Boüard odsouzen, Meunier, modré odrůdy ve Francii a láhev zkoumaná FBI

Před nedávnem jsem se zde zmiňoval o problémech, kterým aktuálně čelí klasifikace v St.Emilionu. A také o soudním sporu s majiteli tamních hvězdných vinařstvích. Hubert de Boüard, spolumajitel Château Angélus, byl odsouzen k pokutě 60 tisíc EUR za vměšování do klasifikace v roce 2012, resp. přímo její zmanipulování. Soud rozhodl, že jeho vliv šel nad rámec „jen“ střetu zájmů, který měl coby vinař, jeden z těch navrhujících pravidla nové apelace a zároveň i člen komise, které o všem rozhodovala. Jelikož mu hrozilo i vězení je tato pokuta, nižší než mohla být a v kontextu produkce Angélusu a další prestiže a mediálního zviditelnění které přineslo tehdejší povýšení na St.Emilion Premier Grand Cru Classé ‘A’ , vlastně zanedbatelná. Ale verdikt „vinen“ se Bouardovi samozřejmě nelíbí. Souzen s ním byl též Philippe Castéja, majitel Château Trotte Vieille, ten byl ale osvobozen.

Zajímavé frizzante a jedno z nabídky ve vlaku

O vinařství Le Vigne di Alice (web) už jsem tu pár řádků měl, tenkrát jsem psal o jejich col fondo bublinách. A ani dnes to nebude žádný z jejich „běžných“ představitelů Prosecca, ale Tajad Frizzante. Jméno znamená v původním benátském dialektu směs a přesně tou i víno je. A zároveň je to taková exkurze do minulosti vín z téhle oblasti. Dnes pro tamní bubliny nejobvyklejší odrůda, Glera, zde tvoří jen 1/5 směsi. Velkou převahu mají, po 2/5 každá, Verdiso a Boschera. Verdiso je dnes známé spíš jen jako doplněk právě ke Gleře v Proseccu, ale dřív bylo rozhodně důležitější z oněch dvou, bohužel historicky trochu utrpělo zaměřením na plodnější ale méně zajímavé klony odrůdy a upadlo. Každopádně vínům dokáže dodávat super kyselinu a živost a je hodně fajn (chlastací, spíš než nějak komplexní) v tiché podobě. Boschera je další z čistě lokálních odrůd, rozšířená především v oblasti Vittorio Veneto, ač některé nové výzkumy ji uvádějí jako totožnou s mnohem slavnější odrůdou Verdicchio. Konsensus na tom ale zatím není :-)

Nesířený španělský Syrah a milé Beaujolais

Doplňoval jsem minulý týden některé své oblíbence ze sortimentu dovozce BIO Sueño, především výtečné kousky od Celler del Roure, nějakou tu španělskou frankovku a bubliny od Mas Candí a chtěl jsem se i mrknout, jak zraje Bobal od Bodegas Ponce. Dnes to bude ale jedna úplná novinka. O Bodegas Arráez už jsem se tu také v minulosti zmiňoval, jejich viněty jsou nepřehlédnutelné a vína v lahvích základní řad (hlavně Vivir sin Dormir a Mala Vida) jsou obvykle ten správný poměr efektního líbivého projevu, zajímavosti a fajn ceny. Tentokrát jsem chutnal řadu vyšší v podobě Los Arráez Syrah 2020. Jsme v Font de la Figuera a nadmořské výšce skoro 750 metrů, viněta odkazuje k  častým problém s divočáky v těchto místech, žerou jim hrozny. Odrůdově čistý Syrah z keříkových výsadeb 25 let starých. Připraveno komplet bez síry, z projevu v neutrálních nádobách. Láhev těžší burgundská, kovová záklopka, celokorek. Lahve číslované, tohle byla 2965 z celkových 4269 :-) Tmavší rubínová barva. Voňavé, čerstvě vzletně ovocité, zralé červené plody, linka kořenitosti a kůže, lehce vlhká vápenitá zeď. Suché, středně plné, šťavnaté, ovocností lehce vesnické Beaujolais styl (a tipnul bych si i nějakou semi-karboniku) ale plnější, lehce svíravé ale třísloviny poměrně uhlazené, decentně zemitý dozvuk. Ovocné, zábavné, voňavé, nesířené červené co dobře vypadá a v lahvi se nějakou dobu myslím v klidu udrží, ale je bezva v téhle podobě. Inu proč ne! Cena po lahvi nějakých 360 Kč.

