Následující řádky nejsou skutečnými prohlášeními producentů, apelačních organizací či jim spřízněných komerčních magazínů o víně, ale… příliš se od nich neliší. „Komplikované počasí letošního ročníku představovalo pro vinohradníky i sklepmistry obrovskou výzvu, jejich ducha ale zlomit nedokázalo a přineslo zajímavá vína, které se vyplatí vyzkoušet. Bohužel sklizeň byla extrémně nízká a očekávají se vyšší ceny.“ Ovšem může to být i sofistikovanější! „V letošním ročníku vinařství vyprodukovalo minimum vína z Grand a 1er Cru poloh a hrozny použilo převážně do svých vesnických vín, která se tak stávají výjimečně zajímavou investicí, ač stojí výrazně více než obvykle.“ A když počasí nestálo za prd, tak se dozvíme, že: „Letošní dokonalé počasí přineslo bohatou sklizeň hroznů v kvalitě, o jaké si vinaři nechávají zdát, a vznikají z nich jedna z nejlepších vín této dekády. Očekává se, že budou právem naceněna výše než loňský ročník.“ Prostě mám pocit, že platím za víno čím dál víc, nic víc v tom nehledejte ;-)
Mimochodem nevím, jak na tom budeme v nejbližší době s energiemi – ať už jde o ceny nebo jejich dostatek – ale vínu se daří i na nečekaných místech! V pátek proběhlo první vinobraní na vinici, která se nachází na svahu hned pod chladícími věžemi jaderné elektrárny Dukovany! Vysazeno je zde 2040 hlav, číslo symbolizuje aktuální instalovaný výkon všech čtyř bloků elektrárny (4 × 510 MW), vedených v ekologickém režimu. Odrůdově jsou tam pro oblast typický Ryzlink rýnský a Sauvignon blanc a z panenské sklizně bylo něco přes 700 kilo hroznů. Podobné aktivity se mi líbí! A věřím, že nedopadneme jako na obrázku níže…
„Som Peter Matyšák a nevlastním žiadne vinohrady.“ Zásadní sdělení reklamy, na kterou jsem nedávno narazil. Možná je to jen reakce na promo jiných slovenských vinařství, která benefit vlastních vinohradů pro kvalitu vína naopak velmi akcentují. Samozřejmě souhlasím s tím, že i z nakoupeného hrozna dokáže kvalitní vinař při troše štěstí připravit skvělé víno, ale… i tak bych nepovažoval za předsudek, že jsou to právě vlastní vinohrady dlouhodobě v rukou konkrétních lidí, ze kterých vznikají ta nejzajímavější vína. Je ale zajímavé, na čem dokáže někdo postavit reklamní kampaň. Vlastně tímhle způsobem se svého času chlubil i náš Jiří Hort, že vinice nevlastní a vybírá si, co potřebuje. Později hrozny od „věhlasných pěstitelů“ z Moravy doplnil dalšími od stejně „věhlasných“ z Francie. O výhodách nevlastnit vinice mne nepřesvědčil tenkrát a nejspíš by to nedokázal ani dnes :-)
Pomohou robotické kočky vyřešit problémy s nedostatkem číšníků v japonských restauracích? I u nás je v oboru aktuálně velký nedostatek schopných lidí a jestli se nezlepší, možná i zde bude nutné nasadit moderní technologie. Ostatně jednu robotickou vinárnu, tam je to ale „pes“ a ne kočka, už v Praze máme. „Robot jako němý sommeliér. Vše si objednáte pomocí tabletu. Víno vám nalije robotická ruka. Objednávku doručí speciální distribuční systém.“ Pamatuji si pár momentů, kdy bych preferoval němého someliéra či číšníka, ale povětšinou jsem raději za takového, který rozumí své práci a nějaké to slovo, díky kterému se mi dostane do sklenky to správné víno abych si užil večer, třebas i pronese. Možná bych měl seknout s prací a jít vypomoct na plac, asi by mne i bavilo… A taky bych přišel o zbývající iluze, raději si budu restaurace užívat z pozice platícího zákazníka :-)
