Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství rodiny Geoffray, Château Thivin (web). Včera jsem vyrazil na degustaci pořádanou dovozcem, Domaine R&B, prochutnat pár jejich dalších vín nejen z Côte de Brouilly. A jelikož to nejdůležitější o producentovi jsem pokryl v minulém článku, tak se můžeme vrhnout rovnou na vzorky. A začneme Beaujolais blanc „Clos de Rochebonne“ 2019, ze dvou jejich bílých tím výše postaveným. Geograficky jsme o nějakých dvacet kilometrů jižněji než u ostatních vín, u obce Theizé a v zídkou obehnané vinici u Château de Rochebonne, se slavnými „pierres dorées“, zlatými kameny, a historií doloženou od 16. století. Navíc vedené v certifikovaném bio režimu. Čisté Chardonnay, ruční sběr, pneumatický lis a po troše vyčištění zachlazeného moštu fermentace a zrání osm měsíců na kalech v burgundských sudech, jednou až desetkrát použitých. Výraznější žlutá barva. Ve vůni se pěkně pojí čerstvost a citrusy s lehce florální linkou, krémovostí a dřevem a lehkou kouřovostí. V chuti spíš plnější, výraznější, dobrá kyselina a svěžest ale zakulacené, krémovější, opět citrus a něco peckového ovoce, fajn délka s decentní minerální linkou. Pěkná, uhlazenější a přístupná ale docela seriózní šardonka „burgundského střihu“.
Prvním z červených bylo Côte de Brouilly „Les sept Vignes“ 2018, tedy jejich hlavní víno a největší produkce, sestavené ze sedmi různých vinic na Mont Brouilly – Clos Bertrand, La Chapelle, Les Griottes, Godefroy, L'Héronde, Henri a Les Fournelles. Tedy poloh různých expozic a stáří výsadeb i lehce odlišných půdních složení, ekologicky obhospodařováno už velmi dlouho a v konverzi na certifikované bio. Téměř čisté Gamay, jen s malým dotykem Chardonnay. Macerace 10-15 dní částečně celých hroznů, zrání sedm měsíců ve velkých dubových sudech. Jednotlivé polohy mísí až po zrání. Tmavší ale ne hutné. Ve vůni klasika, ovocná expresivnější, do tmavšího ovoce, lesního a peckovin, poměrně zralé a až lehce do džemových tónů, s fajn květinovou linkou. Suché, čisté, s dobrou kyselinou, tmavá ovocnost a kořenitost, již nazrávající, uhlazené, teplejší. Solidní kousek.
Ke Côte de Brouilly „Clos Bertrand“ 2018 jsem se rozepisoval detailně minule, ale pro formu si dovolím i degustační poznámky z téhle akce, ať tu mám přímé srovnání s ostatními a po „jen“ vzorku versus dvou dnům stráveným s celou lahví :-) Tmavší barva, ale nic hlubokého. Ve vůni krásná klasika, s expresivnější a takovou „milou“ ovocností, kombinace tmavších a červených plodů, sladší projev do jahod a malin. Suché, čisté, ovocné, šťavnaté, s jemnějšími tříslovinami a pěknou strukturou, krásně pitelné, vyvážené, s ovocností doplněnou kořenitostí, pepřem. Tohle mne opravdu baví hodně, je tam taková větší lehkost a elegance než u Les sept Vignes.
No a na závěr Côte de Brouilly „Cuvée Zaccharie“ 2019, tedy jakési jejich prestižní víno pojmenované po zakladateli vinařství. V mladičkém ročníku 2019, a tedy si nutno trochu představovat kam se asi vyvine, ale za ochutnání i tak stálo. Z top jižně a východně orientovaných poloh na svazích Colline de Brouilly, především La Chapelle a Godefroy, z keřů minimálně padesát let starých a v husté výsadbě 9 až 10 tisíc keřů na hektar, obvykle ještě v původních keříkových výsadbách (gobelet, postupně ale přecházejí na cordon royat). Čistě Gamay, ruční sběr, částečně fermentace celých hroznů, macerace 13 až 15 dní. Školeno 10+ měsíců v dubových sudech, z deseti nové malé burgundské a zbytek jednou až pětkrát použité. Efektní, sladší, bohatší vůně. Zralá ovocnost až do lesních plodů, jasná linka dřeva, teplo, kořenitost. Suché, čisté, plnější a ovocné, s výraznějšími tříslovinami než předchozí vína, jemnozrnné a pěkné, sladkost ovoce a dřeva, dobrá délka. Docela vybočuje z toho, co od Beaujolais a Côte de Brouilly čekám. Ale hodně povedené víno to určitě je, takové „modernější“, jen vlastně po Clos Bertrand bych sáhl raději.