Biodynamický rakouský Riesling a jedna Mosela

Po vlastně hodně dlouhé době, rozhodně vzhledem k tomu, jak pravidelně jsem jejich vína chutnal a měl je rád, jsem si pořídil láhev od biodynamického Demeter certifikovaného Weingut Wimmer-Czerny (web). Konkrétně to byl Riesling Weelfel 2019, tedy kousek z jediné polohy u Goesingu. Do lisu jdou celé hrozny a mošt je přes noc v kontaktu se slupkami, víno fermentuje samozřejmě spontánně a zraje zhruba rok, během té doby je dvakrát přetočeno a před lahvováním už se nefiltruje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, trochu matnější žlutá barva. Ve vůni ovocnost do malvic a něco peckovin (meruňky), trochu navinulejší, krémová a florální linka. Suché ale s decentním dotykem cukru, středně plné, čisté, s fajn kyselinou, opět hlavně malvice, slušná délka. Jen tak se pilo dobře, ale oproti dřívějšímu preciznímu projevu působilo tak nějak… rozostřeně. Stále ale pěkné víno, to zas jo, jen jsem asi čekal o chlup víc. Možná jen, jak teď furt piju hlavně německé ryzlinky, jsem tomuhle stylu odvykl ;-) Jinak ve Veltlínu po lahvi za 369 Kč.

Cabernet od Errazuriz ve třech podobách

Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.

Zdražování, jaderná vinice, cizí vinohrady a robokočky na place

Následující řádky nejsou skutečnými prohlášeními producentů, apelačních organizací či jim spřízněných komerčních magazínů o víně, ale… příliš se od nich neliší. „Komplikované počasí letošního ročníku představovalo pro vinohradníky i sklepmistry obrovskou výzvu, jejich ducha ale zlomit nedokázalo a přineslo zajímavá vína, které se vyplatí vyzkoušet. Bohužel sklizeň byla extrémně nízká a očekávají se vyšší ceny.“ Ovšem může to být i sofistikovanější! „V letošním ročníku vinařství vyprodukovalo minimum vína z Grand a 1er Cru poloh a hrozny použilo převážně do svých vesnických vín, která se tak stávají výjimečně zajímavou investicí, ač stojí výrazně více než obvykle.“ A když počasí nestálo za prd, tak se dozvíme, že: „Letošní dokonalé počasí přineslo bohatou sklizeň hroznů v kvalitě, o jaké si vinaři nechávají zdát, a vznikají z nich jedna z nejlepších vín této dekády. Očekává se, že budou právem naceněna výše než loňský ročník.“ Prostě mám pocit, že platím za víno čím dál víc, nic víc v tom nehledejte ;-)

Šampaňské koroptví oko a bubliny v červené

V pátek je „oficiální“ Champagne Day a tak jsem si říkal, že bych mohl odhrnout poznámky k nějaké té šumivé lahvi z regionu, která mne v nedávné době zaujala. A začneme výjimečnou růžovkou. Champagne Doyard Œil de Perdrix Grand Cru Millésime 2007 jsem pil v rámci degustace starších degorzáží, o víně v jeho mladším ročníku jsem se zde zmiňoval opakovaně. Jde o ze tří čtvrtin Pinot Noir z vinice ,,Les Bonnes Hottes“ v Aÿ a čtvrtiny Chardonnay z Grand Cru vinic u obcí Le Mesnil, Avize, Cramant a Oger. Pomalé lisování a v jeho průběhu trocha macerace dávají onu typickou barvu někde mezi oranžovou a růžovou, koroptví oko. Vidělo to trochu dřeva, zrání na kalech v lahvi 4+ roky, dozáž velmi malá. Ve vůni stále čerstvé, bohatší, plné drobnějších červených plodů, s minerální a kouřovou linku, s jemností i důrazem. Elegantní, seriózní. Suché, šťavnaté, červeně lehce navinule ovocné, vyvážené a krásně strukturované, minerální, poměrně dlouhé. Máte chuť to klopit i zkoumat jednotlivé vrstvy celý večer. I takhle může vypadat „růžovka“. Vozí Terroir Champagne a aktuálně je v nabídce ročník 2013, ale téhle sedmičky mají něco málo schovaného a třeba když hezky poprosíte… :-)

