Skvělý domácí Pinot a pekelná španělská Viura

V pátek jsem dostal děsnou chuť na dobrý Pinot Noir a ze zásob nevylovil Burgundsko ani třeba Ahr, ale láhev z Čejkovic. Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka (web). Uplynula nějaká doba od chvíle, co jsem ho chutnal naposledy (a rozepisoval se o vinaři a návštěvě vinařství), a nazrává opravdu krásně. Do až nebezpečně snadné pitelnosti, měl jsem pocit že se snad vypařuje :-) Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná, čistá rubínová barva. Čistá, již lehce nazrávající ale stále krásně živě ovocná aromatika, červené peckoviny, višně. Lehce kořenité, sušená brusinka, perfektně zakomponované dřevo, elegantní. Suché, čisté, středně plné, s krásnou sladkou peckovinovou ovocností, šťavnatostí, moc pěkně postavené, delší. Seriózní, s tak trochu „burgundských duchem“ ale naše. Nedávno mne na jedné degustaci zastavil pár, že mají dotaz. Prý že Pinot Novosady (viz starší článek) jim moc chutná, ale ten „základní“ jim vlastně nepřijde o tolik slabší a je vyloženě skvělý, jestli jim něco neuniká. Ujistil jsem je, že to vidí úplně správně (rozuměj stejně jako já), tohle víno je v podstatě v každém ročníku výtečné a ač má vinař i další postavené (právem) výše, tak i tohle patří mezi úzkou domácí špičku a neztratilo by se ani mezi skvělými víny z prestižních pinotových regionů.

Před nějakou dobou jsem se tu rozepisoval o Bodegas Barco del Corneta (web) a vínu z jejich „pekelné“ trilogie Parajes del Infierno. Teď otevřel druhé z řady, El Judas 2018. Čisté Macabeo aka Viura ze 70+ let starých ekologicky vedených keřů ve vinici Las Cotarras (Villanueva de Duero, Valladolid), v nadmořské výšce přes sedm set metrů na křemičitých píscích s oblázky. Macerace 12-18 hodin, spontánní fermentace v dubových sudech a ve stejných 600l kouscích také zrání zhruba rok. Před lahvováním ještě sudy spojené zhruba dva měsíce v nerezu. Jidáše vzniklo 850 lahví, ta moje byla 391. Láhev burgundská, uzavřená DIAM10 korkem pod voskem. Trochu tmavší, nazlátlá žlutá barva. Již nazrálejší v aromatice, se zralejší žlutou ovocností a krémovostí, něco citrusů, zároveň trochu pikantnější linka až lehce evokující flor. Suché, středně plné až plnější, výrazné, s dost fajn kyselinou a zároveň zralou žlutou ovocností a minerální linkou, decentně zemité, delší, bohatší. Hodně slušný kousek! Las Envidias mi možná sedělo o trochu více, ale tohle je stále charakterní výtečné víno. Do kompletace celé trojice už mi chybí poslední kousek postavený na odrůdě Verdejo.