Je tu oficiálně podzim, vinobraní v plném proudu a pomalu ale jistě se zas blíží ten moment, kdy na nás vtrhnou mladá vína. A samozřejmě i to nejslavnější z nich, Beaujolais nouveau. Takže dobrá příležitost si připomenout, že ač i nouveau může být hodně fajn zábavné pití s charakterem, tak jsou to klasická vesnická a především Cru Beaujolais, která v téhle oblasti nabízí výtečné zážitky a rozhodně se jim vyplatí věnovat pozornost. A taky jim zde na blogu prostor dávám relativně často, byť by to chtělo (po apelačních úpravách v posledních letech, všemu tomu co jsem za uplynulé roky nastudoval, ochutnal, vypil a ostatně také viděl) nějaký pořádný aktuální detailní souhrnný článek, další položka do seznamu restů. Ale dnes to ještě bude konkrétní víno. Naposledy mne nadchla láhev od rodiny Geoffray z Château Thivin (web), víno z jejich krásné domovské apelace Côte de Brouilly.
Rodina vinohradničí již od poloviny 18. století, v roce 1877 pak pořídili v aukci usedlost ze století patnáctého, nejstarší podnik na vulkánu Brouilly, Château Thivin. A k němu náležící dva hektary v Clos de Brouilly. Rodina Geoffray se zasloužila o vznik apelace Côte de Brouilly a dodnes se jejich vinařství řadí k úzké špičce v oblasti a je producentem referenčních vín. Každou generací, dnes vše řídí šestá, se rozrůstali nákupem vinic, modernizovali vinařství (dnes hodně pracují s betonem a vše zařídili tak, aby šlo co nejvíce gravitačně) a zvětšovali prostory. „Modernizací“ byl i příklon k ekologickému zemědělství a postupná konverze vinic tímhle směrem, nejdříve v rámci sdružení Terra Vitis a dnes již s bio certifikací. Důraz na staré (a velmi staré, až stoleté) keře a polohy na svazích, ruční sběr, každá poloha vinifikována separátně, v případě červených tradiční práce s celými hrozny, krom betonu zrání ve velkých dřevěných sudech a v případě specifických cuvée i malých burgundských. Dělají i růžové a také skvělá úspěšná bílá Chardonnay.
Já v rámci oslavy výročí svatby (ano, Beaujolais na zvláštní příležitost a ani to nebyl Morgon nebo Moulin-à-Vent, předsudky stranou!) pil Côte de Brouilly „Clos Bertrand“ 2018, které pochází z původní jihozápadně orientované historické polohy před château na úpatí Mont Brouilly, hezky obehnané zídkou. Podle důkazů si zde révu pěstovala církev už ve 14. století, půda je zde hlubší a růžová žula se zde mísí vulkanickým modrým dioritem. Víno je samozřejmě tvořeno odrůdou Gamay, ale je v něm trocha bílého Chardonnay „pro finesu“ (a upřímně právě tohle historicky určitě z části stálo za typickým jemnějším stylem třeba klasických pinotů z Chambolle-Musigny, nějaké to procento Pinot Blanc v červeném…). Částečně odstopkované hrozny, macerace a fermentace 10 až 14 dní, zrání 7-9 měsíců ve velkých dubových sudech. Lahvování bez čiření a filtrace. Burgundská láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. Moc se mi líbí barevné schéma viněty, je tak nějak… starosvětsky tlumeně uklidňující. Víno tmavší rubínová barva. Ve vůni i chuti přirozeně a s uvolněnou grácií kombinuje přístupnost, veselost a přímočarost s delikátním, vrstevnatým, serióznějším projevem. Voňavé, ovocné, kombinace tmavších a červených plodů, peckoviny a jahody, s kořenitostí a kamenitostí a florální linkou. Suché, čisté, středně plné, ovocné, šťavnaté s velmi pěknou kyselinou, s pevnou stavbou, tříslo měkčí, jemnozrnné a poměrně uhlazené, vyvážené, skvěle pitelné. Tak snadno přístupné a lákající klopit, ale se strukturou a komplexitou umožňující si s tím hrát a věnovat vínu celý večer. Tohle mne baví opravdu hodně! Dováží Domaine R&B, mají i další jejich cuvée a chystám se vše nakoupit. Mimochodem dovozce má teď v sortimentu u naturální legendu Beaujolais, Domaine Lapierre…
