Koukám na kuchyňskou linku, kde se skví odměrné kádinky, filtry či váha s přesností na desetinu gramu a časovačem. A taky zbrusu nový mlýnek se snadným nastavením hrubosti mletí, s plochými mlecími kameny místo kónických a dávající velmi uniformní výsledný produkt. Ano, propadl jsem experimentům s kávou a snaze vytáhnout z pražených zrnek co nejvíce a nejblíže mému vkusu. Stále více i zkoumám terroir původu kávových třešní, rozdíly v technikách jejich zpracování ještě než se vůbec dostane něco do pražírny a další drobnosti. Dost se to zhoršilo během lockdownů, dlouhodobým pobytem doma místo kanceláře, ale měl jsem k tomu sklony už dříve. Stálo to nějaké peníze, ale ve výsledku nebylo zas tak tragické, ne ve srovnání s množstvím investovaného času. I když aktuální pohled na chemické složení vody z kohoutku a co by se s ním dalo dělat, odhad jak se asi projeví na obsahu odměrek a zda má smysl řešit, možná ještě výši investic ovlivní… inu uvidíme. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, mělo to být o víně. A bude!
S úsměvem sleduji přátelé a známé, kteří se právě podobným způsobem propadají do podobné králičí nory, ale ve světě vína. Protože tam už to „mám za sebou“, více méně. Oni ale ještě úplně netuší, stejně jako mne nejspíše ještě čekají mnohá kávová překvapení, že spirála vede jen jedním směrem. Možná si myslí, že objeví lepší vína a něco se dozví, ale nebudou mít problém vracet se ke svým dřívějším oblíbencům. Nedovedou si představit, co vše je bude nově objevená záliba stát. Doslova i obrazně. Neví, že nebude trvat dlouho, a průměrná cena vypité lahve nebude o deset či dvacet procent vyšší než dříve, ale spíš na dvounásobku. A pokukovat budou mnohem dál. Přemýšlet, jestli by třeba tamta láhev, i když ještě před rokem by podobné peníze za jednu ani omylem neutratili, nedávala smysl. Jen tak, na zkoušku. Na srovnání s těmi chutnými základy, aby si ověřili, jak to pro ně vlastně nemáš smysl kupovat, že jo…
Se vzpomínkami na vlastní investice je trochu lituji, když si uvědomím, kolik peněz je bude stát pořídit si sadu hezkých skleniček. A časem další, lepší, více tvarů. Sem tam nějaká ta encyklopedie či průvodce oblíbenou oblastí. A toho času stráveného na vinných blozích, respektive dnes už spíše YouTube kanálech! Plánování dovolených s ohledem na to, zda půjde navštívit nějakého zajímavého vinaře. S pozvednutým obočím sleduji náhle se objevivší dekantační karafy a v rohu místnosti vrnící vinnou chladničku. A ač stále sám velmi pravidelně narážím na nové vinná překvapení, přesto jim musím závidět všechny ty objevy, které je ještě čekají. S potutelným vědoucím úsměvem odpovídám na dotazy, zda určitý typ vína dříve prostě jen nechápali, nebo je to tím, že neměli možnost ochutnat jeho zajímavější představitele. Bavím se, jak „kyselé“ (rozuměj suchý Riesling, třeba) je najednou o tolik zajímavější, když v tom nacházejí další projevy, které nikde jinde nalézt nedokáží a jsou unikátní. Těším se, že až po ochutnání série vín z jedné odrůdy či oblasti získají pocit, jak už ji „chápou“ a znají její typické projevy, tak jejich pohled pár pečlivě vybranými vzorky někdo znovu roztříští a dokáže jim, jak moc se pletou. Jako se to tolikrát stalo mně. A věřím, že ještě mnohokrát stane. A to i u vín, u kterých jsem si jistý, že je mám v malíku. Podobná srážka vždy byla poučná a hodně mi dala.
Donedávna jsem možná začínajícím vinným nadšencům i trochu záviděl, že jsou schopni si opravdu užít různá základní průmyslová vína, která mne už dlouho nechávají chladným (byť jsem si k nim trochu našel cestu zpět, jsou potřeba aby si člověk uvědomil, že jím obvykle konzumovaná vína jsou opravdu dál). Ale i pro ně ta doba brzy skončí! Vlastně mne fascinují lidé, kteří to takhle nemají. Dokolečka dokola kupují stejná vína, na stejné základní úrovni, a nemají potřebu cokoliv dalšího poznávat. A totéž u čaje, kávy či piva. Jedna či dvě běžně dostupné značky stačí. Možná objevili svůj ideál a nemusí nic řešit. Ale já tohle prostě neumím, potřeba zkoumat a objevovat je o tolik silnější! Ne vždycky ujedu tak moc jako na víně, třeba u čaje jsem zůstal spíš velmi na povrchu (a tudíž vím, že se kdykoliv mohu do nory začít znovu nořit a čeká mne tolik skvělé zábavy!) a u piva jakbysmet, u kávy se už trošku hlouběji nořím ale stále je to spíš povrchní a (zatím) převážně hedonistické – chci snáze, spolehlivě a replikovatelně dosahovat chutných výsledků. U vína je to přeci jen ještě o něčem trochu jiném a často vlastně dobrovolně „trpím“ u různých vzorků mimo můj obvyklý vkus, ovšem důležitých pro celkový obrázek či vybočení z vlastní bubliny.
Nějak mi to přišlo jako fajn téma, před nadcházejícím oslavou událostí, které před lety přinesly tolik nových možností pro celou společnost. Připomenout si, že se mám dobře, můžu se živit něčím čemu rozumím a je po tom poptávka a ve volném čase si jezdit za vinaři klidně někam za hranice a psát články o tom, který Riesling z Rheingau se vyplatí koupit spíš a co zajímavého chystá ten či onen šampaňský dům. Články, které si mohu sám a bez kontroly kohokoliv dalšího zveřejnit a někdo další je i čte a občas se jimi i trochu řídí. Že se můžu ráno zabývat tím, zda jsou ona světle pražená kávová zrna z Etiopie namleta na částečky shodné velikosti, nebo je tam velký rozptyl a kontrola acidity a hořkosti bude složitější. I když je to někdy složitější a děje se spousta šílených věcí, z nichž stále zuřící pandemie není možná ani ta nejhorší z nich, stejně většina z nás žije v nejlepší možné době. Rozhodně ta skupina, která sem chodí číst mé výplody…
