Snah, jak nějakým srozumitelným a jasným způsobem komunikovat úroveň sladkosti u ryzlinků – odrůdy skvěle fungující a vyskytující se ve všech podobách od naprosto suchých a někdy pěkně tvrdých vín po kousky se stovkami gramů zbytkového cukru – je ve světě spousta. Mnoho vinařů v různých německých oblastech, Alsasku, ale ostatně i třeba ve státě Washington či Austrálii, přijalo za své různé formy grafické stupnice na zadní vinětě. Ale pokud tam tohle není a nebo zadní vinětu nezkoumáte, tak prostě na první pohled furt úplně nevíte, pokud se ve víně dobře neorientujete. Tuplem to platí pro přívlastky v Německu, kde je vždy bezpečnější očekávat sladší víno, není-li explicitně řečeno jinak. V Alsasku se na to teď rozhodli jít jinak a trochu vše „zjednodušit“, vinaři si dvoutřetinovou většinou odhlasovali, že nově všechny ryzlinky krom pozdních sběrů (Vendange tardive) prostě musí být suché. Suché myšleno opravdu suché dle běžných EU předpisů, tj. maximálně 4 g/l zbytkového cukru. Nebo až 9 g/l, pokud zároveň úroveň kyselin není méně než o 2 g/l nižší než obsah cukru. Tj. víno může mít třeba 7 g/l cukru pokud má 5+ g/l kyselin, což se u dobrého (dle mých kritérií…) ryzlinku tak nějak rozumí samo sebou.
Změnu ještě musí schválit INAO (Institut national de l'origine et de la qualité), ale ten dlouhodobě volá po větší přehlednosti alsaských předpisů a předpokládá se, že nebude proti. Navíc na lahvích bude muset být termín suché (nebo šipka ukazující na odpovídající bod na stupnici) uveden. Upřímně se mi tohle rozhodnutí, ač vyhledávám především úplně suchá vína a měl bych tedy plesat, vůbec nelíbí. A úplně by mi stačila právě povinnost uvádět na zadní vinětu onu stupnici v nějaké její standardizované podobě. Za mne takhle změna poněkud zbytečně omezí diverzitu alsaských vín a některé skvělé vinaře donutí, pokud nebudou chtít vybočit ze svého obvyklého stylu, vína deklasovat. Nebo označit i čisté ryzlinky jako směsi, Edelzwicker či Gentil, a realitu nějakým chytrým/vtipným způsobem na vinětě komunikovat. Myslím, že nás brzy čeká pár „podvratných“ lahví :-)
Když jsme u těch apelačních změn… Chianti se rozhodlo přidat novou sub-zónu, Chianti Terre di Vinci, pokrývající vinice u obcí Vinci, Cerutto Guidi, Fucecchio a Capraie Limite. Aktuálně se zde víno samozřejmě produkuje, ale pod základní apelací Chianti. A přidat chtějí také novou úroveň vín – Chianti Gran Selezione. Tam by měla být podmínka vyššího minimálního alkoholu, 13%, a především delšího zrání – alespoň 30 měsíců. Celý proces asi ještě chvilku potrvá a je ve stádiu schvalování, ale pokud vše vyjde, tak by takto mohl být značen (protože bude mít zpětný efekt) už letošní ročník 2022. A v Itálii se dějí i další změny. Dosud mělo středoitalské Abruzzo osm různých samostatných IGT, teď bude možné používat všeobjímající společné IGT Terre d’Abruzzo. Tedy podobně, jako před deseti lety vzniklo na Sicílii IGT Terre Siciliane.
Na Azorech zase nově vzniká Instituto da Vinha e do Vinho dos Açores (IVVA), tedy jejich vlastí vinohradnická a vinařská instituce, která bude dohlížet na ostrovní produkci. Podobně jako v Portugalsku existují takové organizace pro Madeiru či Douro. Cílem je logicky podpora vinařství, propagace regionu a jejich vín a také dohlížení nad předpisy a řešení lokálních apelací. A s tím související nakopnutí kvality toho, co bude značeno jako víno z Azor. A pak jednou přijde den, kdy si 2/3 většinou zakážou sladká! ;-)
