukázku faktu, že i družstva dnes umí udělat fajn vína a často nabízí hodně slušný poměr ceny a kvality. O producentovi jsem tu psal více před pár lety a netřeba nic moc dodávat, snad jen že nadále posilují v podílu bio certifikovaných poloh. Tohle víno je v rámci apelace jejich základ, od ročníku 2018 se jmenuje Nobles Rives. Komplet odstopkované hrozny, fermentace a macerace v nerezu a betonových tancích 10 až 15 dní, pravidelné přetáčení. Školeno necelý rok z 3/5 v tancích a zbylé 2/5 v 400l sudech různých stáří. Jo a čistý Syrah, samozřejmě. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně tmavá barva a taková i aromatika. Svědčí tomu rozdýchání, na úvod trochu sevřené. Spíše tmavší ovocnost, lehce až směrem lesní plody, kořenitost do pepře a dotyk lékořice, kouřová / uzeně masitá linka. Suché, čisté, středně plné až plnější, se šťavnatou tmavší ovocností, jemnozrnnými tříslovinami, trocha kamenitosti, dobrá struktura a délka. Pil jsem s chutí, fajn víno, u Kupmeto běžná cena po lahvi 360 Kč.

Krásné Côte de Brouilly od Château Thivin

Je tu oficiálně podzim, vinobraní v plném proudu a pomalu ale jistě se zas blíží ten moment, kdy na nás vtrhnou mladá vína. A samozřejmě i to nejslavnější z nich, Beaujolais nouveau. Takže dobrá příležitost si připomenout, že ač i nouveau může být hodně fajn zábavné pití s charakterem, tak jsou to klasická vesnická a především Cru Beaujolais, která v téhle oblasti nabízí výtečné zážitky a rozhodně se jim vyplatí věnovat pozornost. A taky jim zde na blogu prostor dávám relativně často, byť by to chtělo (po apelačních úpravách v posledních letech, všemu tomu co jsem za uplynulé roky nastudoval, ochutnal, vypil a ostatně také viděl) nějaký pořádný aktuální detailní souhrnný článek, další položka do seznamu restů. Ale dnes to ještě bude konkrétní víno. Naposledy mne nadchla láhev od rodiny Geoffray z Château Thivin (web), víno z jejich krásné domovské apelace Côte de Brouilly.

Velký Müller-Thurgau a jeden příjemně chlastací

Nejsem odpůrcem odrůdy Müller-Thurgau, ba přímo naopak, o čemž jsem toho už dost napsal a v rámci loňského lockdownového pominutí smyslů dokonce natočil video. Ale samozřejmě uznávám, že pro „velikost“ odrůdy úplně nemluví fakt, že málokdo vám dokáže dát byť jen pár příkladu špičkových vín z ní a dost často se jako jediná výjimka potvrzující pravidlo objevuje Feldmarschall von Fenner (zu Fennberg, jak na vinětě do ročníku 2014 pokračovalo) slavného vinařství Tiefenbrunner (web, trošku víc jsem o nich psal v lednu). I o polním maršálkovi už jsem se tu detailně rozepsal a v článku najdete vše potřebné. Opakovaně v různých ročnících jsem musel smeknout před tím, jak úžasná milerka to je. Teď v pátek jsem měl možnost ochutnat nejnovější ročník 2019 a byl opět okouzlen. Ve zkratce jde o čistý Müller z výsadeb z roku 1990 a starších, z tříhektarové vinice v nadmořské výšce okolo kilometru. Půda je tam dost rozmanitá, od spraší a písku přes žulu a vápence, s vysokým obsahem soli. Hrozny dnes spontánně kvasí z půlky ve velkých starých sudech a z druhé v betonu (což je v devatenáctce novinka, předtím používali nerez), následně necelý rok zraje na jemných kalech a pak jde do větší těžší lahve tvaru pistole se šroubovým uzávěrem. V tomhle ročníku jich bylo 9100, což je znatelně méně než průměr.

Eros Teboni – ptejte se!

Na pozvání dovozce Albarelo včera do Prahy dorazil Eros Teboni, nejlepší someliér světa z mistrovství Worldwide Sommelier Association v roce 2018. Povede tu degustaci a dnes a zítra také degustační večeři. A aby se v mezičase nenudil, tak jsem domluven na rozhovoru. Pár snad zajímavých otázek jsem si na něj připravil, ale pokud se chcete na cokoliv (tematického, samozřejmě!) zeptat vy… pište do komentářů!

