Výborná Champagne od Aurore Casanova

V lednu jsem poprvé ochutnal (no dobře, vypil láhev) od Aurore Casanova (web) a bylo to hodně příjemné překvapení. Kombinace jména, viněty (od Myriam Achour), promo fotografií křehké štíhlé baletky ve vinicích a mladé domény „nadšenců“ ve mne trochu vzbuzovala obavy, že to nebude úplně seriózní pití. Ó jak jsem se spletl! Ano, Aurore byla profesionální baletkou, kariéru ukončila v roce 2011 kdy odešla z Curyšské opery a ujala se vinic, jež vlastnila její rodina. Doplnil ji dnes již manžel Jean-Baptiste Robinet, protetik pro amputované, a společně založili doménu nesoucí její jméno. Pracují na celkem 3.5 ha vinic u Puisieulx, Mesnil sur Oger a Champvoisy, v ekologickém režimu směrem k biodynamice. A čistě samozřejmě i ve sklepě.

Karim Vionett a jeho Beaujolais

Karim Vionett se sice vyučil pekařem, ale od dětství si přivydělával ve vinicích v Beaujolais a celý život byl v těsné blízkosti tamních nejslavnějších „naturalistů“, později u nich i pracoval jak ve vinicích tak coby asistent ve sklepě. Od roku 2006 pak tvoří vína i z vlastních vinohradů. Za začátku byl trochu opatrný a své alžírské kořeny nejdřív na vinětách trochu tajil, jméno psal jen jako K. Vionett. Ale to už je dnes pasé a na jedné z lahví dokonce najdete dominantní nápis „Du Beur dans les Pinards“, což by se dalo volně přeložit jako „Arab ve vašem víně“. A je zároveň jazykovou hříčkou odkazující k francouzskému rčení „Mettre du beurre dans les épinards“, polepšit si typicky finančně, doslova „přidat máslo do špenátu“. Na jeho tričkách zase najdete „Sex, Rock & Gamay” a v kombinaci s vinětami tak nějak jasně víte, že je to celé takové volnější, na pohodu a natural :-) Pracuje na zhruba pěti hektarech vinic, většinou 40 až 65 let starých výsadeb, v Cru Fleurie, Chenas a Chiroubles a také „jen“ Beaujolias-Villages. Vinice v organice (ale bez certifikace) a ve sklepě žádná aditiva krom trochy zasíření. Povětšinou plná karbonika v betonu nebo sklolaminátu, pod CO₂ až do lahvování, bez čiření a filtrace.

Zábavný Riesling a efektní Rosso di Montalcino

Prvním vínem, které jsem od vinařství Grüber Röschitz (web) z rakouského Weinviertelu vypil, byl základní Riesling 2018. Mladí sourozenci Maria, Ewald a Christian hospodaří na vinících mezi Röschnitzem a Roggendorfem, od roku 2013 v ekologickém režimu a dnes i s bio certifikací a biodynamickými postupy. Tohle víno pochází z výsadeb dvacet až třicet let starých, mošt po několikahodinové maceraci kvasí spontánně v nerezu a tamtéž, na jemných kalech, víno pár měsíců zraje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Ve vůni již trochu nazrálé, ovocnost do jablka a meruněk a trochu citrusů se lehce mísí s náznaky petroleje a medem. V chuti suché, docela lehkonohé, čisté, s moc pěknou kyselinou, ovocností kopírující vůni, decentním dotykem tříslovin a lehce meruňkovou peckou v slušně dlouhém dozvuku. Vyvážené, příjemné, zajímavé a moc dobře pitelné. Oslovilo mne dost a nalákalo vyzkoušet další jejich vína vyšších řad. K nám vozí JustWINE. Jo a fakt moc se mi líbí jejich viněty, vyloženě roztomilé :-)

Německý Spätburgunder a Bolgheri Rosso

Pořídil jsem nedávno základní Spätburgunder 2019 z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, web) z Pfalze, už jsem tu o nich psal v souvislosti s ryzlinky. Je to z několika různých tratí, fermentováno v nerezu a školeno ve starších barrique sudech. Láhev burgundská, šroubový uzávěr. Rubínová barva, nijak tmavé. Čerstvé a svěží ve vůni, trochu reduktivní a svědčí tomu rozdýchat. Aromatika do višní, trocha černého rybízu, čisté, ovocné, přímočařejší ale dost příjemné. Čisté, suché, středně plné s fajn kyselinou, výborná pitelnost, červená ovocnost, balanc, lehce mandlička ve středně dlouhém dozvuku. Nic složitého, ale hezky udělaný „jen tak“ Pinot Noir, odrůdový a sympatický, který mne těšilo popíjet celý večer. U nás u dovozce 1er Wines běžná cena po lahvi 269 Kč.