Tibor Melecsky, podcast s ředitelem Svazu vinařů, sovy ve vinicích

V sobotu zasáhla především české a slovenské vínomilce smutná zpráva. Těžké nemoci podlehl strekovský vinař Tibor Melecsky. Zásadní postava slovenské naturální scény jeden z těch, kteří stáli na počátku jejího současného úspěchu, nejdříve ve vinařství Strekov 1075 a poté svém vlastním. Neúnavný experimentátor a autor originálních a neopakovatelných vín. Ta vždy vzbuzovala emoce, na všechny strany, a byla základem mnoha vášnivých rozhovorů u plných sklenek. Tibor bude chybět. Upřímnou soustrast celé rodině.

Cabernet Franc z Gualtallary a fajn NZ Sauvignon

Argentinský bio (a dokonce s řadou nesířených vín) producent Domaine Bousquet (web) nedávno přidal novinku do řady GAIA. V té šlo původně najít „neobvyklé“ (či spíše novosvětské) bílé a červené směsi, ale postupně přidali i jednoodrůdová vína. Mimo jiné od ročníku 2018 též Cabernet Franc, který jsem pil nedávno a včera znovu chutnal a opět mne oslovil. Jsme v oblasti Tupungato a konkrétně v Gualtallary, v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů. Bousquet tam vinaří už skoro čtvrt století, tenkrát vinice vysazoval do panenské přírody kde se dříve réva vůbec nepěstovala. Ale jestli je v současnosti nějaká argentinská oblast, která na sebe strhává pozornost, pak je to právě tahle. Malbec a právě Cabernet Franc z Gualtallary byla nedávno první dvě argentinská vína, která si v Parkerově Wine Advocate odnesla plných sto bodů. GAIA do téhle kategorie nesměřuje, ale je to dost fajn víno a cenově i poněkud dostupnější, běžná cena po lahvi u Kupmeto je 399 Kč :-)

3x červená Morava – Pinot, Merlot, Frankovka

Dnes se podíváme na tři moravská červená, všechna ochutnaná v baru/restauraci po jedné či dvou sklenkách a tedy spíše „degustační“ dojmy než poznatky z celé lahve otevřené 2+ dny doma. A začneme bořetickým Pinot Noir Terasy 2017 zemské vinařství Jaroslav Springer (web). Mix klonů 115, 777 a 943, keře v certifikovaném bio režimu. Dva roky ve francouzských barrique sudech a následně ještě rok smíšeno v sudu velkém, lahvováno bez čiření a filtrace letos v lednu. Pěkná tmavší rubínová barva. Čistá, docela výrazná, příjemná aromatika, výrazně ovocná do tmavých zralých třešní, jasná linka dřeva, dotyk čokolády. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou a sladšími, jemnějšími tříslovinami, svíravost, opět peckovinové ovocnost, slušná délka. Typický, poctivý, dobře pitelný a již nyní přístupný pinot, který ale bude ještě myslím dobře znát. Běžná cena něco přes čtyři stovky, což ostatně platí i pro dvě další vína.

