Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.
Soupeřil základní Estate Reserva Cabernet Sauvignon 2018 (přídavek dalších odrůd nedeklarován, původ údolí Aconcagua a Maipo, půl roku ve francouzských sudech) s vyšší Cabernet Sauvignon MAX Reserva 2017 (čistě údolí Aconcagua a jejich číslované Max vinice pojmenované podle zakladatele vinařství, odrůdově 85 % Cabernet Sauvignon a k tomu 10 % Petit Verdot a 5 % Cabernet Franc, delší macerace a zrání 12 měsíců ve francouzských dubových sudech ze čtvrtiny nových). Nejvýše postavené víno, z řady „specialit“, byl Aconcagua Alto Cabernet Sauvignon 2017 (selekce primárně z výše postavených Max vinic, delší macerace, zrání 14 měsíců ve francouzských dubových sudech z 35 % nových). Cenově, když budu brát běžnou maloobchodní po jedné lahvi, je to 215 Kč, 399 Kč a 499 Kč.
Estate je tmavší, ale ne vyloženě hluboký, s čistou ovocnou aromatikou evokující tmavší plody, černý rybíz, něco kořenitosti a lehce herbální linka. Suché, středně plné, čisté, s dobrou kyselinou, spíše tmavě ovocné, uhlazenější méně výrazné třísloviny. Vyvážené, přístupné, dobře udělané, sympatické víno. Max oproti tomu působil na první dobou efektnějším, bohatším a „sladším“ dojmem, s rybízem až spíše do Créme de cassis, se sladší ovocností do hřebíčku a linkou čokolády a dotykem máty (After Eight!). V chuti o něco plnější a koncentrovanější, s výraznějším vlivem dřeva, suché ale se zralým sladkým tmavším ovocem, jemnozrnné ale výraznější třísloviny, dobrá délka. Efektní kousek, ale poctivý a obzvláště s prodýcháním docela seriózní. Aconcagua Alto varianta, ač pochází z obdobných vinic a školená je podobně a analyticky se od Max téměř neliší, je jiná. Jednotlivé složky jsou podobné, ale celkově působí jako Max v o něco elegantnější a lehčí a jakoby „světlejší“ podobě, podbízí se o něco méně aniž by ztrácelo cokoliv z aromatické šíře a bohatosti. Tohle je moc pěkné!
Max řadu docela často dávám jako dárky, resp. coby flašku za nějakou výpomoc a tak, ale doma otevírám málokdy. Na „jen tak pití“ mi Estate vyhovuje víc a když chci něco charakternějšího, tak zase sahám výš. Ale bral jsem to tak, že ona líbivost a expresivní aroma zaujme davy. Tady nejvíce účastníku chtělo dál pít a nejvíce je oslovil právě základní Estate (ovšem ani Aconcagua Alto mi moc nezbylo!). Přemýšlím, jestli je to onou na první dobrou snadnou přístupností a nekomplikovanou pitelností, nebo třeba tím, že má asi blíž kategorii vín, které většina účastníků pije nejčastěji a tudíž „jsou doma“. Ať tak či onak Errazuriz mi stále sedí a doufám, že v následujících letech ještě víc šlápnou do ekologického přístupu na vinicích a bude je mít už úplně (až na import z druhého konce planety, samozřejmě…) bez výčitek…