Vavřinec a Vino Nobile z LIDLu

Zapomněl jsem o víkendu vzít červené na vaření, a obětovat nic z dovezených zásob na pití se mi nechtělo, takže raději vyrazil rychle koupit něco do nejbližšího obchodu, LIDLu. Zlákala mne tam dvě vína. Prvním z nich bylo Svatovavřinecké pozdní sběr 2018 z Vinselektu Michlovský, kde rozhodlo místo původu – Dolní Kounice a trať Nová města. Na lahvi je „medaile“, speciální nálepka upozorňující na to, že Svatovavřinecké je nejpěstovanější modrou odrůdou v ČR. Pro supermarkety jsou asi podobné kousky potřeba, mně to přišlo poněkud úsměvné. Víno má spíše světlejší rubínovou barvu, nic hlubokého. Ve vůni červené ovoce, peckoviny do višní, kořenitá linka. Suché, čisté, spíše lehčí až středně plné, opět červená peckovinová ovocnost, fajn kyseliny a pitelnost, uhlazené třísloviny, nijak zvlášť dlouhé. Snažil jsem se v tom najít nějaký speciální charakter, ale bylo to prostě „jen“ přístupné a nekomplikované červené. I to se počítá. Zaplatil jsem už trochu víc, tedy v kontextu tamní nabídky, 139 Kč.

Letní přízrak straší i po roce…

Jedno z vín, které loni (alespoň v mé vinné bublině) vzbudilo docela velký rozruch, byl Letní přízrak od Petra Marady (web). Pinot Noir, Blanc a Gris s Chardonnay a také Ryzlink rýnský, z trati Kněžské v Mikulčicích. Vína původně zamýšlená jako základ sektů poněkud ujela a skončila pod kvasinkovým závojem. A když už, tak si tam skoro rok a půl pobyla. Výsledek lidi logicky rozděloval, ale nemalou skupinu nadšenců do dost nadchl. Vím i o takových, co nakoupili nemálo lahví, ale s vidinou velkých zásob upíjeli tak nadšeně, že už nemají nic! :-) Bohužel ani ve vinařství už není. Za ten rok se toho událo nemálo a jednou z události bylo i tornádo, které se na domě, vinařství i sklepě Maradových hodně podepsalo. Já se loni v létě, kdy o víně v rámci článku o vinařství psal poprvé, docela zásobil. A také nakoupil pár kartonů pro Družstvo. To se bohužel loni v září konat nemohlo. Část jsme pustili do světa v domácích degustačních bedýnkách a zbylých 12 lahví konečně mohli rozlít teď v pondělí. Byla to zábavná akce (a na nočních fotkách vynikne asi ještě víc) a víno vzbudilo zaslouženou pozornost.

Dvakrát Montepulciano od Nicodemi

Zlákalo mne vyzkoušet vína od Fattoria Nicodemi (web). Jsme v italské oblasti Abruzzo, konkrétně na svazích u Notaresco v srdci Colline Teramane. Podnik založil v roce 1970 Bruno Nicodemi, opustil práci v Římě a začal se věnovat půdě s révou a olivovníky, věnu své matky. Podnik od roku 2000 spravuji sourozenci Elena a Alessandro, dnes už mají 38 hektarů, z toho 30 hektarů vinic na jílu a vápenci vedených v ekologickém ale zatím necertifikovaném režimu. Ročně připraví nějakých 200 tisíc lahví vína, čtyři pětiny jdou na export, postavených na odrůdách Montepulciano a Trebbiano, nově se u nich objevuje ještě Pecorino. A i nějaký ten olivový olej mají, ročně asi 4000 půllitrových lahví. Já otestoval dvě různá červená Montepulciano d´Abruzzo.