Efektní Timorasso od La Spinetta

Před nedávnem jsem se v článku pro Forbes zmiňoval o hodně zajímavé odrůdě Timorasso (ano, stále projevy deviantní snahy nutit mainstreamu okrajovější záležitosti), jejíž projev v apelaci Colli Tortonesi se někteří odvažují označovat za „bílé Barolo“ :-) S odrůdou mne seznámila vína ze sortimentu Víno pro Vás, jak Derthona od La Colombera tak Ronchetto od Poggio Paolo Giuseppe lze k ochutnání více než doporučit. Já teď ale doma otevřel kousek od La Spinetta (web), většího producenta slavného především díky Barbarescu a potažmo Barolu, víny s nosorožcem od Albrechta Dürera na vinětě a podobně důrazným mohutným stylem :-) Konkrétně to bylo Timorasso Colli Tortonesi Piccola Derthona 2019, což je vůbec první jejich ročník tohoto vína a rovnou ho mají nějakých 15 tisíc lahví. Odrůdově čisté Timorasso především od obcí Montemarzino, Montegioco a Monleale v nadmořské výšce 350 až 400 metrů, z ekologicky obdělávaných vinohradů. Polovina hroznů kryomacerace, spontánní kvašení v nerezu, zrání osm měsíců na kalech. Jde o „vstupní“ variantu označení Derthona, které se v rámci apelace Colli Tortonesi dohodli používat pro tamní vína odrůdy Timorasso.

Extra Réserve Extra Brut od Palmeru

Před rokem jsem se zde rozepisoval o degustaci Champagne Palmer & Co. a teď konečně ochutnal (v relativně novém winebaru/restauraci Le Terroir, na jídelním i vinném lístku je tam spousta klasik) i Extra Réserve Extra Brut, což je o dva roky déle vyzrávaný základ, navíc s o něco menší dozáží, pouhých 3.4 g/l. Údaj se, společně s mnoha dalšími ohledně konkrétní šarže vína co pijete, dozvíte na webových stránkách vinařství po zadání Bottle ID, které najdete na zadní vinětě. Tenhle přístup, kdy „nematete zákazníky spoustu datumů a údajů“ (takhle některé domy argumentují, když se jich zeptáte, proč neuvádí datum odstřelu či dozáž), ale zároveň kdo chce má k dispozici vše potřebné, mi vyhovuje. Námi vypitá láhev byla naplněna 25/04/2013 a základem je tedy ročník 2012. K němu přišlo 39 % rezervních vín a vše kvasilo a zrálo na kalech do odstřelu dne 11/04/2019, tedy velmi solidních šest let. Což je pro základní řadu neročníkovek poměrně výjimečné. Odrůdově je víno 56 % Chardonnay, 25 % Pinot Noir a 19 % Meunier.

Výborné Prosecco a Riesling od Weinbachu

Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.

Ganevat prodán, Bordeaux zelená, Michelin a Praha, Adele pije víno

Jean-François Ganevat, legenda Jury obdivovaná jak v kruzích příznivců naturálna i tak i mezi milovníky tamních tradičních špičkových vín, se rozhodl prodat jak vinařství, včetně veškerých vinic a skladových zásob a aktuálně školených a zrajících vín, tak i négocianstké podnikání. Kupcem je Alexander Pumpyanskiy, ve Švýcarsku žijící ruský podnikatel a syn ocelářského magnáta. Ten již vlastní Prieuré Saint-Jean de Bébian v Languedocu, které převedl na biodynamiku a celkově dost posunul. V případě Ganevata je ale cílem naopak s věcmi moc nehýbat, zůstávají i Jean-François a jeho sestra Anne. Do podniku se přijde učit a Ganevatovi pomáhat Jocelyn Broncard, enolog se zkušenostmi z Domaine Rolet a šéf jurské vinařské laboratoře. Důvodem prodeje jsou komplikované ročníky, nutnost investic do delšího vyzrávání vín (a problémy s kvašením a zráním některých ročníků, které prostě nejsou ještě připravené) a ostatně i komplikace s „následnictvím“ ve vinařství a celkově snížení tlaku, který na Ganevata v posledních letech byl. S Pumpyanskiym si prý lidsky sedl a vše vypadá nadějně. Tak uvidíme…