Italský veltlín, bio cava a marketové Champagne

Dnes začneme v Itálii, v Alto Adige a údolí Isarco / Eisacktal. Konkrétně zavítáme do Abbazia di Novacella aka Kloster Neustift. Pokud chcete použít název v obou jazycích, tak články děsně bobtnají :-) Jsme v historickém klášterním vinařství založeném augustiniány, prý už od roku 1142 tam hospodaří. Vlastní šest hektarů u Novacella a dalších patnáct na pozemcích poblíž Bolzana, ale celkem pracují s asi 80 hektary (v nadmořských výškách 260 až 900 metrů, na různých půdách a s širokým rozptylem tamních tradičních odrůd) kde zbývající část patří zhruba padesátce menších pěstitelů. Ve vinicích praktikují ekologické postupy, ale certifikování nejsou. A chlubí se i CO₂ neutralitou :-) Já chutnal jejich mladý Grüner Veltliner 2020 z „klasické“ základní řady. Keře ve vyšší nadmořské výšce (650-750 metrů), mošt ze ¾ spontánně kvasí a zraje v nerezu a z ¼ v 30 hl dubových sudech. Světlejší barva, zelenkavá. Velmi čerstvé, živé a svěží. Zelené jablko, lehce limetková kůra, florální linka a dotyk pepřové kořenitosti. V chuti středně plné, suché, šťavnaté, vyvážené, čistě udělané až možná „technicistně precizní“ ale rozhodně ne nějak falešně působící, opět jablko a citrus a lehce herbální, osvěžující, dobře pitelné a lákající dát si další doušek. Pěkný veltlín! Nalákal zkusit od producenta další vína. Měl jsem ve Vicini di Vino, netuším zda si vozí sami či ne, na e-shopu každopádně víno nemají.

Čtyřikrát Château Thivin

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství rodiny Geoffray, Château Thivin (web). Včera jsem vyrazil na degustaci pořádanou dovozcem, Domaine R&B, prochutnat pár jejich dalších vín nejen z Côte de Brouilly. A jelikož to nejdůležitější o producentovi jsem pokryl v minulém článku, tak se můžeme vrhnout rovnou na vzorky. A začneme Beaujolais blanc „Clos de Rochebonne“ 2019, ze dvou jejich bílých tím výše postaveným. Geograficky jsme o nějakých dvacet kilometrů jižněji než u ostatních vín, u obce Theizé a v zídkou obehnané vinici u Château de Rochebonne, se slavnými „pierres dorées“, zlatými kameny, a historií doloženou od 16. století. Navíc vedené v certifikovaném bio režimu. Čisté Chardonnay, ruční sběr, pneumatický lis a po troše vyčištění zachlazeného moštu fermentace a zrání osm měsíců na kalech v burgundských sudech, jednou až desetkrát použitých. Výraznější žlutá barva. Ve vůni se pěkně pojí čerstvost a citrusy s lehce florální linkou, krémovostí a dřevem a lehkou kouřovostí. V chuti spíš plnější, výraznější, dobrá kyselina a svěžest ale zakulacené, krémovější, opět citrus a něco peckového ovoce, fajn délka s decentní minerální linkou. Pěkná, uhlazenější a přístupná ale docela seriózní šardonka „burgundského střihu“.

Rieslingfreak No.4 a kutnohorská jakostka

Není to tak dlouho, co jsem zde psal o australském vinařství Rieslingfreak. Teď jsem otevřel další jejich láhev, Rieslingfreak No.4 2018 a tedy původ v Eden Valley, kde se v Austrálii odrůdě docela daří, v ročníku s nečekaně rannou sklizní. Konkrétně jde o tři různé vinice s odlišnou nadmořskou výškou, ale jde povětšinou o spraše nad jílem s velkým podílem křemene, mezi údolími Eden a Flaxman. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Výrazná aromatika, s kouřově petrolejovou linkou, expresivně limetka, květinová linka a něco kořenitosti. Suché, štíhlejší, s výraznou kyselinou, lehce malvice pecička v závěru, slušná délka, vyvážené a dobře pitelné. Slavný australský kritik James Halliday (a z mého pohledu jeden z velkých viníků pokud jde o současnou inflaci bodových hodnocení) tomu dal 96, na Barossa Wine Show to mezi mladými ryzlinky vyhrálo s 97 body. Zaslouží si podobná čísla? Trochu úlet, za mne, ale šťavnatý, klasický suchý Riesling co baví to rozhodně je. Vozí Alifea, běžná cena po lahvi 586 Kč. I v tomhle směru už je konkurence Německa nemalá :-)