Naturální zábavné Lambrusco

Mám rád klasické dobré (suché, ale i sladší varianty mohou být skvělé) Lambrusco, to už jsem se zde zmiňoval opakovaně. Bohužel jméno je dost zdevalvované hektolitry supermarketové ulepené bezcharakterní tekutiny a u nás zprofanované i coby nejlevnější volba „do karafy“ ve všemožných pizzeriích. Odrůda (resp. odrůdy) a víno má ale hodně co nabídnout, ten styl je unikátní a je s ním spousta zábavy. Na dnešní Družstvo (web, FB události) jsme zařadili jednoho dost populárního představitele z naturální scény, vinařství Cinque Campi („pět políček“, pojmenováno po jejich nejstarší vinici). Vinař Vanni Nizzoli pochází z rodiny, která na místě hospodaří a víno si dělá už dvě století, ale teprve v osmdesátých letech minulé století začali víno i prodávat. Nejdřív v demižonech místním a postupně došlo i na dnešní lahve a specifický přístup. Jedou v certifikovaném bio (od 2003, ale čistě už předtím) a také postupně vrací do oblasti lokální odrůdy. Mají i něco tichého vína, ale základem jsou šumivky. Bez čiření, filtrace a i bez síření.

Závodnická jižní Rhôna

Dirk „GT“ Vermeersch… Od „Gran Turismo“ ke „Grand Terroir“ :-) Velmi úspěšný belgický automobilový závodník, a to hned v několika různých disciplínách, měl sen si na důchod pořídit domek na jihu Francie. To se mu také před dvaceti lety podařilo, ale místo domku to bylo rovnou vinařství (web). Které se v průběhu let rozrostlo, dnes je to středně velký podnik s moderním vinařským provozem v Suze-la-Rousse, který si udělal jméno víny „na plný plyn“, nabušenými efektními kousky. Se jmény a zkratkami odkazujícími k motosportu, byť vždy s vtipně napasovaným jiným významem, a se šachovnicovou vlajkou prominentně na vinětách. Vlastní něco přes 24 hektarů vinic a jedou v ekologickém režimu (první vinice byla certifikována Ecocert už v roce 2002, postupně přidávají další, ne všechny ale dosud certifikaci mají). Na vinaření se Vermeersch vrhl bez jakéhokoliv vzdělání a zkušeností z oboru, ale od začátku se mu dařilo. Dcera, která ve vinařství dlouhodobě pracuje, už vystudovala enologii :-)

Ryzlink z Bzence s 95 body od Decanteru

Své nákupy vína neřídím podle bodů. Tedy… přiznávám… občas k nim, při nákupech bez předchozího ochutnání, a od kritiků u kterých trochu znám vkus a mám s jejich hodnocením zkušenosti, přihlédnu. Ale rozhodující faktory bývají výrazně odlišné. Teď jsem však udělal něco, na co nejsem vůbec pyšný… dvě vína koupil jen proto, že dostala vysoké hodnocení %-) Stydím se! První víno je domácí, zmiňoval jsem se o něm minulý týden jako o levném způsobu, jak vyzkoušet kousek s 95 body. Tolik totiž má ve výsledcích Decanter World Wine Awards 2021. Taky má Premium Gold z Prague Wine Trophy 2021 a zlaté (někdy opakovaně ve více ročnících soutěže) ze Salonu vín, Vinařských Litoměřic, Valtických vinných trhů, Grand Prix Vinex, Oenofora… očividně extrémně úspěšné víno! Naštěstí na lahvi, štíhlé tvaru bordó s hodně protáhlým hrdlem, jsou medaile jen dvě :-) Oblepování ve stylu Krista nebo Josefa Dufka se nekoná, uf! O čem že je řeč? Chateau Bzenec VOC Ryzlink Rýnský 2017 Terroir Collection (web vinařství), cukernatostí pozdněsběrové ale zatříděno jako VOC Bzenec, původ na Slovácku v bzenecké viniční trati Zadní hora. Má to 6.5 g/l cukru a 6.4 g/l kyselin při 12.5 % alkoholu a díky poměry cukru a kyselin deklarují jako suché, Decanter jej má v kategorii polosuchých. Celkem vzniklo 9062 lahví, které aktuálně vyprodávají (vzhledem k výše uvedenému přehledu cen pro mne trochu nepochopitelně) po 149 Kč za kus. Ale důležitý je samozřejmě obsah lahve :-)

