Když Saint Amour není jen na Valentýna…

I v novém roce je třeba Beaujolais! První láhev pocházela od jednoho z mých oblíbených producentů, Domaines Chermette (web), a vlastně myslím poprvé jsem ochutnal jejich Saint Amour „Les Champs-Grillés“ 2018. Přijde mi trošku zbytečné, u Cru Beuajolais ze specifické parcely od špičkového producenta, ten akcent na „víno pro Den svatého Valentýna“ v popisech a nálepka se srdíčkem na lahvi. Tuplem když právě tohle, podstatná část prodejů na Valentýna a dokonce upravená apelační pravidla umožňující vína pustit na trh dříve než v ostatních cru aby se svátek stihl, měla za následek uvrhnutí podstatné části produkce do trochu řidší nudy postavené na přímočaré mladistvé ovocnosti a připravené zhusta termovinifikací, která se prostě i tak díky jménu prodá. Příběh, který Beaujolais dobře zná z mladých vín a ví k čemu to vedlo, ale zde se zatím situace obrací jen pomalu. Ale budiž, srdíčko obsah lahve nijak neovlivní, myslím.

Samotná apelace, nejsevernější v Beaujolais a hraničící s Mâconnais, nese jméno po římském vojákovi Amorovi. Ten odmítl bojovat proti křesťanům, dezertoval z armády a sám přijal křesťanství a na počátku čtvrtého století v oblasti vykonával misionářskou činnost. Rozloha je jen nějakých 320 ha, na kterých je ale bohatá diverzita nadmořských výšek, orientací svahů i půdních podmínek (zdaleka nejen žula, ale i různé pískovce a ledasco dalšího). A umí dávat seriózní krásná vína, pokud se vinohradů ujme kvalitní producent a prostě jen nestřelí všechno vypěstované hrozno či libovolné vyrobené víno velkým vinařstvím a négociantům, kteří jsou ochotni za jistý únorový prodej i připlatit.

U Chermettových není Saint Amour „rychlokvaška“, upřímně jednou ze známek odlišujících vína připravená seriózněji od těch riskantnějších je právě jmenování konkrétní polohy na vinětě, málokdo se tím obtěžuje. Les Champs-Grillés je jihovýchodně orientovaný svah z podstatné části na růžové žule, z celkových tří hektarů zde mají půlku. Víno je čisté Gamay z hustší výsadby 10 tisíc keřů na hektar, v průměru téměř šedesátiletých, čistěji vedených (už dlouhodobě, vinařství je relativně nově i členem Terra Vitis). Hrozny procházejí částečnou karbonickou macerací, macerují 10 až 12 dní v betonu, zrání probíhá ve velkých dubových sudech zhruba půl roku nebo o trochu déle a do vína se krom decentního zasíření nic nepřidává.

Burgundská láhev, kovová záklopka, plastový špunt. Barva tmavší rubínová do fialové. Čistá, již trochu nazrávající vůně, hlubší, výrazně ovocná na pomezí červených a tmavších plodů, trochu teplejší, s kořenitou linkou evokující lékořici. Suché, výraznější, středně plné až plnější v chuti ale zároveň jistá lehkost a snadná pitelnost, dobré kyseliny a šťavnatost, ovocnost spíše do tmavších plodů, peckovin, slušná stavba, s již ohlazenými tříslovinami, fajn délka. Příjemné víno připravené k pití, které skvěle drží v otevřené lahvi a bude bez problémů ještě pár let zrát. Cena, ve vinotéce dovozce AdVivum, byla něco málo přes sedm stovek. A to je docela dost a z mého pohledu více, než bych byl podruhé za stejné víno ochoten zaplatit (s ohledem na prestiž producenta i místo původu by za mne byla přijatelnější cena ještě někde v kategorii 15-20€). Ale užil jsem si ho, o tom žádná.