Plechovky nevadí, problémy v St.Emilionu, šumivý Coravin a další novinky

Víno v plechovkách začíná být trendy. Nebo alespoň šířeji akceptováno jako alternativa k lahvím. A to prosím i ve Francii, kde ještě nedávno prý i vinařství trvala na utajení informace, že jejich víno někdo plechovkuje. Cacolac, kterého si tedy většina spojí spíš s čokoládovým mlékem, dokonce staví v Bordeaux nový závod, který bude schopen chrlit 40 milionů plechovek ročně. Upřímně… měl jsem k plechovkám v kombinaci s vínem velký odpor, ale už je mi to tak nějak jedno, pokud je ovšem obsah v pohodě. Vína, které obvykle konzumuji, se v nich ale zatím spíše neobjevují (ač už jsou první vlaštovky i mezi naturálnem a sem tam se objevují i nějaké lepší bílé z míst, která apelačně balení neomezují). A běžná spotřební vína ze supermarketu, kde je navíc láhev v naprosté většině případů vypita v den nákupu (či maximálně s odstupem několika málo dní), myslím klidně mohou být i v plechovkách. Pokud to někomu navíc umožní lépe pracovat s množstvím (plechovky od 0.2l po 0.5l, dvě skleničky místo rozpité lahve lákající k dopití…) tak také dobře. A když si je mládež na posezení venku koupí místo čím dál oblíbenějších hard seltzerů, tak za mne taky pozitivní vývoj.

Arogantní motyka aneb Nebbiolo se Syrahem

Z piemontských apelací je jednou z těch nejotevřenějších Langhe DOC, ve které lze použít přehršel různých odrůd a povoleno je mnoho různých stylů vína, od suchých tichých přes bubliny, od Novello po Riserva, i sladká slámová najdete. V případě suchého červeného lze očekávat… mnohé. Pokud je na vinětě Langhe s názvem odrůdy – například Langhe Nebbiolo, Barbera, Dolcetto či Freisa – pak apelace garantuje, že jmenovaná odrůda tvoří alespoň 85 % vína a zbytek mohou tvořit jiné nearomatické povolené modré odrůdy. Pokud tam jméno není, může být ve směsi libovolný počet nearomatických odrůd v jakémkoliv poměru. Takže třeba i Syrah, který si s Piemontem dvakrát nespojuji. Ve směsích se ale neobjevuje zas tak výjimečně, ovšem obvykle v kombinaci s Barberou a také Cabernetem Sauvignon a Merlotem. Ale občas je v cuvée dokonce s odrůdou v regionu nejrespektovanější, Nebbiolem. Takové cuvée, pravda ještě s dalšími odrůdami, má třeba Aldo Conterno. Já o víkendu ale chutnal víno jiné, zábavnou „arogantní motyku“…

Bílá Frankovka a slovenský Viognier z vajíčka

V den, kdy vinařství zrovna sbíralo hrozny na letošní ročník, jsme si v brněnské restauraci Element dali k jídlu sklenku Element Bílá Frankovka 2020 kabinetní z produkce vinařství Jan Stávek (web). Jde v podstatě o Blanc de Noir, bílé z modrých hroznů, zde tedy odrůdy Frankovka původem v Němčičkách, v trati Novosady. Barva světlá, ale s lehce měděným odleskem. Ve vůni čerstvé, svěží, ovocné, zábavný „zahradní mix“ rybízu a angreštu s lehce herbální a kořenitou linkou. Suché, svěží a docela šťavnaté, lehkonohé a aperitivně osvěžující ale nějakou hloubku to má, čisté a velmi precizně udělané, vyvážené a se slušnou délkou. Nic složitého, ale jako „house wine“ a úvodní sklenka a k lehčím předkrmům je to super. A rozhodně nás naladilo pokračovat ve zkoumání vinného lístku :-)