Nový Vinograf a Bandol od Gaussena

Včera slavnostně otevřel nový Vinograf, další vinný bar tentokrát najdete v Praze na Vinohradech, na Korunní. Prostor už možná znáte, předtím zde sídlila Wine Society. Otevíračka byla ve znamení degustace vín z lahví větších formátů, především 1.5l magnum, ale zkusit šlo třeba i Svatovavřinecké 2013 od Žernoseckého vinařství z třílitrovky. Neochutnal jsem vše, ale pár dost povedených vín si tam rozhodně našel. Vyvážený klasický Pinot Noir 2015 od Petra Kočaříka potěšil, dost povedené lehkonohé červené Špigle-Bočky 2015 od Richarda Stávka taktéž. Pere Mata Cava L'Ensamblatge Brut Nature Gran Reserva jsem měl kvanta sedmiček nakoupených ve Španělsku, už nějakou dobu je ale nabízí i Vinografy. V magnum to byl ročník 2014 odstřelený letos v dubnu, malvicově-květinové výborně pitelné suché bubliny. Určitě by mi nevadilo věnovat více času lahvi Chablis Vieilles Vignes 2014 od Domaine Servin, ve sklence se krásně otevíralo a šlo o povedenou již docela nazrálou ukázku apelace. Za všechny vzorky bych ale vypíchl Château Jean-Pierre Gaussen „Cuvée Longue Garde“ 2011 v magnum, klasický starosvětský Bandol. Poprvé jsem se o víně, samozřejmě o starším ročníku, zmiňoval v začátcích blogu, v roce 2007. A když po sobě čtu tehdejší poznámky, tak bych možná dnes tak uchvácen nebyl :-) Mnohem detailněji se mu ale věnoval v roce 2009 a od té doby žádný další ročník neměl. Takže mne pohled na láhev hodně potěšil a na víno jsem se s chutí vrhnul!

Výtečný Blanc de Blancs a chutné Sylvánské

Raventós i Blanc (web) patří mezi mé šumivé oblíbence, psal jsem tu o nich vícekrát. Je to také jeden z prvních uprchlíků z apelace cava, vytvořili si vlastní – Conca del Riu Anoia. Navíc biodynamika a takové ty věci. Pravidelně nakupuji Blanc de Blancs Extra Brut, jako poslední to byl vlhčí deštivý ročník 2018. Původ ve Vinya del Llac, vinici se severní orientací u jezera, s keři ve stáří i přes 40 let na jílu s vápenitým podložím, odrůdově něco přes třetinu Xarel·lo a poté Macabeu a Parellada. Novinkou tohoto ročníku je pětiprocentní přídavek hodně zajímavé odrůdy Malvasia de Sitges z vinice La Plana, kde postupně obnovili téměř 1.5 hektaru. Připraveno čistě v nerezu, na kalech minimálně 18 měsíců (zde odstřel kalů 5. února 2021, jedou postupně). Světlejší slámová barva, fajn perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, energická vůně spojující sušené květy a bylinky s citrusy, fenykl, výrazně minerální. Suché, šťavnaté, aperitivně snadno pitelné a osvěžující ale s hloubkou a strukturou, charakterní bubliny. Opět citrusy, mineralita, lehce nahořklost v závěru, fajn délka. Výborný kousek! U nás pětistovková záležitost, já kupoval ve Španělsku za nějakých 12€ a byla to dobrá investice.

Auxey-Duresses od Jadota a habánský pinot

V rámci jedné akce Maison Louis Jadot (web, dováží Kupmeto) jsem koupil něco málo z Côte-d'Or a o dost víc jejich (resp. Château des Jacques) Beaujolais. První otevřenou lahví se stalo vesnické červené, Auxey-Duresses 2015. Připraveno z hroznů jižně a jihovýchodně orientovaných vinic ve výšce mezi 260 a 360 metry, na jílu a vápenci. Více se běžně nepodělí. Jo a čistý Pinot Noir, nečekaně :-) Po pár týdnech fermentace a macerace v dřevěných kádích zraje ve spíše použitých dubových sudech rok a půl. Burgundská láhev, kovová záklopka, delší kvalitní celokorek. Rubínová, nijak tmavá barva. Stále hodně čerstvá, mladistvá a pikantnější vůně. Ovocnost spíše červená do třešní s linkou černého rybízu, decentně pěkně zakomponované dřevo, typické, vybalancované a veskrze příjemné. Suché, šťavnaté, středně plné, sladší zralé třešně, něco svíravosti a jemnozrnných tříslovin, slušná struktura, snadno pitelné a delší. Sympatická, poctivě působící vesnická burgunda, nic složitého ale taky žádná nuda :-)

