Vlastně mne k tomu přivedl suchý únor, který je zrovna v plném proudu. Dobrovolně přiznávám, že pro mne to spíš znamená, že zůstávám věrný suchým vínům. Klidně i extra brut :-) Obecně se ale snažím trochu víc hlídat, kolik toho v běžné dny vypiju, s lockdowny a homeoffice naše domácí spotřeba určitě stoupla. Mimo jiné i proto, že místo chození na degustace jsem měl o dost více vzorků doma, třebas i několik otevřených lahví, které zkoumal v průběhu několika dní. Připočítejte oblíbená vína, která otevřete k večeři, a zkonzumované množství se hned kontroluje o dost hůř.
Mimochodem víte, jak se vyvíjí celosvětová spotřeba vína, piva a destilátů na osobu? Od roku 1961 celosvětově klesla spotřeba vína o 56 %, ve stejnou dobu spotřeba piva stoupla o 57 % a destilátů o 53 %. Dávno pryč jsou časy obludné spotřeby ve Francii a dalších vinařských zemích. Ještě v devatenáctém století byl v severofrancouzských textilkách denní příděl šest až sedm litrů vína pro muže a čtyři až pět pro ženu. A ještě ve dvacátém bylo možné si zaplatit v baru hodinovou taxu, během které jste mohli vypít kolik jste chtěli. Jenže zde se bavíme o řídkých, nízkoalkoholických vínech nevalné kvality. Dnešní celoroční spotřeba Francouze je v průměru čtyřicet litrů a za poslední dekádu je to pokles zhruba o deset. Pokud jde o celosvětovou je ale dobré si uvědomit, že je možná poloviční na hlavu oproti době před 60 lety, ale zároveň jde typicky o vína lepší kvality. A také fakt, že trochu jiná situace je, pokud se budeme bavit o celkové produkci zkvašených hroznů. V roce 1961 žilo na planetě asi tři miliardy lidí, zatímco nyní je to osm…
A ano, spotřeba destilátů letí nahoru, v tradičních vinařských zemích právě i na úkor vína. Mladá generace k nim, a taky k různým hard seltzers a podobným zhůvěřilostem, tíhne nějak víc. Možná se vymezuje proti rodičům a prarodičům s jejich „vínečkem“. Což mi teda přijde škoda. Trendy (a normální, jak se v souvislosti se suchým únorem často opakuje) je i nepít, ale ač takhle skupina mezi mladými taky masivně roste, jich prostě zatím víc pije a nejspíš i bude. A víno mi teda přijde jako jeden z těch bezpečnějších alkoholů :-) Vinný průmysl by si to měl uvědomit a přizpůsobit marketing (naturální a jim příbuzní producenti to v tomhle ohledu dávají o hodně lépe). Méně starosvětské viněty. Zdůraznit, že je víno zhusta „lokálního původu“. A taky že rostlinného, pokud zrovna nečiříte živočišnými produkty, a hodí se k burgeru z náhražky masa. A že vlastně nemá zas tolik kalorií, ne víc než právě ty různé hard seltzery, co s podobnými nálepkami pravidelně operují a přitom je to voda smíchaná s průmyslovým lihem, cukrem a nějakým aromatem (v lepším případě opravdu třeba citrusovou šťávou). Jo a fakt se nebát menších lahví a alternativních balení, jinak se ty prodeje u mladších nezvednou! A vůbec z toho všeho trochu seškrabat ten nátěr snobismu, který okolo vína panuje.
Což mi připomíná, že když jsem nedávno řešil nový článek pro Forbes, tak mne napadlo téma archivace vína, respektive otevírání lahví příliš brzy a argumenty, proč je to možná lepší, než čekat na onen bájný elusivní vrchol. Přišlo mi, že to tam – mezi témata naopak o zahrnutí vín do investičního portfolia a rozebírání ocelových mostů nad řekou kvůli průjezdu nové miliardářské jachty – tak nějak guerillově zapadne. Tak snad jsem v tradicionalistických vínomilcích nevzbudil dojem, že jsem se už defitinivně zbláznil, a že bych už o víně nic veřejně psát neměl, ať svou pomýleností neovlivňuji jiné :-) Pokud jste dočetli až sem a chcete pokračovat mými deseti argumenty pro otevírání raději dříve než pozdě, můžete tady.
