O vinařství Le Vigne di Alice (web) už jsem tu pár řádků měl, tenkrát jsem psal o jejich col fondo bublinách. A ani dnes to nebude žádný z jejich „běžných“ představitelů Prosecca, ale Tajad Frizzante. Jméno znamená v původním benátském dialektu směs a přesně tou i víno je. A zároveň je to taková exkurze do minulosti vín z téhle oblasti. Dnes pro tamní bubliny nejobvyklejší odrůda, Glera, zde tvoří jen 1/5 směsi. Velkou převahu mají, po 2/5 každá, Verdiso a Boschera. Verdiso je dnes známé spíš jen jako doplněk právě ke Gleře v Proseccu, ale dřív bylo rozhodně důležitější z oněch dvou, bohužel historicky trochu utrpělo zaměřením na plodnější ale méně zajímavé klony odrůdy a upadlo. Každopádně vínům dokáže dodávat super kyselinu a živost a je hodně fajn (chlastací, spíš než nějak komplexní) v tiché podobě. Boschera je další z čistě lokálních odrůd, rozšířená především v oblasti Vittorio Veneto, ač některé nové výzkumy ji uvádějí jako totožnou s mnohem slavnější odrůdou Verdicchio. Konsensus na tom ale zatím není :-)
Tajad je v lahvi uzavřené korunkovým uzávěrem, což by (i v kombinaci s veselou vinětou) napovídalo, že jde o „pét nat“ či nějaký v lahvi dokvašený kalnější kousek, ale není tomu tak, vzniká běžnou charmat metodou kvašení v tanku a je to čiré. Barva citronová, perlení méně výrazné ale docela vytrvalé, bublinky spíš středně velké. Ve vůni zajímavé, trochu navinulejší, evokuje hrušku a zralé jablko s trochou citrusů a decentní minerální linkou. Suché, čisté, s fajn kyselinou ale lehce zakulacené, vše z vůně se opakuje i zde, perlení jemnější ale osvěžující, s decentní nahořklou citrusovou kůrou v závěru. Nic složitého, ale přístupné zajímavé bílé, odlišné, s nějakým tím šuměním navíc :-) Vozí Albarelo, po lahvi 249 Kč.
A když už jsme u bublin… Někdo tomu říká masochismus, já to považuji za vědecký výzkum! Prostě a jednoduše při cestách vlakem docela pravidelně zkouším jejich aktuální vinnou nabídkou. Alespoň jde o malé lahvičky, tak případně trpím jen u 187 až 250 ml :-) České dráhy mají pravidelně věci ze Znovínu co se celkem dají. V případě bublin se tam zjevuje základní bohémka v brutu i demíčku, minimálně v případě Pendolina si můžete dát Moët & Chandon Imperial a také solidní Proqin Beniamino, ryzlinkový sekt balený do lahvičky ve formátu „ruční granát“. Nově v minibar vozíčcích rozvážejí také dvě frizzante od Víno Hruška (ti k nim mají dokonce vlastní web, na plechovce ovšem uvedený s jedním w ve www navíc a neexistují ani odkazované profily na Instagramu a Facebooku). Já dal šanci Zweigeltrebe rosé 2020 polosuché. Ve vůni především kompotované jahody a červený ovocný džem. V chuti ovocnost opět hlavně do jahod, výrazně nasládlé a osobně bych odhadoval spíše coby polosladké než polosuché, perlení méně výrazné a velmi rychle mizí (je to jen dosyceno při plechovkování). Kyselina tam nějaká je, ale víno nemá v podstatě žádnou strukturu a působí jako jahodová limonáda, alkohol je ostatně poměrně nízký. Ale věřím, že to někoho osloví. Vínu také zřetelně škodí, že oproti nákupu v jídelním voze mají v minibaru plechovky (týká se i piva) obvykle nedostatečně nachlazené, být to víno hodně studené asi bude o chlup snesitelnější.