Pět letošních Beaujolais nouveau

Tak už je to zase tady! Le Beaujolais nouveau est arrivé! I když dnes už pracují spíš s „Nouveau by Beaujolais“ a dalšími modernějšími obraty, které tak trochu více reflektují, že jde jen o jednu z podob regionu. Pandemický ročník 2021 přinesl ve Francii brutální jarní mrazy, krupobití a ve výsledku nejnižší sklizeň za posledních padesát let. Ani Beaujolais se rozmarům počasí nevyhnulo a podle oficiálního marketingu regionu šlo o ročník „bojovný“, se spoustou výzev a nutností máknout více než obvykle ve vinicích, ale díky bezva srpnu a září bylo možno dosáhnout dost slušné kvality při pravda výrazně menším množství. Co mi to jen připomíná ;-) Každopádně sklizeň probíhala za docela chladných zářijových dní a styl je, oproti opulentnějším projevům několika nedávných ročníků, svěžejší a lehčí a méně koncentrovaný. Počasí, krupobití především, zasáhlo o dost víc části ze kterých se rekrutuje nouveau než cru více na sever. Průměrný propad regionu bude okolo čtvrtiny, ale základních vín se dotkne víc. Pořídil jsem si pět různých lahví a včera (já vím, já vím, o den dříve…) je ochutnal a dnes narychlo znovu zkontroloval vývoj, níže najdete mé poznámky. Z tohohle malého vzorku mladých vín nebudu dělat žádné velké závěry, zda časem investovat do klasický cru. Ostatně stále je na trhu hned několik špičkových ročníků a vyplatí se do vrážet peníze do nich. Ale berte to prostě jako případné nákupní tipy, pokud dostanete chuť na první letošní Francii :-)

O spirále a chuti poznávat

Koukám na kuchyňskou linku, kde se skví odměrné kádinky, filtry či váha s přesností na desetinu gramu a časovačem. A taky zbrusu nový mlýnek se snadným nastavením hrubosti mletí, s plochými mlecími kameny místo kónických a dávající velmi uniformní výsledný produkt. Ano, propadl jsem experimentům s kávou a snaze vytáhnout z pražených zrnek co nejvíce a nejblíže mému vkusu. Stále více i zkoumám terroir původu kávových třešní, rozdíly v technikách jejich zpracování ještě než se vůbec dostane něco do pražírny a další drobnosti. Dost se to zhoršilo během lockdownů, dlouhodobým pobytem doma místo kanceláře, ale měl jsem k tomu sklony už dříve. Stálo to nějaké peníze, ale ve výsledku nebylo zas tak tragické, ne ve srovnání s množstvím investovaného času. I když aktuální pohled na chemické složení vody z kohoutku a co by se s ním dalo dělat, odhad jak se asi projeví na obsahu odměrek a zda má smysl řešit, možná ještě výši investic ovlivní… inu uvidíme. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, mělo to být o víně. A bude!

Dvakrát řada La Vizcaína od Raúla Péreze

Otevřel jsem nedávno další láhev Ultreia Saint Jacques 2018, viz starší článek, a nějak mne to nalákalo rovnou odkorkovat i další vína od stejného vinaře a z totožného ročníku, vyšší řady co jsem původně chtěl nechat ještě ležet, ale bylo to silnější než já :-) Obě pocházela z řady La Vizcaína, do které vinař Raúl Pérez umístil čtyři červená a jedno bílé pocházející ze specifických jednotlivých terroir u jeho domovského Valtuille de Abajo v Bierzu, ze starších až velmi starých vinic. V téhle řadě prakticky vždy kvasí v otevřených kádích a buď celé hrozny nebo ponechávají přes tři čtvrtiny třapin, macerace u červeného bývají delší, obvykle přes měsíc a někdy i dva. Dříve byla vína školena primárně v 225l barrique sudech ale dnes je čím dál větší prostor ponecháván objemu 500l, lahvují bez čiření a filtrace.