Oranžová Malvazija a fajn bádenský Pinot

Dostala se ke mně láhev Malvazija Dora 2015 ze Slovinské části Istrie od rodinného vinařství Bordon (web) založeného v roce 1985, prý jako první soukromé vinařství v oblasti, a dnes v rukou Borise a Evy Bordon. V poslední době jsem oranžádám a podobným záležitostem moc pozornosti nevěnoval, ale třeba to zas napravím :-) Tohle je čistá Malvasia z ekologicky vypěstovaných hroznů z dost pozdního sběru, s delší macerací na slupkách a zráním v sudech. Připravují ji jen v dobrých ročnících a v počtu 1200 lahví, tahle měla číslo 1 a vlastně bych rád viděl další láhev, zda číslování funguje :-) Těžká větší bordó láhev, celokorek, hrdlo zalité voskem. Tmavší, výrazná barva směrem do jantarové, trochu opalizující. Výrazná, expresivní aromatika, zralé a sušené ovoce, meruňky, až lehce do marmeládova, linka čokolády a kokosu. V chuti suché, plné, intezivní, teplejší, s tříslem spíš uhlazeným, sladší peckovinové ovocnost, hodně dlouhá teplá dochuť s jasně vyšším alkoholem (15 % to má). Bohatší, efektní oranžové, na můj vkus trochu „únavné“ a spíš na skleničku napárované k jídlu než že bych večer popíjel láhev :-) Mám víno otevřené už několik dní, jen tak v zašpuntované lahvi v 12˚C, a projev se téměř nemění. Takže bych se nebál, že by v lahvi nedokázalo zrát ještě hezkých pár let. Cena, co jsem tak hledal, 30+ Eur.

Výrazné změny v předpisech pro sherry

Už opakovaně jsem se zde dostal k trochu netypickým vínům z Jerezu a okolí, které kupříkladu ani nemohou nést označení sherry, docela detailně v článku O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores. V oblasti také trochu zuřil boj mezi městy Jerez a Sanlúcar týkající se stylů Fino a Manzanilla. Pokud sherry máte rádi, tak víte, že Manzanilla je v podstatě technologicky úplně stejné víno jako Fino, jen dozrávané u moře v Sanlúcar de Barrameda a díky tomu má specifický, „křehčí“ lehčí projev. Respektive tak o tom mluví apelace z roku 1964, do té doby šlo opravdu jen o jeden z druhů sherry produkovaný na více místech. Vtip je ale v tom, že Sanlúcar je jinak samozřejmě součástí i širší D.O. Jerez-Xérès-Sherry a mohou klidně víno označit i jako Fino a běžně se to děje, výrobce na lehčí a delikátnější verzi vína napíše Manzanilla a na trochu plnější Fino a je to, v podstatě to i dává smysl. Ale producent v Jerezu, a co je důležitější ani v přímořském El Puerto de Santa María, Manzanillu deklarovat nemůže, ať už by víno bylo charakterem naprosto srovnatelné. Fino de Sanlúcar jim tak přijde trochu nefér :-) Vzhledem k těmto sporům a dalšímu vývoji regionu, nástupu nefortifikovaných vín, kousků mnohem více orientovaných na terroir a jinak specifických, stoupající oblibě u sherry nepovoleného bag-in-boxu a z dalších důvodů bylo jasné, že apelační předpisy budou muset nějakým způsobem reagovat. A to se i stalo.

