Minulý týden jsem si dal dovolenou od blogování, byť hlavně v příbězích na Instagramu byl naopak mnohem aktivnější než obvykle, a udělal si výlet do Champagne. Společně s několika moravskými vinaři a Milošem Danihelkou z Terroir Champagne coby skvělým „průvodcem“. Byl to jeden z nejzajímavějších výletů za vínem co pamatuji, nadupaný skvělými vinaři, desítkami hodin rozhovorů o vinaření, vinohradničení a životě vůbec. Cesta zpět, v počátku Ruské invaze na Ukrajinu, se ovšem nenesla v rozjařeném duchu a probírání zážitků, ale spíše zamlklého zírání do telefonů a pročítání zpráv. A teď mi vlastně přijde tak nějak nepatřičné začít o všem psát, vzhledem k probíhajícím událostem. A upřímně i tristní neschopnosti se pořádně soustředit. Ale stejně jako musím dál dělat práci co mne živí, tak i článek zkusím. Dnes to bude jen takový deníkový zápisek, přiblížení o čem může být řeč detailněji v budoucnu.
Koncept akce byl jednoduchý. Navštívit několik různých podoblastí Champagne a ochutnat si jejich špičkové představitele z řad pěstitelů, typicky navíc těch ekologicky či přímo bio(dynamicky) pracujících. Nejen projet pár aktuálních vín z nabídky, ale pokud možno se podívat i na vinice, pobavit se co dělají jinak a proč, projít sklepy (někdy včetně částí, kam se obvykle návštěvy úplně nepouští) a vůbec provoz, prochutnat aktuální vins clairs (mladá tichá vína připravovaná na druhotnou fermentaci) ze sudů a tanků. Vyzkoušet i něco zralejšího a také bubliny hezky à la volée, na místě odstřelené. A v restauracích a při nočních posezeních případně ochutnat vína pár další producentů, možná i nějakého toho velkého domu na srovnání. Z jedenácti zastávek nakonec vyšlo deset, Jérome Prévost z La Closerie jel řešit do hor střechu chaty urvanou vichřicí (i v Champagne tedy stále ještě pořádně fičelo), i tak to bylo ovšem hodně intenzivní.
Začali jsme v Massif de Saint-Thiery u vinařství Chartogne-Taillet. Alex Chartogne předvedl seriózní, krásně připravená vína, a návštěva byla vyloženě skvělá a narvaná informacemi. Nakonec se hodně protáhla, do Petite Montagne de Reims a La Closerie jsme nemuseli pospíchat (a Jéromova vína si projeli alespoň v restauracích). Následoval přejezd do Montagne de Reims a zastávka u místní legendy Egly-Ouriet. Provázela nás mladá Clémence Egly, otec Francis alespoň pozdravil a věnoval se etiketování. Tahle návštěva byla taková trochu běžnější, byť stále výborná. Jen z ní nebylo tak úplně cítit, pokud už jste vinařství neznali, proč je zrovna Egly tak výjimečný a proč k němu hned několik dalších navštívených vinařů opravdu vzhlíží. O závěr prvního dne se postaralo pomezí Montagne de Reims a La Grande Vallée a vinař Marc Augustin. Opět dlouhá návštěva se skvělou atmosférou a báječnými i „trochu“ ulítlejšími rozporuplnějšími víny. Součástí byl i výlet v dešti pod vinici, do kontejneru ze kterého se dá dostat k lahvím zakopaným v jílu, a následná srovnávačka rosé zrajícího takto a běžným způsobem.
Druhý den byl opět nadupaný. Začali jsme ve Vallée de la Marne u Champagne Tarlant. Na vinicích a ve sklepích se nás ujala především Mélanie Tarlant, na degustaci se poté přidal i její bratr Benoît. Fantastická dlouhá návštěva s parádní atmosférou a výtečnými bublinami. Mimo jiné praktickou ukázkou, že Meunier může být velké víno. A že spontánně fermentované pivo ochucené slupkami a hrozny je také výborný nápad :-) Následovalo Côteaux Sud d'Epernay a Jean-Marc Sélèque, další z mých oblíbenců a stoupajících hvězd regionu. Návštěva byla kratší, než si vinař přál, bohužel mu do toho vlezlo zásadní zasedání vinohradnické organizace. Ale opět se super atmosférou i víny. A malou slepou degustací, ve které se krásně ukázalo, že rozpoznat odrůdové složení nebylo ani pro vinaře úplně snadné :-) Degustace jsme zakončili moc příjemnou návštěvou Champagne R. Pouillon, u Fabrice Pouillona. Prakticky každý vinař měl nějaké nosné téma, tady to byl dost možná kompletní přechod na druhotnou fermentaci za pomoci moštu místo dodaných kvasinek a cukru. Není zdaleka jediný, řešilo to pár dalších vinařů a bylo skvělé poslouchat jejich zkušenosti, zážitky a argumenty pro a proti.