Champagne R.H. Coutier a jejich Henri III

Dnešním tématem bude šampaňský dům R.H. Coutier. No dům, je to vlastně klasické pěstitelské šampaňské. Teda vlastně víno z družstva. Teda… je to celé složitější! Coutierovi v Ambonnay, kde stále sídlí a mají všechny své vinice, pěstují hrozny už několik set let. Ale s vlastními víny fungují až od počátku dvacátého století, rodinný podnik dnes vede Nathalie Coutier a mladý Antoine coby vinař již v páté generaci. A právě s nástupem vystudovaného enologa Antoina do podniku, v roce 2014, se začala dít spousta změn. Sice jeli ve vinicích čistěji už dříve, ale nyní jsou již certifikováni HVE 3A a ukončují přechodné období na bio. Henri Coutier spoluzakládal místní družstvo, šlo o malou šedesátihektarovou záležitost, ale postupně se rozrostla a dnes už jejich filozofii nevyhovuje. Ale v Champagne vše trvá. Jen si vezměte, kolik let od sklizně uběhne, než se některá cuvée vůbec dostanou na trh! Navíc mají nějaké smluvní závazky, které nelze zrušit hned, takže vše jede postupně. V družstevním provozu probíhalo lisování a vinifikace, zrání a odstřel u nich. První čistě Récoltant-Manipulant / stoprocentně pěstitelská cuvée jsou z roku 2015 a další přibývají, brzy by mělo být RM vše. Navíc i přestali prodávat hrozny velkým domům.

Třikrát Rosso Conero od Piantate Lunghe

Dostala se mi před nějakou dobou do rukou degustační sada všech tří vín produkovaných vinařstvím Piantate Lunghe (web), tak jsem stylově trochu vybočil ze své komfortní zóny :-) Jsme v Itálii, v Marche, u města a přístavu Ancona, Jaderského moře a parku Monte Conero. Vinařství vzniklo v roce 2004 a dnes jej tvoří tři společníci, detailně se o tom rozepsal dovozce Víno pro Vás. Dnes obhospodařují zhruba dvanáct hektarů vinohradů a olivových hájů. Réva roste na jílovo-vápenité poloze Vigna degli Angeli jen nějaké dva kilometry od moře a vína najdete pod apelací Conero DOC(G), tvořena jsou čistě z ručně sbíraných hroznů odrůdy Montepulciano. Liší se především stářím keřů, ze kterých hrozny pocházejí, a také následným způsobem školení vína.

Zábavný Riesling z Rheingau a přijemná Mosela

Než se postupně dostanu k reportu o německých vínech z přehlídky minulý týden, tak odhrnu dva ryzlinky vypité mimo ni. A začnu s Corvers-Kauter Riesling R3 2019 aka Rheingau Riesling Remastered. Bio, směs z vinic v obcích Oestrich, Winkel a Rüdesheim a taková jejich představa o „základním“ vyváženém chlastacím suchém rýňáku z jejich skvělých terroir, viz i manifest na webu (a najdete jej také, coby hezky poskládaný papír, ovinutý okolo hrdla lahve). Už jsem tu o něm psal dříve, ale devatenáctka je dost možná nejlepší ročník co jsem od nich pil (ono celé vinařství obecně letí nahoru) a aktuálně ve skvělé podobě. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem. Světlejší citronová barva. Čerstvá, čistá, slinosbíhavá vůně, bezva kombinace zralé ovocnosti – limetka, hruška – trochu sladší, s lehce exotickou kokosovostí, decentně florální linkou a kouřovou mineralitou. Suché, středně plné, šťavnaté, vyvážené, s bezva kyselinou a sladkou ovocností, fajn délka a super pitelnost. Nijak složité, ale děsně příjemné. Vozí Vinonaut, ale teď už je v prodeji 2020. Čas vyzkoušet…

Fajn bublinky z odrůdy Verdicchio

Dnes zašumíme! A bude to s lahví Pievalta Perlugo Dosaggio Zero, což je metodo classico spumante z vinařství sídlícího v Maiolati Spontini nedaleko Ancony. Jsme tedy v oblasti Marche a bílá produkují pod apelací Castelli di Jesi. Podnik má historii zhruba dvacet let a stojí za ním producent skvělé Franciacorty, Barone Pizzini (nedávno jsem o jedněch jejich bublinách i vinařství psal). Od začátku jeli v bio a velmi záhy přešli rovnou na biodynamiku, na lahvích se pyšní i vegan frčkou a tedy nepoužíváním žádných živočišných produktů (čiřících prostředků). Už nejde o úplně malé vinařství, aktuálně obhospodařují nějakých 43 hektarů v téměř dvou desítkách různých poloh u několika obcí, s různou půdou, sklonem i orientací vinic. Základní odrůdou je samozřejmě, po klasická tichá bílá, bubliny i sladké passito, tradiční Verdicchio. Jejich Marche Rosso je pak čisté Montepulciano.

