Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.
Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení spíše menších bublinek. Ovocné v aromatice, bělomasá broskev a citrusy do grepu, lehce pecičkové, minerální linka a dotyk toastu, jemnější a poměrně elegantní. Suché, moc fajn kyselina, dozáž zřetelná ale dobře zakomponovaná a jen trocha sladkosti, ovocné, vyvážené, slušně dlouhé. Nic vyloženě složitého, ale výborně udělané nadprůměrné serióznější Prosecco, které jsem pil s velkou chutí. Dováží Eno.cz a běžná cena po lahvi je 380 Kč.
Po překvapivě dlouhé době jsem si znova dal ryzlink od alsaské legendy Domaine Weinbach, o které se tu nadšeně rozepisoval několikrát v minulosti. Naposledy jsem se tu zmiňoval v květnu 2014 o smrti vinařky Laurence Faller. Nedlouho po ní zemřela i její matka, Collette, a vinařství se plně ujala její druhá dcera, Catherine, se synem Théem. Dodnes vzpomínám na pražskou večeři s Catherine a že mne zasáhla je vidět i na tehdejším článku. Vždycky je poznat, když to není jen o dobrém víně, ale zážitek je mnohem hlubší. Každopádně teď jsem si dal skleničku mladičkého Riesling 2020, v sudech spontánně kvašeného a několik měsíců ve velkých sudech i vyzrávaného vlastně základu z vinařství. Až překvapivě voňavé, s trochu těžší florální linkou v kombinaci se sladší ovocností do meruněk, dotyk citrusů, minerální linka. Bohatší, hlubší. Suché, čisté, s fajn kyselinou ale zakulaceno a dotyk cukru (ke čtyřem gramům tam bude), poměrně koncentrované, fajn délka a ovocnost. Mladé ale přístupné, povedené. Jen… cena 640 Kč (u Merlotu) už opravdu není málo, no.