Tratě salonu, zlatí z DWWA, Francie -29 %, Družstvo již brzy

Národní vinařské centrum přišlo s novým projektem – Představujeme viniční tratě vítězů Salonu vín ČR 2021. V krátkých videích, venku je zatím první s vínem Louis Girardot brut a viniční tratí Nad Nesytem odkud mají Chardonnay, chce představit vždy konkrétního vítěze v soutěži společně s viniční tratí, ze které pochází. Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby byla videa o něco delší a jednotlivým tratím se věnovala trochu podrobněji, objevilo se v nich více o specificích, odrůdovém složení, nejvýznamnějších pěstitelích a tak podobně. Ale každý projekt, který se trochu více zaměřuje i na místa původu, nejen na samotný obsah lahve, se počítá! Mimochodem před pár měsíci jsem po vinnou přílohu Hospodářských novin psal právě o „nejlepších“ tratích v ČR. Ač jsem tam pár top kousků jmenoval a spíše povrchně se jim věnoval, tak se text zvrhl více v mudrování o tom, co vlastně tvoří potenciál konkrétní viniční polohy a jak velkou roli v tom hraje samotný vinohradník. A také brblání o složitosti sestavování žebříčků a klasifikací :-) Pokud bychom ale vzali skutečně jen vína ze Salonu, jakkoliv je to měřítko neúplné, výrazně ovlivněné statutem soutěže a pevným zastoupením podoblastí a typem vín co se účastní, tak by tam dost dominovala trať Klínky ve Vracově, díky produkci Zámeckého vinařství Bzenec. Na dalším místě Věstonsko a následuje Purmice, oboje Perná, Horní hory ve Strážnici, Punty ve Velkých Němčicích, trať Na štrekách v Novém Přerově, Helezný díl v Čejkovicích či obec Miroslav a Weinperky. V obcích jasně dominuje Perná, kde jsou obvykle tratě jasně uvedeny (viz výše) a na druhém místě jsou Velké Bílovice, kde ale vína konkrétní trať naopak často uvedenu nemají.

Vídeňský Gemischter Satz a klasický veltlín

Vídeň je jedním z těch míst, kam do vinic dojedete tramvají, a pokud jde o světové metropole tak městem s největšími výsadbami – 647 hektarů. Mezi nejznámější producenty, a nemalý vliv na to má jejich proslavené heurige a jistě i fakt, že v jednom z jejich domů pobýval Ludwig van Beethoven, je Weingut Mayer am Pfarrplatz (web). A samozřejmě roli hraje i to, že z celkové plochy vídeňských vinic mají skoro desetinu, 61 ha. Konkrétně v lokalitách Grinzing, Hernals a Wiener Nussberg. Výsadby mají též v Erste Lage tratích Preussen a Langteufel. Já pil klasiku v podobě Wiener Gemischter Satz 2020. Vídeňská viniční směska má od roku 2013 vlastní DAC a je to tak správně, vzniká tam spousta veskrze sympatických vín. Pravidla říkají, že víno musí být tvořeno nejméně třemi kvalitními odrůdami, přičemž poměr nejzastoupenější z nich nesmí překročit 50 % a třetí nejzastoupenější musí mít alespoň 10 %. Navíc se nebavíme o směsi hotových vín, hrozno všech odrůd musí být sklizeno a zpracováno společně. Stylově směřují k „čerstvosti“, maximální alkohol je povolen 12.5 %. Vína je dovoleno dávat na trh od března roku následujícího po sklizni. Wiener Gemischter Satz DAC lze připravovat ve všech úrovních pyramidy – od celé oblasti, přes jednotlivé katastry, Großlage či dokonce specifické vinice.

Vertikála moselského kabinetu od F.J. Eifel

Mám moc rád vertikální degustace! Ono teda už dva ročníky téhož vína bývají bezva zábava a od tří výš se radost ještě násobí :-) Dnes se vertikálně zastavíme na Mosele, ve vinařství Weingut Franz-Josef Eifel. A to s ročníky 2017 až 2020 jejich „základního“ vína, kterým je Trittenheimer Apotheke Riesling Kabinett trocken, tedy rovnou kousek z jedné z ikonických moselských tratí. Před nedávnem jsem se o vinařství rozepisoval u ročníku 2016 jejich Alte Reben, vše řečené platí i zde. Změnilo se akorát to, že dnes už má dovozce CCVino vína v nabídce, takže článek není jen dělání chutí s něčím v ČR nedostupným :-) Krom ročníku 2018 jsou vína pod šroubovým uzávěrem, osmnáctka má kovovou záklopku a celokorek. Zda je to kvůli specifikům ročníku a vinař tím něco sleduje, šlo o šarži určenou pro trh preferující korky, zrovna mu došli láhve na šrouby nebo je za tím něco jiného netuším, ale mám v plánu ještě zjistit!