První setkání s Limnionou

Dnešní láhev byla šťastný nákup ve vinotéce přímo uprostřed historického jádra města Rhodosu. Pořizoval jsem tam hlavně vína přímo z ostrova, ale poprosil i o něco dalšího z Řecka, nějaké zajímavé charakterní víno a zároveň i trochu netradiční, málo známé. Z několika nabízených lahví jsem vybral tu… nejhezčí :-) Upřímně viněta hrála velkou roli, dalším důležitým faktorem bylo certifikované bio a také odrůda, o kterém jsem předtím vůbec neslyšel. Vinný geek ve mně zaplesal! Jsme ve vinařství (a také palírně) Tsililis (web) a konkrétně jejich Theopetra Estate s lahví Limniona 2016. Ta spadá do PGI Meteora, oblasti u efektních monastýrů na vrcholcích skal v řecké oblasti Thesálie, jestli něco vypadá opravdu efektně tak právě tohle. Vinohradnictví zde rozjeli před věky mniši, ale že by se mi tedy chtělo furt lézt ze skály dolů a zase nahoru… to nemohu říct :-) Vinařství Tsililis má dnes v místě, na svazích nedaleko slavné jeskyně Theopetra, asi 15 hektarů. Je tam břidlice, jíly, vápence i písčitá půda s vyšším obsahem železa, jednotlivé polohy se hodně liší. Pěstují jak známé mezinárodní odrůdy – Chardonnay, Vermentino, Syrah, Cabernet Sauvignon či Merlot – tak o oblíbené Řecké jako Malagouzia, Assyrtiko, Xinomavro a méně známé Vlahiko. A také odrůdu Limniona.

Podzim s Amarone a nabušenou Rhônou

Připravoval jsem pro Forbes tipy na pár červených do těchhle podzimních dní a zároveň se propíjel kolekcí od několika vinařů zaměřených na Valpolicellu v jejích různých podobách, včetně Amarone. A to je, přiznejme si, někde ke krbu když venku padá listí a je hnusně lezavo, skvělé. K setům se dostanu časem, pro dnešek jedna samostatné láhev. Stojí za ní Antonio Sasa, o kterém jsem psal už dříve a později tu popisoval třeba jeho Etna Rosso. Arena 2015 Amarone della Valpolicella Classico vzniká klasicky, z hroznů dosušovaných až někdy do konce ledna, a zraje v dubových sudech zhruba dva a půl roku. Odrůdově dominuje Corvina, kterou doplňuje Rondinella a v menší míře Corvinone a Molinara. Těžká láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší rubínová barva. Intenzivní, zralá hutnější vůně, přezrálé černé třešně, rozinky v rumu, hořká čokoláda a kakao, něco bylinek a kořenitost evokující lékořici, znatelný vyšší alkohol a lehce těkavé. Suché, silné, plné, koncentrované, s poměrně výraznou tříslovinou a svíravostí, slušně dlouhé, opět zralé a sušené ovoce, peckoviny, znovu čokoládá a trochu citrusová kůra hořkost v delší dochutí, teplo alkoholu. Efektní kousek. Pro mne spíš si hrát s jednou sklenkou „na zahřátí“ než popíjet ve větším, ale užívám si. Vozí Víno pro Vás a láhev, ročně jich vznikne mimochodem asi jen dva tisíce, stojí 870 Kč.

Ivan Váňa, Svatomartinské, vinná loupež, Pomerol bez herbicidů a pivní míle

Uplynulou neděli zemřel Ivan Váňa, v prosinci by oslavil osmdesátku. Jeho jméno už bude navždy spojeno s navrácením Mostecka mezi vinařské oblasti. Nejdříve v Chrámcích a později také přímo u Mostu. Vinice sadil nejen na tamních svazích sopečných kopců, ale zkoumal i potenciál navážek z mnohasetleté hornické činnosti. A tak na ploše Čepirožské výsypky nakonec vznikly hned tři vinice, z nichž nejznámější je asi hned ta první, pojmenovaná po patronce horníků – Barbora. Po revoluci se mu podařilo osamostatnit a splnit si sen, místo práce pod Státním statkem Most rozjel vlastní podnik – České vinařství Chrámce. Ale na výsadbu nových vinic nezanevřel a pod jeho rukama vyrostla ta na Hněvíně.

