V určitých kruzích je populární udržet teplotu bílého vína či prosecca ve sklence tak, že do ní přihodíte pár zmrzlých hroznů. Nebo, nedej bože, dokonce kostku ledu! Někdo nemá problém s tím příliš chladné víno zahřát na pár vteřin v mikrovlnce. A je to tak deset let zpátky, co Nathan Myhrvold způsobil malé pozdvižení „hyperdekantováním“ vína za pomoci mixéru. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem si nalil do sklenky zbytek lahve naturálního červeného a byla v něm fakt spousta depotu. Jo, nenalévám opatrně, neprovádím dekantace před svíčkou a podobné věci. Obvykle to neřeším a prostě odpíjím opatrně a zbyde mi ve sklence něco různorodého bordelu. Poslední doušek může… trochu zaskřípat mezi zuby. Soudíte mne? Ale tentokrát jsem, nově vybaven díky propadnutí kávě, udělal malý pokus. Prostě jsem zbytek vína nalil do Aeropressu a pod tlakem prohnal papírovým filtrem. Výsledkem byla sklenka s prakticky úplně čistým vínem a lepší, než to co tam bylo předtím. Trošku jsem se za to ale styděl. A pak si řekl, že je to přesně to, co je na světě vína špatně. Bereme se občas ku*va příliš vážně.
Všechny ty jediné správné tvary sklenice, jediné vhodné teploty pro servis, ostrakizace každého, komu vyhovuje víno v jeho mladistvé podobě a nečeká dvacet let na „perfektní vyzrálost“… jako by neexistovala možnost osobního vkusu a prostor pro projevy mimo rozsah z chytrých knih a názor sklářů z Kufsteinu. Jako by existoval jediný správný přístup, jediný ideál projevu, a kdokoliv to má jinak to celé dělá blbě a ničemu nerozumí. Jsou experti a na druhé straně „oni“, ti co tomu nerozumí a nemohou mít z obsahu (nevhodné) sklenky nikdy ten správný požitek. Vlastně to je jedna z věcí, která mne baví na naturální scéně. Sice už také vyprodukovala pár hvězd a lidí s nosem strmě nahoru, ale jinak je to celé takové volnější a lidi se víc smějí a dělají blbosti, místo zachmuřeného čekání nad dekantérem, až se zbožně sledovaný nápoj nadechne. Možná to někteří myslí dobře. Vlastně bych měl spíš psát „možná to myslíme dobře“, dělám často to samé, ale leckdy lpěním na podobných věcech dost možná naopak umenšujeme zážitek, který mohl někdo z vína mít.
Přemýšlím, proč tohle celé píšu. A nejspíš je to určitý pocit provinilosti, že sám nedělám to co „kážu“ různě po článcích v časopisech. Pokaždé, když si naleju ryzlink rovnou z ledničky a neřeším správné temperování. Což je sám o sobě děsně nabubřelý termín. Pokaždé, když otevřu láhev a rovnou ji naliju a netrápím se tím, kolik času a vzduchu a kdo ví čeho ještě by potřebovala. Pokaždé, když se k vínu chovám jako… normální člověk. Divný pocit. Mít pocit, že dělám něco špatně, když se k lahvi vína chovám tak, jak se k ní chová drtivá většina běžných konzumentů, místo toho abych absolvoval všechny ty správné rituály a maximalizoval šanci, že mi konkrétní víno poskytne perfektní projev. Jenže… kdo ví. Co když v určitém momentě všechny tyhle snahy naopak odtrhávají od možnosti si víno opravdu užít v poklidu, pít ho prostě jen tak a pro radost. Možná že snaha o 16˚C a přechutnávání otevřené lahve co dvě hodiny nakonec „vědecky“ umožní, že ochutnám víno v jeho top možné podobě, ale… za jakou cenu? Vzpomínám na spoustu lahví, které jsem si užil v naprosto nevhodných podmínkách, díky přátelům a smíchu všude okolo. A na hromadu velkých vín, rozpitvávaných a analyzovaných s chirurgickou přesností a poněkud zachmuřenou tváří. Vín, u kterých jejich velikost samozřejmě nešlo přehlédnout, a objektivně byla skvělá. Což dokládají i nezvykle obsáhlé poznámky. Ale stejně ve mně hlodá podezření, že mít k leckterým z těch vín zapsáno jen tři až pět slov (a nebo, o jaká hrůza, pouze dojmy uložené v hlavě), z lahve vypité na příjemné večeři s kupou dalších lidí, by jejich charakter možná zachytilo lépe.
Možná je to jen náladou. Možná pandemickým tlakem na to se příliš nevídat s jinými lidmi, vzpomínkami na lockdowny uplynulého roku a půl a otevíráním lahví doma. Kdo ví. Koukám na papírový filtr s kaly a věštím z nich věci příští. Ostatně přesně tohle má můj blog v podtitulku… Pravidelné věštění z usazenin na dně lahve vína. No a to je asi tak vše co jsem chtěl dnes sdělit. Vypsal jsem se z filtrování vinařem nefiltrovaného vína a můžu se zase věnovat důležitějším věcem :-)