Renaissance Sauvignon Blanc od Romana Fabiga

Na trh přišlo letos v červenci. Četl jsem o něm článek. Vlastně už několik. I rozhovor s vinařem. Viděl propagační video, vyjíždí na mne už týdny neustálé v mé bublině na sociálních sítích. Četl silná slova z pera samotného vinaře. S údivem hleděl na částku, která je za víno aktuálně požadována (a která odpovídá počtu připravených lahví), a kroutil hlavou nad přirovnáními k největším jménům Štýrska a Loiry. A nemohl než ocenit marketing a haló, které vinař za pomoci několika domácích sommeliérských osobností okolo vína dokázal vytvořit. A včera jsem ho konečně ochutnal. Sauvignon Blanc Renaissance 2020 z řady BIG od moravského specialisty na tuto odrůdu, vinařství Roman Fabig (web). „Sebezlepšování nikdy nekončí. Svět kolem nás se víc a víc specializuje a já se o to snažím ve víně. Renaissance je posun v lidském vnímání. Ve vnímání různorodosti odrůdy Sauvignon Blanc jaká až může být. Myšlenka vyčerpat všechny možnosti, jak z vína získat maximum charakteru tady byla už dávno před tím, než vznikla první Renaissance. S ročníkem 2020 se tato vize stala skutečností a první ochutnávky vína potvrdily, že vzniká něco unikátního. Něco se svojí individuální osobností, elegancí a dlouhou dochutí. Věřím, že tohle víno je renezanční právě z důvodu individuality a rozkvětu velkých vín na Moravě. Přesně toto Renaissance symbolizuje.“

Krásný mladý Riesling od Ratzenbergera

Weingut Ratzenberger 2019 Steeger St. Jost Riesling trocken. Než dočtu celé, už se mi sbíhají sliny! Tohle víno, ve starších ročnících, patřilo mezi mé velké oblíbence, ale už docela dlouho jsem ho neměl. Nově vinařství opět dovezl Vinonaut a tak jsem si udělal radost a zakoupil průřez produkcí, včetně malých vertikál několika vín. Krom ryzlinku pořídil i základní Rivaner (aka Müller-Thurgau) a také Spätburgunder (vinařství má ale i Grau a Weissburgunder). Na všechna se dostane, tenhle kousek jsem ale musel otevřít hned! Než se vrhneme na poznámky, tak krátce k samotnému producentovi.

Chutná červená Rhôna s Coup de cœur

Dnes se zastavíme na jižní Rhôně. Domaine La Lôyane (web) sídlí na úpatí kopce s klášterem Notre-Dame-de-Grâce u Rochefort-du-Gard a poblíž bažin, které zde ve středověku vysušili mniši. Lôyane je historickým názvem místa a znamená v podstatě vlčí doupě. Samotný podnik má historii „jen“ něco přes dvě desítky let, byť rodina vinohradničí již po čtyři generace, v moderní historii ale hrozny jen dodávala družstvu. La Lôyane vzniklo spojením několika menších usedlostí a vinic v apelacích Lirac, Tavel, Côtes du Rhône a Côtes du Rhône Villages, celkem mají zhruba 20 hektarů. Vinice udržovali „čistějším“ způsobem, od roku 2019 jsou v přechodném režimu na plné bio a postupně se také odvrátili od částečně mechanické sklizně i dalších úkonů k ruční práci, pořídili si pár zaměstnanců a také nový vhodnější sklep. Jedou spíš „klasiku“, ale v nabídce už mají i nesířené víno :-) V poslední době se o nich trochu více mluví a získali pár velmi slušných hodnocení. Což platí i pro jejich dnes popisovaný základ produkce, který si v zásadním francouzském průvodci Guide Hachette 2021 odnesl nejvyšší tři hvězdičky (aka „výjimečné víno“) a Coup de cœur k tomu :-) Srdíčko může obdržet dvou či tříhvězdičkové víno, které na toto hodnocení ve slepé degustaci musí doporučit komise a druhá později, taktéž ve slepé degustaci, jejich rozhodnutí potvrdit. Ve výsledku jde jen o nějakých pět procent z již tak vysoce hodnocených vín. „Láska na první ochutnání“ jsou, alespoň pro mne, s velkou spolehlivostí typická a veskrze chutná vína, leckdy etalony kvality či alespoň encyklopedické ukázky stylu / apelace, ale záruka že mi sednou stoprocentně tam samozřejmě není. A jak na body ani podobná hodnocení zas tolik nedám, tak tady to roli při pořízení rozhodně hrálo :-)