Dva více než zajímavé německé ryzlinky

Snad nejen pokud jde o víno jsem docela mysl otevřená, ale přiznám se, že v případě ryzlinků z Německa se občas projevuji řekněme trochu konzervativně. Samozřejmě rád piju dobré naturální kousky, nesířeným vínům se nebráním a oranžádu z Mosely taky rád vyzkouším, ale… Už jsem to tu psal dříve, že mne fascinuje, jak dobrý moselský Riesling vždycky voní tak nějak „správně“ jako dobrý moselský Riesling, je tak krásně zařaditelný a řešíte spíše jen nuance, vždy je tam ono jádro hrdě křičící „jsem Mosela“ :-) A když něco výrazně vybočuje – i kdyby to bylo nakrásně víno „nemanipulované“ a teoreticky lépe odráželo terroir – neužívám si ho obvykle tolik. V jiných tradičních regionech a odrůdách se mi tohle tolik neděje. Výrazně také bojuji s projevem dřeva. Tradiční ryzlinky pomalu kvašené a školené ve velkých starých sudech jsou samozřejmě paráda, ale jak se tam začnou míchat sudy menší a novější… nějak to mému ryzlinkovému vkusu jen málokdy konvenuje :-) Ale najdou se výjimky.

Takhle jsem trochu bojoval třeba s biodynamickým LENTUM Riesling 2017 od Weingut Melsheimer (web, v nabídce VinoDoc), minimálně sířeným kouskem z krásné efektní moselské viniční trati Reiler Mullay Hofberg. Ten kvasil a tři roky zrál v tisícilitrovém fuderu, sice ne novém, ale vliv značný. Lahvován bez filtrace. Tmavá žlutá barva. Hlavně po otevření opravdu výrazný a dominantní projev dřeva, vanilka, k tomu žluté ovoce a kouřová linka. S časem a vzduchem, a tím myšleno jeden až dva dny otevření, se znatelně usadilo a mnohem větší roli začalo hrát sladší žluté ovoce a meruňky, minerální a medová linka. V chuti suché, nijak plné, s fajn kyselinou a dotykem cukru, krémovější. Oblast už promlouvá, ale stále jakoby s „make-upem“ sudu. Není to vůbec blbé, rozhodně je to charakterní zajímavé víno, jen… mé srdce leží trochu jinde :-)

Článek jsem ale začal psát kvůli jiné lahvi. O víkendu jsem pil dva ročníky Rauenthaler Baiken Riesling trocken od mého čím dál oblíbenějšího vinařství Corvers Kauter (web), již dříve popisovaný 2019 a zatím ještě poměrně sevřený ale výtečný klasický 2020. Obě vína mne hodně bavila. A později jsem na srovnání přidal ještě Rudesheimer Berg Rottland Riesling Spätlese 2017. Zde jsme tedy v Rüdesheimu a jedné z nejlepších tratí nejen tam (v rámci VDP klasifikováno jako Grosse Lage), ale obecně v Rheingau (a tím pádem i Německu a odsud můžeme extrapolovat že i na světě ;-), kamenitém jižně až jihovýchodně orientovaném svahu s velkým podílem červené břidlice proložené šedou. Obvykle produkuje pevná mohutnější vína s až tropickou ovocností. Tohle víno, z certifikovaně bio hroznů, je školeno několik měsíců v dubových sudech, podle všeho z části nových. Uzavřeno v klasické lahvi tvaru pistole a se šroubovým uzávěrem, v kontextu stylu bych vlastně čekal korek, ale to není stížnost. První přivonění přineslo hodně „burgundský“ dojem kombinací dřeva, ovocnosti a minerality, ale byl to spíš jen takový pocit. Vínu každopádně svědčí trochu větší sklenka a ne úplně nízká teplota. Trochu tmavší citronová barva. Expresivní, slinosbíhavá aromatika, s hezky zakomponovaným dřevem okolo citrusové a lehce exotické ovocnosti, kouřovost a mineralita, s jemnými odbočkami, komplexní a s obrovskou budoucností. V chuti středně plné a vlastně relativně štíhlé ale koncentrované a extraktivní, suché, šťavnaté s parádní kyselinou a jen velmi decentním cukrem, opět exotičtější ovocnost, struktura, mineralita, skvělá délka. Wow. Jak jsem byl na začátku trochu odtažitý, tak tohle mne opravdu nadchlo. Prodává Vinonaut a, kdo by to byl čekal, levné už to samozřejmě není.