Pinot z Galileje a chutné mořské Albariño

Hledání svatého pinotového grálu nikdy nekončí, při zkoumání co svět nabízí jsem sáhl také po lahvi od Golan Heights Winery, konkrétně košer vínu Yarden Pinot Noir 2016. Tohle velké a významné izraelské vinařství pracuje s hrozny ze zhruba 630 hektarů ve 450 jednotlivých blocích zpracovávaných separátně, v širokém rozptylu nadmořských výšek (400 až téměř 1200 metrů) a s dvaceti odrůdami. Postupně přecházejí do ekologického režimu hospodaření pod hlavičkou Lodi Rules, tedy kalifornského programu (ovšem jejich šéfsklepmistr právě odtamtud pochází a tak to i trochu dává smysl), mají už i vína značená bio. Tenhle konkrétní pinot, z Galileje a Golanských výšin, je z jejich vlajkové řady Yarden (aka Jordán), z výše položených chladnějších vinic na vulkanické půdě a z mixu více poloh. Školeno 16 měsíců ve francouzských dubových sudech, ze zhruba tří čtvrtin nových. Těžší burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek.

Veltlín a ryzlinky z brněnských vináren

Pozvali mne do Brna, abych coby nezaujatý ochlasta zhodnotil vinárny nominované pro letošního Gourmet průvodce. A měl jsem se dobře! Možná i nějaké dojmy sem pro web zpracuji – kde jsem se cítil nejlépe, kde mi přišla nabídka nejširší, kde nejzábavnější a u koho se pije z nejhezčích skleniček :-) Ale nejdřív odhrnu pár poznámek k vínům. Primárně jsem jel z nabídky po skle, ovšem nebyl to vůbec problém a ochutnal jsem tak i opravdu výtečná vína. Vlastně bezva překvapení. Dost to tam žilo, lahví otevřených hodně a některé další nebyl problém přidat, protože je dál v klidu udají (jen jednou jsem se setkal s vínem otevřeným očividně příliš dlouho a unaveným, což bylo ale obratem vyřešeno). Dneska se mrkneme na první tři bílá, další budou následovat.

Bio Hibernal od Michlovského a bohémka roséčko

Dnes si zase uděláme malou zastávku u produkce dostupné v regálech supermarketů, těch běžných, žádné speciální koutky. Neodolal jsem slevové akci a za 119 Kč v Bille zakoupil Hibernal 2020 pozdní sběr suché z Vinselektu Michlovský (web). A jak se na tuhle odrůdu sluší, je to víno z certifikované bioprodukce, původ je v obci Lednice a viniční trati U Červené studánky. Viněta mluví o vinifikaci ve velkém sudu z francouzského dubu a, jak je pro Michlovského typické, nabízí velmi expresivní senzorický popis – kdo z vás si snadno vybaví vůni kručinky a kdy naposledy jste měli kompotovaný angrešt? Viněta také nabízí vhodná párování s jídlem, která protentokrát nevolají po exotických pokrmech a luxusních specialitách, ale snad pro tu bio frčku (a v supermarketech asi cílovou skupinu „zdravý životní styl“) po dietních úpravách sladkovodních ryb či krůtí rolce s vařeným bramborem :-) Bordó láhev, plastová záklopka i špunt. Světlá barva. Čistá, čerstvá, mladistvá vůně. Florálně-bylinková linka, jablko a lehce citrusové, dotyk žlutého ovoce a krémovosti. Suché, čisté, slušná kyselina i stavba, opět ovocnost jablko a trocha citrusů, středně dlouhé, dobře udělaná a vlastně fajn pití. Nic složitého, ale zároveň tam něco je a láká zkoumat. Za tu slevovou cenu potěšilo, běžně mají o šest pětek dráž.