Nejsem odpůrcem odrůdy Müller-Thurgau, ba přímo naopak, o čemž jsem toho už dost napsal a v rámci loňského lockdownového pominutí smyslů dokonce natočil video. Ale samozřejmě uznávám, že pro „velikost“ odrůdy úplně nemluví fakt, že málokdo vám dokáže dát byť jen pár příkladu špičkových vín z ní a dost často se jako jediná výjimka potvrzující pravidlo objevuje Feldmarschall von Fenner (zu Fennberg, jak na vinětě do ročníku 2014 pokračovalo) slavného vinařství Tiefenbrunner (web, trošku víc jsem o nich psal v lednu). I o polním maršálkovi už jsem se tu detailně rozepsal a v článku najdete vše potřebné. Opakovaně v různých ročnících jsem musel smeknout před tím, jak úžasná milerka to je. Teď v pátek jsem měl možnost ochutnat nejnovější ročník 2019 a byl opět okouzlen. Ve zkratce jde o čistý Müller z výsadeb z roku 1990 a starších, z tříhektarové vinice v nadmořské výšce okolo kilometru. Půda je tam dost rozmanitá, od spraší a písku přes žulu a vápence, s vysokým obsahem soli. Hrozny dnes spontánně kvasí z půlky ve velkých starých sudech a z druhé v betonu (což je v devatenáctce novinka, předtím používali nerez), následně necelý rok zraje na jemných kalech a pak jde do větší těžší lahve tvaru pistole se šroubovým uzávěrem. V tomhle ročníku jich bylo 9100, což je znatelně méně než průměr.
A jak tedy víno vypadá? Barva spíše světlejší slámová. Ve vůni poměrně aromatické a projevem, a platí to i chuti, v mnoha ohledech evokuje dobrý Riesling. Ač je zároveň své a jiné, jen takový „ryzlinkový dojem“ tam je a se zráním se ještě prohlubuje. Prostě na tomhle konkrétním terroir se jeden z rodičů odrůdy dokázal dost silně projevit :-) Čerstvé, s poměrně výraznou minerální linkou a lehkou pikantností, linka ovoce do meruněk a dalších peckovin, decentní medovost, kouřovost a dotyk šafránu. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, středně plné, poměrně koncentrované a lehce zakulacené jemným dotykem zbytkového cukru, dlouhé. Vyvážené, zábavné, na začátku cesty a věštím tomu skvělou budoucnost, opravdu krásné víno a velký Müller. Bohužel to není žádný „skrytý poklad“ ale asi nejdražší suchá milerka (sem tam se objeví nějaké ledové víno nebo tak, kde by přepočteno na sedmičku mohlo vyjít i dráž, ale spíš ani to ne) na trhu. U dovozce Albarelo je běžná cena po lahvi 1299 Kč. Ups…
A když už jsme u téhle odrůdy… nedávno jsem otevřel Bacharacher Rivaner 2020 trocken od Weingut Ratzenberger (web), tedy skvělého vinařství z německé oblasti Mittelrhein, rozepisoval jsem se o nich nedávno. Rivaner je označení milerky používané hlavně v Německu a také v Rakousku a Slovinsku. Víno spadá do řady základních jakostek, pochází z vrchní části kopce (který prý Římané nazvali Bacchi Ara, Bakchův oltář) nad tratí Bacharacher Posten, tedy už žádný prudký svah. Čirá bordó láhev, kovová záklopka a celokorek. Světlejší barva, zelenkavý odlesk. Čistá, svěží, především florální vůně, ovocnost do zeleného jablka, trocha citrusů a minerality. Suché, čisté, středně plné ale lekhonohé, osvěžující s fajn kyselinou, opět jablko, nekomplikovaně přímočaře fajn ale zároveň ne nudné, výborně pitelné, s decentní nahořklou pecičkovou linkou v dochuti co volá po dalších doušcích. Mně to baví. Ale jasně, i základní Riesling stejného vinaře asi o trochu víc :-) A vlastně ani netuším, zda dovozce Vinonaut bude běžně mít. Cena po lahvi 249 Kč.
