Restaurace Danu a výtečná maďarská frankovka

V Praze na Korunní před několika málo dny otevřela nová restaurace výrazně se věnující vínu a zároveň obchod s vínem, Danu. Stojí za ní bývalí provozovatelé winebaru Smaragd v Mariánských lázních a jméno odkazuje k řece Dunaji. Především na jídla a vína z „podunajských“ regionů se podnik zaměřuje. Už současná vinná nabídka je dost široká, ale ještě se dál bude rozšiřovat. Z večeře (jídlo fajn, je ještě co pilovat, ale velmi rádi se vrátíme) jsem odešel s nákupem krabice vín z Maďarska a Německa a něco jsme vypili i na místě, dají se tam najít dost zajímavé kousky různých stylů. Jde o jejich vlastní dovoz a nemalou část mají právě jen oni. Především Maďarsko tu stále není zastoupeno úplně tak jak bych si představoval (a bohužel třeba nedávný konec mého oblíbeného dovozce Vinorum tomu moc nepomohl, byť někteří „jejich“ vinaři už jsou zpět pod jinými křídly) a každý přírůstek oceňuji!

Danu má v nabídce třeba zajímavý nový projekt Heimann & Fiai z oblasti Szekszárd, jejich prvním ročníkem byl teprve 2018. Mladý Zoltán Heimann studoval v Geisenheimu a následně i ve Francii a Itálii, praxi získával od Mosely po vinice v Austrálii. Ale vrátil se domů a rozhodl věnovat dvěma tamním tradičním odrůdám – Kadarce a Frankovce. Jméno, v překladu Heimann a synové, jej odlišuje od „mateřského“ Heimann Családi, který funguje dál a stále se zaměřuje i na odrůdy mezinárodní (Cabernet Franc, Merlot, Tannat a mají dokonce Sagrantino, některá jejich vína se docela proslavila). Vinice už i rodinný podnik delší dobu jede bez insekticidů a herbicidů a Zoltán akceleroval přechod na plné bio, vinice jsou od roku 2020 v přechodné režimu na certifikaci. Zaměření na specifika jednotlivých vinic, ruční sběr zralých ale ne zbytečně přezrálých hroznů i na několikrát, spontánní fermentace v otevřených kádích (dřevo a plast) a z části celé hrozny, zrání v neutrálních velkých (1000 litrů) maďarských dubových sudech a též amforách a betonových vajíčcích (Kadarka). Bez čiření, maximálně hrubá filtrace a minimální síření. Tolik teorie.

V restauraci jsme pokořili Heimann & Fiai Kékfrankos Baranya-völgy 2018, tedy čistou frankovku z jedné specifické vinice. Na webu mají veškeré detaily na úrovni, která je stále ještě hodně neobvyklá a vždy potěší. Pěkná rubínová, nijak tmavá. Po přivonění kombinace červených a tmavších peckovin, s moc příjemnou florální/herbální a kořenitou linkou, lehounká divokost, kombinace veselosti a přístupnosti a komplexnějších projevů, teple zralé ale zároveň svěží, zřetelně se rozvíjelo se vzduchem. Úplně suché, středně plné (alkohol jen 12.5 %, skvělé!) a šťavnaté, chuť kopíruje ovocností vůni, je to hezky postavené, slušně dlouhé, přístupné teď ale s potenciálem zrát a nabídnout další rozměr. Živé, vyvážené, sympatické poctivé pití. Rovnou jsem koupil na doma Frankovku i z jejich další vinice a jestli zaujme, tak zaskočím zkusit i základy. V rámci (nejen) Maďarska je „lepší“ Kékfrankos často zbytečně silná a hodně nastřelená dřevem a stylově „á-la Bordeaux“ a to mne upřímně tolik nebaví. Tohle není přímočarý základ, ale zároveň netrpí tou snahou o dosažení velikosti čistě způsobem „víc všeho lepší“ :-)