Ochutnávka německých vín s pozvánkou

Dnešní krátký report ze včerejší degustace německých vín bude v úvodu pozvánkou na akci, která se koná zítra. Sice je už dobu v kalendáři a několikrát na ni upozorňoval v newsletteru, ale opakování je… znáte to. Dovozci Mikuláš Cylek a Petr Zárybnický připravili Přehlídku německých vín v Praze, celkem logicky s důrazem na tamní ryzlinky ale čeká nás i nemálo pinotů a dalších odrůd, a osobně dorazí i dost vinařů. K ochutnání budou vína od producentů jako F.J. Eifel, J. B. Becker, Hans Wirsching, Nick Weis, Chat Sauvage, K.F. Grobe, Wagner Stempel a kupy dalších, včetně nějakých na poslední chvíli přidaných překvapení. Na Německo zaměřených akcí tu není zrovna mnoho a tady to vypadá víc než lákavě, už dva měsíce se fakt těším. Tak doufám, že se tam s někým potkám :-)

Fajn cava a červené z Rhodosu

Docela pravidelně jsem ze Španělska objednával Cygnus Orgànic Brut Nature Cava Reserva od U Més U Fan Tres (web), i něco jsem tu psal. Vinařství z Penedès, konkrétně Font-rubí, založené v roce 2000 a se všemi vinicemi v certifikovaném bio režimu (a u všech lahví také s potvrzením, že jsou veganská). Dělají i tichá vína, ale hlavní částí produkce jsou bubliny. Top řadu Rara Avis jsem ještě nechutnal, ale z ostatních ledasco a vždy je to fajn pití. Drží se označení Cava a zatím neprchají k žádnému z alternativních uskupení. Řada Cygnus, odkazující k souhvězdí labutě a sběru hroznů před úsvitem ještě s viditelnými hvězdami na obloze, má aktuálně čtyři zástupce pojmenované podle hvězd v souhvězdí – Brut Rosé „Giennah“, Brut „Albireo“, nejoblíbenější a dnes hodnocený Brut Nature Reserva „Sador“ a nesířený Brut Nature Reserva „Deneb“. Sador je klasická směs Xarel·lo a Parellada po zhruba 40 % a k tomu 20 % Macabeo, na kalech minimálně 15 měsíců, bez dozáže. Vypité lahve odstřel letos v květnu, podle všeho. Světlejší barva, fajn vytrvalé perlení spíš menších bublinek. Aromatika do bílého ovoce, klasické sušené bylinky, přismahlý toast. Úplně suché ale vyvážené, malvice, fajn kyselina, citrusová linka, pitelnost. Příjemné, decentně krémové a dotyk minerality, fajn délka. Dost sympatické bubliny, navíc bio. A ke všemu normálně k prodeji v ČR, měli jsme teď z Makra kde stojí nějakých 250 Kč, mínus deset procent při celé krabici :-)

Cabernet a Sekt z Čejkovic

Udělal jsem si malou dovolenou a prchnul do Jeseníků, vyrazil jsem spíš za odpočinkem a čerstvým vzduchem než za vínem, ale pár lahví jsme tam samozřejmě také popili. Kupříkladu v jedné tamní vinotéce jsem investoval do lahve Cabernet Sauvignon výběr z hroznů 2018 vinařství Libor Veverka (web) z Čejkovic. Původ je ve viniční trati Novosády, školeno v dubových sudech. Tmavá barva, tón trochu do fialové. Zrale tmavě ovocné, především černý rybíz až lehce do rybízového likéru, tmavé lesní plody, kořenitá linka, dotyk kmínu. Suché, čisté, i přes nemalých 14.5 % spíše středně plné a dobře pitelné, opět tmavá ovocnost a černý rybíz a dotyk kořenitosti, slušně postavené, třísloviny překvapivě spíše jemnější, méně výrazné a celek poměrně uhlazený a přístupný. Pili jsme s velkou chutí. Už několikáté červené od Veverky, které mne oslovilo, budu muset prochutnat lépe. Cenově třístovková záležitost.