Den třetí začal v Côte des Blancs a to rovnou u Larmandier-Bernier. Věnoval se nám mladý Arthur Larmandier a dle očekávání jsme ochutnali skvělá vína postavená především na Chardonnay. La-Be byl pro mnohé „iniciačním“ pěstitelským šampaňským a stále si drží věrné následovníky. Mimochodem nově už jsou certifikování jako plně biodynamičtí. Stále se musím usmívat u Arthurova znělého „pytán“, když i druhá láhev z osmdesátého nešla odstřelit. Zde je na místě jazykovědné okénko. Ve Francii či Kanadě píší válečného zločince Putina jako Poutine, což je výslovností jeho jménu blíž. Pokud je totiž napsáno správně, mají to Francouzi tendenci jméno vyslovit právě jako výše uvedený výraz pro kurvu. Ale popojedeme. Konkrétně do skvělé Domaine Doyard, vinařství specializujícího se především na déle vyzrávané (i základ 5+ let) charakterní bubliny, také vzhledem k regionu dominantně z Chardonnay. Guillaume Doyard měl bohužel podezření na covid, který se nakonec nepotvrdil a dorazil, ale „klíče“ od vinařství dostal Miloš Danihelka, který zde již několik let pravidelně pracuje u lisu a na vinicích a myslím vinaře dobře zastoupil a veškeré detaily poskytl. Skvělé to mají. No a o závěr dne, a opět překvapivě velmi dlouhou návštěvu narvanou podnětným povídáním, kvantem informací a zábavou, se postaralo Coteaux du Petit-Morin a Olivier Collin z vinařství Ulysse Collin. I zde bylo strašně zajímavé chutnat vins clairs a sledovat rozdíly v terroir a následně srovnat s výsledným šumivým vínem po mnoha letech ležení na kalech a druhotné fermentaci v lahvi. A to navíc třeba stejného vína ale odstřeleného po 36 či 48 měsících. Olivier není jednoduchá osobnost, jeho názory a přístup jsou někdy dost radikální, ale teda co dokázal vykřesat z donedávna v podstatě okrajové oblasti bylo fenomenální.
A o závěr výletu, před cestou domů, se postarala šampaňská legenda absolutní – Jacques Selosse. Věnoval se nám mladý Guillaume Selosse, který je dnes již plně zodpovědný za rodinné vinařství (a představil nám i víno z jeho vlastního soukromého projektu). Na téhle návštěvě Champagne jsem si opět potvrdil, že vins clairs od skvělých pěstitelů jsou mnohdy vína, která by (oproti těm co používají větší domy a v jiném stylu) šla v podstatě pít i v tiché podobě a poskytla spoustu radosti. U Selosse to platilo každopádně. Naprostý úlet byl sklep s lahvemi, stěna magnumek fixovaných po stranách lišt jen korunkovými uzávěry a představa, jak o to zavadím a vše se sesype, mne dodnes straší ve snech. A vína byla skvělá, špičková. Pokud by člověk jezdil jen po velkých domech a pak zavítal sem, asi by působila ještě výjimečněji a odlišněji. Po návštěvě předchozích skvělých vinařů, z nichž mnozí jsou Selossovými žáky a velmi si váží všeho, co pro ně a vůbec tenhle přístup k vinaření a region udělal, šlo o jakousi třešničku na velmi chutném dortu.
Ze všeho, co jsem se tam dozvěděl a zažil, budu těžit ještě dlouho. Nejen v článcích při psaní o vínech těchto vinařů, ale obecně pokud jde o šumivky, Champagne a ostatně vinaření a vinohradničení obecně. Strašně mne mrzí, že takových výletů neprovádím víc. A to nejen za poslední dva roky, kdy to s podobnými aktivitami bylo totálně naprd, ale obecně. Ale to by víno asi nesměl být jen koníček. Nebo bych musel býti rentiérem :-)
